Děti narcistických rodičů se necítí dostatečně dobré na to, aby je někdo miloval

Když se řekne narcis, každý si představí do sebe zahleděného a přehnaně sebevědomého člověka. Pravdou je, že narcismus nemá s vysokým sebevědomím nic společného. Ačkoli jsou narcisté sebestřední, bývají velice nejistými lidmi, děsící se vlastní nedokonalosti. Nesnesou, když jim někdo nastaví zrcadlo a konfrontuje je s těmi částmi jejich osobnosti, které na sobě nepřijímají. Protože nejlepším zrcadlem je dítě, dětství s narcistickým rodičem bývá bolestnou zkušeností, ze které se dítě vzpamatovává někdy i celý život. Narcistický rodič má totiž sníženou mírou empatie vůči okolí, včetně svého potomka. Tím mu, byť nevědomě, ubližuje. Dětství v režii narcismu pak může vypadat následovně.

Kolem narcistického rodiče jste vždy museli chodit po špičkách. Nebyli jste si jistí, jakou bude mít náladu, co ho rozčílí nebo v jakých situacích ztratí trpělivost a seřve vás.. Netušili jste, co smíte a co ne. Atmosféra domova se odvíjela od nálady rodiče, která byla proměnlivá a závisela od vnějších okolností.

Povahu narcistického rodiče vystihuje nekonzistence; jeden den se vaším chováním baví, druhý den stejné jednání trestá. Důvodem jeho nedostatečné odolnosti a neschopnosti ovládat se je citová nezralost.

Měli jste pocit, že jste spíš zátěží než milovaným a přijímaným členem rodiny, že ať se budete snažit sebevíc, nebudete dostatečně dobří na to, abyste si zasloužili rodičovskou lásku.

Narcistický rodič bývá často emocionálně nezralý, neumí regulovat své pocity. Je přesvědčen, že za jeho výbuchy hněvu a zlou náladu může někdo jiný. Místo přebrání odpovědnosti často viní toho nejbezbranějšího člena rodiny – dítě.

Pokud jste jakýmkoli způsobem vyjádřili vlastní prožívání, neslyšeli jste slova empatie, ale naopak kritiky, zesměšňování a znehodnocování. Vyrůstat s narcistickým rodičem znamenalo cítit se nevyslyšený a neviditelný, jakoby byl rodič cizincem, kterému nešlo ukázat pravou tvář. Za sebe i své prožitky jste se styděli, protože vám jasně dával najevo, že je s nimi (vámi) něco v nepořádku. Každá konverzace či vyjádření vaší autenticity skončily pocitem studu. V důsledku toho jste přestali věřit, že co cítíte je správné a pravdivé, a že situaci vnímáte správně.

Jedna z nejčastějších „výchovných“ technik narcistického rodiče je bagatelizace emocí a prožívání dítěte. Dítě buď přehání, je přecitlivělé nebo si jednoduše vymýšlí. Narcistický rodič udělá cokoliv, aby ze situace vyšel v co nejlepším světle, vina nebyla na jeho straně a nemusel čelit emocím dítěte. Protože neumí zpracovat vlastní pocity, dělá mu potíže vyrovnat se i s pocity svého dítěte. Naráží na svou nízkou frustrační tolerancí, z toho důvodu se snaží kontrolovat vlastní negativní emoce bagatelizací pocitů potomka. S narcistickým rodičem si nikdy neprožijeme tzv. zrcadlení emocí, což znamená, že naše prožitky považuje za důležité a nesnaží se je změnit. Neznáme emocionální bezpečí a spojení, naopak se v rodině cítíme opuštění a odmítnutí.

Celé dětství (i dospělost) jste měli pocit, že existujete jenom proto, aby jste ho dělali šťastným. Nikdy jste neměli čas zjistit, po čem toužíte vy, zájmy rodiče byly na prvním místě. Necítili jste, že můžete žít svůj život, poznat sami sebe, protože jste v první řadě měli povinnost myslet na štěstí rodiče. Byli jste jeho trofej, kterou se chlubil v případě úspěchu, a kterou kritizoval, nedělala-li vše jak si představoval. Neváhal dát najevo, jaký je z vás zklamaný, pokud jste neuspěli nebo měli jiný názor než schvaloval. Jeho láska závisela na tom, zda jste se podobali obrázku, který si o vás vysnil a chovali se přesně tak, jak očekával.

Narcistický rodič musí být vždy v centru pozornosti.

Když jste byli na rodiče naštvaní, pokusil se váš hněv přesměrovat na sourozence. Často pomlouval buďto vás před sourozenci nebo naopak sourozence před vámi. Takto vyvolával konflikt, kterým odváděl pozornost od skutečnosti, že původce napětí v rodině a hněvu byl vlastně on sám, protože nesnesl kritiku, obviňování nebo upozorňování na své nedostatky.

