Článek
V komentáři mého článku o střídavce se paní ptala, jestli se taky někdo ptá dětí na jejich názor ohledně střídavé péče. Upřesnila: Děti mluvící a přemýšlející. Já mám sice doma aktuálně 2 puberťáky, ale dovolil jsem si je zařadit mezi přemýšlející. 2 dny předem jsem jim oznámil tuto „anketu“. V den „D“ samozřejmě o ničem nevěděli. Jak se jich na to ale zeptat?
Otázky
Nejsem psycholog a nechtěl jsem nikomu způsobit mentální újmu. Jednu paní psycholožku však znám a zaslal jí dotaz: „Nevíte o nějakém dotazníku pro děti, který by mi napověděl, jestli synům nevadí střídavka„? Odpověď: „Nic tak jednoduchého asi neexistuje. To by soudní znalci neměli práci“. Na internetu také nic kloudného nebylo. Nakonec jsem na to šel téměř vědecky. Udělal si kafe, kluků popcorn, usadil je do židlí a povídám: „Vymyslete 10 otázek, jejichž odpovědi vystihnou váš postoj ke střídavce“. Bylo potřeba trochu vysvětlování, ale nakonec pochopili. Měli napsat otázky a pak, každý sám, na ně odpovědět. Byl jsem příjemně překvapen, jak rychle otázky společně zformulovali. Jen chvilku. To nešlo použít! Otázky byly fajn, ale většina z nich nutila kluky do rozhodování, kdo je lepší. Máma, nebo táta? Nemyslím, že je vhodné, aby jeden rodič jakýmkoliv způsobem ovlivňoval úsudek svých dětí o tom druhém. Mně osobně to však umožnilo vhled do hlav synů, což je vzhledem k jejich věku úspěch téměř nevídaný. Posuďte sami co vytvořili:
- U koho se cítíš lépe?
- Kdo je pro tebe vzorem a proč?
- Jak reagují u matky/otce na průšvih?
- Jak si rozumíš z novým partnerem matky/otce?
- Vadí ti cestování mezi rodiči?
- Musíš u matky/otce pracovat?
- Vadí ti něco na výchově u matky/otce?
- Zajímá se matka/otec o to, jak se cítíš?
- Jak si rozumíš s otcem/matkou?
- Za kým jdeš, když máš problém?
Takhle přemýšlí puberťák ve střídavce o střídavce. Očividně chtěli na otázky odpovídat. Nedovolil jsem to! Ne, nejsem srabík, který se bojí odpovědí. Znám je. Kdo zná své děti, zná odpovědi.
Odpovědi
Nakonec jsem zadal 2 otázky já. Snažil jsem se, aby kluci řešili jen střídavou péči.
Mladší syn (12 let)
Co ti vadí na střídavé péči?
Musím se pořád stěhovat, nemohu si sám určit u koho budu, každý má jiný styl výchovy.
Jak se cítíš?
Někdy smutně.
Starší syn (14 let)
Co ti vadí na střídavé péči?
Vyhovuje mi být u obou stejný čas, ale vadí mi cestování. Nejraději bych, aby bydleli všichni společně. Rozdílný styl výchovy je nepříjemný.
Jak se cítíš?
Někdy smutně. Stýská se mi po jednom rodiči, když jsem u toho druhého.
Závěr
Střídavá péče není skvělé řešení. Jako každý kompromis. Východisko z nouze válečného stavu mezi rozvádějícími se rodiči. Je vidět, že dětem se moc nelíbí.
