Článek
V den úrazu jsem měla jen lehkou snídani, než jsem se dostala na lůžkové oddělení, promeškala jsem oběd, žaludek se mi obracel hlady. A už jsem slyšela z vedlejšího lůžka. Večeře? Jó, počkejte, co to bude za hnus, nějaká neslaná a nemastná šlichta. Nebo suchej chleba se salámem. Jíst se to nedá. Mě kdyby nenosili jídlo z kantýny, tak tu umřu hlady! Raději jsem tedy poprosila manžela, ať donese z domova kus jeho domácí pizzy, kterou sám pekl. Večeře byla ovšem ten den studená a přistála mi u postele snad už ve čtyři odpoledne. Chléb, houska a šunkový salám. Konečně jsem ukojila hlad. Okolo páté hodiny nám na pokoj přibyla mladá těhotná paní se zlomeninou klíční kosti. Kroutila se bolestí, ale i hlady. Od rána nejedla nic, s večeří s ní na lůžkovém nepočítali, nebyl nikdo, kdo by jí donesl nějaké jídlo. Sestry jí daly pár piškotů, nic jiného neměly. Když jsem se pustila do domácí pizzy, tak jí málem kapaly sliny, pochopitelně jsem se s ní rozdělila. Tak vděčného člověka za kus žvance si budu dlouho pamatovat. Proč pro ni nebylo možné objednat v kuchyni dodatečně nějaké jídlo? Alespoň chléb se sýrem? Zvlášť, když ji čekal ještě hladový operační den. Ze třetí postele se ozývalo jen zlostné syčení. Všechno je hnusné, nechutné, připálené, maso tvrdé. Druhý den si vyšla do zaměstnanecké jídelny, že si na volný prodej pochutná na nějaké pečínce. Vrátila se naštvaná, zaměstnanci tam prý dostávali stejnou šlichtu a k volnému prodeji nic jiného nebylo. Kolínka s rajskou a vodovou polévkou. Je pravda, že jídlo v další dny nebyl žádný zázrak, vzhledově i celkem dost nevábné, ale sníst se to dalo. Za posledních deset let, kdy jsem byla pacientkou této nemocnice, ale kuchyně udělala přece jen pokrok. Určitě bych ale uvítala více ovoce, a hlavně možnost volby z více jídel a dostupný jídelní lístek, aby se mohl člověk připravit na další dny a poprosit návštěvu o donesení nějaké náhradní stravy. Každému přece jen nemusí sednout všechno. Jeden se chce vyhnout po operaci čočce a druhý nejí sladké. Ke snídani se podávalo kakao, ovšem sanitárka se ptala, jestli ho chcete, takže jsem odmítla, čaj byl teplý a bohatě mi stačil, dokonce jsem dostala i cukr na doslazení. Dvě housky a krajíc chleba, k tomu třeba sýr nebo paštika a margarín. Jednou k obědu dokonce filé s bramborem. Za rybu v nemocnici tleskám.
Byla by strava s poplatkem lepší?
Jídlo určitě nebylo nechutné, sníst se rozhodně dalo, je pravda, že by se dalo ledacos vylepšit. Kdysi se dokonce hradil při hospitalizaci příspěvek na stravu. Mohla by být strava lepší díky tomuto příspěvku? Jeden čas se nemocniční strava v médiích opravdu hodně řešila. Nyní je ticho po pěšině.
Nechutné jídlo, nebo mlsní pacienti?
Na druhou stranu je jasné, že jsme přece v nemocnici, a ne na dovolené. Jenže když jsem uviděla, že pacientům zde asi opravdu nechutná a do jídla sotva klofnou a vrací zbytky, tak je to silně neekonomické. Pacienti jídlo dostali, bylo pro ně zdarma, nechutnalo jim, tak ho ve velké části vrátili a ono se vyhodí. Moc by mě zajímalo, jak to je jinde. Určitě jsou i mezi jednotlivými nemocnice propastné rozdíly.
Ještě jsem během posledních let zažila dvě hospitalizace. Při jedné mi kdosi poradil, abych nahlásila, že chci diabetickou dietu. Je opravdu obohacená o ovoce a jednu večeři.
Druhá zkušenost je z plánované hospitalizace v Motole. Zde volně přístupný vyvěšený jídelní lístek, věděli jste dopředu, co můžete čekat a poprosit návštěvu o donesení něčeho na zub, nebo si připlatit za nadstandardní stravu. To už byly hody. Polévka s knedlíčky, pečená kačena, ovoce, salát a dezert.