Manipulace skrz tzv. triangulaci, tedy vyvolávání konfliktů mezi sourozenci, je velice častým nástrojem, jakým rodič získává, co chce. Neváhá potomky stavět proti sobě. Očekává, že se dítě ke kritice přidá a bude sdílet jeho negativní pohled na vlastního sourozence.

Rodič s vámi často mluvil o manželských problémech, očerňoval druhého rodiče jako viníka a původce konfliktů. Očekával od vás, že ho budete mít raději a na druhého rodiče zanevřete. Pokud se tak nestalo, zlobil se na vás. Bral osobně a přecitlivěle, pokud jste upřednostnili druhého rodiče ve zdánlivých maličkostech – například objetí, čtení pohádky apod.

Emocionální svět narcistického rodiče je nevyzrálý, proto netuší, jak efektivně a dospěle řešit neshody v manželství. Hněv a zášť vůči partnerovi proto řeší s dětmi. Potřebuje, aby mu jeho děti neustále dokazovaly, že ho potřebují a milují, a tím mu dávaly pocit hodnoty.

Rodič se vás málokdy, pokud vůbec, zeptal, jak se cítíte a co prožíváte. Primárním zájmem bylo, jak působíte před ostatními, aby si o vás nemysleli nic špatného. Výsledkem je úzkost a strach, které vás dodnes paralyzují v užívání si života a dosažení cílů.

Narcistický rodič má dvě tváře. První ukazuje před světem, snaží se působit bezchybně jako dokonalý člověk a rodič. Druhá tvář je ta, kterou ukazuje doma – kritická a nekompromisní, jakmile dítě jeho dokonalý obrázek naruší.

Měli jste pocit, že nemůžete mít vlastní identitu či osobnost. Museli jste se projevovat způsobem, který rodič schvaloval, sdílet jeho myšlenky a názory, chovat se, jak požadoval. Choval se, jakoby vaše chyby byly jeho chybami a vrhaly na něj špatné světlo. Naopak vaše úspěchy byly jeho vítěztví, zvyšovaly jeho hodnotu a zlepšovaly jeho obraz ve společnosti.

Narcistický rodič si je sám sebou velice nejistý, co se projeví zejména v rodičovství. Bojí se, že okolí uvidí jeho nedokonalost coby rodiče, proto nesnese také chyby svého dítěte. Z toho důvodu vyžadoval dokonalost. Dítě je jenom prodloužením osobnosti rodiče, jeho součástí.

Pokud jste dali najevo, že vám chování rodiče vadilo nebo ublížilo, bránil se a obvinil vás z nevděčnosti. Postavil se do pozice oběti a přesvědčoval vás, že se o vás stará, nic vám nechybí, že se pro vás obětoval a vy jste si přesto dovolili ho kritizovat. Upřímná konverzace o pocitech nebyla možná.

Narcistický rodič si i konstruktivní kritiku bere osobně a reaguje přehnaně defenzivně. Tímto způsobem se skrývá před svou zranitelností, které se bojí, a zanechává v dítěti pocity viny a pochybnosti o správnosti jeho pocitů. Kdo se bojí vlastní zranitelnosti, ten přiznává chyby nejméně ochotně.

Rodič vás často srovnával se sourozenci, čímž vytvářel a udržoval konflikt a zlé vztahy mezi vámi. Tím dosáhl, že jste se nezlobili na něj, ale na favorizovaného bratra nebo sestru, které vám dával za příklad. Srovnáváním vám připomínal, že jste nebyli dost dobří a hodni jeho lásky. Pokud jste byli jedináčkem, dával vám za vzor dítě z jiné rodiny, zdánlivě poslušné a perfektní.

Narcistický rodič má často jedno favorizované dítě, které dává jeho sourozencům za příklad. Staví ho na piedestal jako nejlepší, nejposlušnější, dokonalé. Nejsou s ním potíže, učí se dobře, ve společnosti mu dělá jenom radost, nezostuzuje ho. Dítě, které se nejvíc přiblížilo vysněnému obrázku, si lásku rodiče zasloužilo nejvíc. Frustrace a bolest, kterou rodič ve svých dětech vyvolá, se změní na hněv na sourozence, což vyústí v soupeření o jeho pozornost a přijetí.

