Článek
Příběh zveřejňuji s jejím laskavým svolením, samozřejmě se nejmenuje skutečně Jarka, ale když text spolu čteme, smějeme se jak za mlada.
Jarka celý svůj život prodávala v místním krámku s potravinami, na svou živnost. V dobré víře v politiku si platila mizivé pojištění a dnes patří mezi ty seniory, kteří mají skutečně směšný důchod za roky poctivé práce.
Jarku mají v obci všichni rádi, o svůj obchod se starala vždy s láskou, lidem ráda zajišťovala různé pochutiny, dbala na to, aby měla dostatek, byla poctivá. Ten, kdo nemohl kvůli nemoci do obchodu přijít, zavolal Jarce do krámu a ta mu po zavíračce ochotně donesla nákup domů. Pokud za starších časů neměl někdo hlídání pro děti, dal je na dopoledne k paní Jarce. Děti jí pomáhaly v obchodě a za odměnu dostávaly barevné kulaté žvýkačky. Její krám byl po desítky let místem, kde se setkávali naši občané a klábosili spolu. Krásné je, že se obchod stále drží, jen už je zařazen pod jeden z českých řetězců.
Když Jarka před pěti lety ovdověla, zůstala na všechno sama. Ve svém domku obývá všehovšudy tři místnosti a čas od času za ní přijede rodina. Ve svých letech má pořád ten správný šmrnc a od jara do podzimu pěstuje a sklízí všechno, co jde.
Ale drahota zasáhla i ji.
Je to zhruba tři roky zpět, co mě poprosila, zda bych jí ve městě nekoupila salám, 4 párky a kolečko tlačenky, jelikož si tyto potraviny napsala na druhou stranu lístečku a u nás v krámě na to zapomněla.
Žádný problém to samozřejmě nebyl a jelikož to stálo pár korun, odmítla jsem si je vzít. A tak, přibližně dvakrát měsíčně mě paní Jarka poprosí o pár drobností, které zde v krámě buď chyběly nebo na ně zapomněla. Vždy za pár korun. Nikdy jsem je nechtěla zaplatit a občas obdržím výtečný štrůdl nebo domácí marmeládu. Osobně na tom nejsem finančně zle a proč nepomoci hodné paní.
Jednoho dne jsem byla na zahradě a paní Jarka volala na souseda z druhé strany jejího domku.
„Filípku, prosimtě až pojedeš do města, vezmi mi půlku chleba a dvě housky. Napsala jsem si to na druhou stranu papíru a v krámě jsem ho neotočila.“
A jelikož pětapadesátiletého Filípka moc dobře znám, vím, že si za nákup také nic neřekl. A také mi došlo, že i on, přibližně dvakrát měsíčně nese paní Jarce miniaturní nákup. A jelikož jsme sousedky, nešlo si nevšimnout, že takto přijde i dvakrát za měsíc pan Tvrdík, jednou měsíčně přes zimu paní Nová s ovocem (pravda, u nás ho moc často nemají anebo málo a v létě si ho Jarka pěstuje sama.) Sem tam pan Král, který vždy odchází s domácími vejci a čas od času někdo z místní mládeže.
Možná si řeknete, že jsem blázen, ale paní Jarka v tom má dokonalý pořádek, tak jako ve svém obchodě. Jakmile jsem něco začala tušit, byla jsem na to čím dál více citlivější.
Došlo mi, že mě prosí vždy v liché pondělky, Filípka v liché středy, pana Krále sudé úterky, pana Tvrdíka sudé pátky a mládež vychytává zbytek.
A aby to nebylo divné, občas paní Jarka nepotřebuje od nikoho nic. Jednou mi to nedalo, a za paní Jarkou jsem se s mým rozvrhem vydala. Se smíchem si vzala červenou propisku a připsala tam ještě tři jména z obce. Dodala, že pan Král je pouze jednou měsíčně, dle nálady.
„No paní Jarko, já zírám, ale nesoudím. A to opravdu nikdo nic nechce?“
„Ne, kdepak.“ Řekla paní Jarka a vyprávěla mi se šibalským úsměvem historku o tom, jak jeden z lidí naší vesnice je tak trochu šmejd v politice a lže, tak ho kasíruje o to víc. Jde na něj jeho vlastní metodou.
„Samozřejmě bych vám vše platila, ale když nechcete, tak vám to nenutím a mohu si v zimě více přitopit elektřinou nebo mít puštěnou televizi celý den jako kulisu. Blbý kdo nabízí, blbější kdo nebere. Víš, netušila jsem, že se mi někdy povede takhle těžko, ale pořád můžu žít doma, jsem soběstačná a to je důležité. Nevěřila bys však, kolik špatných lidí jsem za ty roky prodávání poznala a teď si tahle občas přilepším no. U svatého Petra se snad obhájím.“ Řekla usměvavá paní Jarka, ovšem myslela to naprosto vážně.
A tak jsem jí slíbila, že si její tajemství nechám ve vesnicí pro sebe a musím se smát, když jde k paní Jarce zmiňovaný lhář s pěknou taštičkou nebo když odchází tak trošku nevěrný pan Tvrdík.
Je to jak kdybychom všichni měli nějaký ten hřích a u paní Jarky si kupovali odpustky.
Paní Jarka mi tak trošku zase přijde jako Babiš, jelikož si ve své situaci našla skulinku, díky které vlastně jedná nekale, ale prochází jí to.
Divit se jí však nemohu.
