Článek
Jasně, je to náročné. Žít s miminkem ve starém domě, kde není všechno podle vašich představ a každou chvílí se něco po…, to není pro každého. Ale já jsme byl vždycky duší skaut. A moje žena, ta je zase srdcem venkovská holka.
No a co všechno se v prvních měsících pokazilo? Tak třeba auto, to přestalo jezdit pár týdnů po porodu. A jelikož k nám jezdí autobus asi jen 4× denně, k doktorům s miminkem nás musela vozit tchyně s tchánem. (Paráda. Ti, co nám „radili“, tedy spíše silně apelovali na to, abychom barák nekupovali, protože to nebudeme zvládat, nám pak zachraňovali pozadí. Ještě, že je máme, i když názory máme odlišné. Jen moje ego trochu utrpělo.) Nové auto se nám povedlo pořídit až za 2 měsíce.
Každou chvílí nám vypadly pojistky, a protože pojistkové skříně máme 3 a některé špatně dostupné, nahazování byla vždycky sranda. Záchod jsem opravoval během měsíce 4×, sprcha tekla slabým proudem. Voda nám praskla 2× (nemyslím tu plodovou) a kamna bouchla 1×, přesně 24. 12.
Když už jsme u toho, tak první Vánoce byly vážně „sranda“… Přečíst si o nich můžete v mém článku: Jak jsem si myslel, že se vychovávají děti, a jaká je realita - první Vánoce
Studna
Co se týká topení, tak to jsme tedy vychytané vážně neměli. Jen za tu jednu zimu jsme museli dřevo i brikety dokupovat několikrát a utopili jsme v tom cirka 50 tisíc. Kamna jsme vyměnili hned asi v březnu, ovšem vydržela nám 2 týdny, poté jsme se pokusili je reklamovat (neúspěšně) a kupovali jsme do třetice. Tentokrát už to pro nás byla opravdu pálka, ale výkonem za to rozhodně stojí. Tipovali jsme to na špatný komín, a tak kominíci u nás byli 4 různí a každý tvrdil něco jiného. Podle jednoho máme špatný komín, ale nic s tím sám dělat nebude, podle druhého je komín v pořádku.
Inu, nějak jsme ty začátky zvládli. Trvalo nám to opravdu zhruba rok bydlení, než jsme se pořádně aklimatizovali. (A otužili).
Ale zkušenosti, ty nám už nikdo nevezme.