Svého rodiče jste často slyšeli pomlouvat členy rodiny, přátelé nebo sousedy, zejména ty, kterým se dařilo a měli se líp. Z jejich úspěchu se těšil jenom na oko, za zády je kritizoval a záviděl jim. Stejný přístup měl i k vašim úspěchům, což se projevilo zejména v dospělosti. Pokud se vám finančně či profesně dařilo, koupili jste si auto, dům nebo zaplatili hezkou dovolenou, rodič si neodpustil kritickou poznámku, např. že asi nevíte co s penězi. Z jeho úst zněla i pochvala jako kritika, která ve vás vyvolala spíš pocity viny než sdílení radosti a štěstí. Nikdy jste necítili, že by z vás měl rodič opravdovou radost a úspěch vám přál.

Narcistický rodič nesnese, když je někdo lepší nebo šťastnější. Ze štěstí svých dětí nemá radost, ale závidí jim, protože jen zdůrazňují jeho vlastní neštěstí. Závist se projevuje zejména u matek, které soupeří se svými dospívajícími dcerami. Narcistická matka se může tvářit, jak má ke své dceři blízko, ale ve skutečnosti s ní soupeří. Jak dcera dospívá, komentuje každý její nedostatek, pečlivě sleduje vady na kráse a připomíná každé přibrané deko. Zdánlivě nevinnými poznámkami dceru shazuje, čímž vyzdvihuje sama sebe. Upozorňováním na nedostatky dítěte odklání pozornost od těch vlastních.

Vyrůstání s narcistickým rodičem je pro dítě bolestnou zkušeností, která způsobuje mnoho problémů – kupříkladu nadměrnou citlivost na kritiku a vlastní nedokonalost, nízkou sebeúctu, neschopnost navazovat zdravé vztahy, potlačování vlastních pocitů a potřeb a slabou identitu a hranice. Dle studie, publikované v Social cognitive and affective neuroscience, jsou děti přísného rodiče, vyžadujícího bezchybnost, citlivější k vlastním chybám. Výzkum dokázal, že jejich mozek vykazuje nadměrnou reaktivitu na chyby, protože se samy děsí vlastních omylů. Ten kritický hlásek v hlavě, který se ozve pokaždé když nepůsobíme dokonale, je dílem kritiky rodiče v našem dětství. Jak naznačuje i výzkum, děti narcistického rodiče se bojí vlastní nedokonalosti. Celý život se snaží dokázat, že jsou hodny přijetí a lásky. Naučily se, že si je musí zasloužit, a získají je jenom tehdy, budou-li bezchybné. To se ale nikdy nepodaří, protože problém není v nich.

Narcistický rodič nemůže své dítě bezpodmínečně přijímat a milovat, protože nepřijímá a nemiluje ani sám sebe. I on byl kdysi dítětem, které bojovalo o lásku svého rodiče. Ve snaze získat ji se naučil potlačovat ty části své osobnosti, které rodič nepřijímal a kritizoval. Postupně přebral jeho kritický hlas, a začal nenávidět a ignorovat své pravé já. Naučil se být tím, kým rodič chtěl, aby byl, a dostát obrázku, který si vysnil. Váš narcistický rodič byl také dítětem, které pro úsměv a náruč rodiče obětovalo svou identitu, přání a štěstí.

Tuto dynamiku si přenáší do dospělosti a vlastní výchovy. Narcistický rodič má v sobě zraněné dítě, které očekává, že ho jeho vlastní děti učiní šťastným, protože sám šťastný není. Doufá, že pro ně bude středobodem vesmíru, protože sám v dětství neměl dostatek pozornosti. Bojí se vlastní nedokonalosti, proto ji kritizuje u svých potomků, které považuje za svou vizitku. Začarovaný kruh bolesti se tak přenáší z generace na generaci.

Je třeba poznamenat, že narcistický rodič miluje své děti, ale protože nezná bezvýhradnou lásku, její vyjádření je pro něj černobílé. Nedokáže přijmout všechny stránky osobnosti svých potomků, a milovat je za všech okolností. Miluje jenom to, co pokládá za dokonalé, a odsuzuje nepřijatelné. Děti tak mají pocit, že nejsou milovány v celé své podstatě. Stejný pocit zažíval v dětství i rodič; z toho důvodu nezná jiný způsob, jak vyjádřit svým potomkům lásku.

Pokud vás vychoval narcistický rodič, je potřeba uvědomit si míru bolesti, kterou vám způsobil. Sebepoznání a přiznání si všech jizev a odmítaných částí našeho já je prvním krokem k uzdravení a změně. Neznamená to ale, že rodiče přestanete milovat a prokazovat mu respekt. Rodič se nemusí změnit na to, abyste konečně mohli být šťastní a osvobodili se od tíhy minulosti. Na každý vztah jsou potřeba dva; jak bude vypadat, záleží i na vás.

O tom, jak se s následky narcistické výchovy v dospělosti vypořádat, si povíme v příštím článku.

Zdroje:

https://academic.oup.com/scan/article/15/1/87/5733876?login=false