Článek
Seznamování nikdy nebyla Milošova silná parketa, a proto upřímně zajásal, když se mu naskytla příležitost sblížení s dávnou kamarádkou. Ladu zná již od první třídy. Malá blondýnka mu při písemkách vždy napovídala a jednou mu dokonce kryla záda, když se na lyžařském výcviku opil. Žádné trapné oťukávání a tanečky kolem horké kaše. Lada je hodná holka a společné kořeny jsou nadevše.
Do oken malého panelákového bytu praží jarní slunce a jablkový závin chutná jako od cukráře. Ani jeden z mladých lidí ještě neví, že se návštěva protáhne až do večera a že na jejím konci bude ruka v rukávě. „Myslím, že bychom to spolu mohli zkusit,“ usmála se Lada během loučení. „To bych řekl,“ přikývnul Miloš a přátelsky ji šťouchnul do žeber. Za odměnu dostal pusu a zbytek štrůdlu.
„Myslíš, že by se u tebe našlo místo i pro moji Zuzanku?“ upřela Lada na Miloše oči plné otazníků. „Mám ji teď u babičky, ale ráda bych se o ni starala sama.“ „Nevěděl jsem, že máš holčičku. Ale nevadí mi to,“ pružně zareagoval Miloš, zatímco v duchu rozdýchával nová fakta. Lada však okamžitě uvedla situaci na pravou míru:„Většina holek chodí ke koním, ale já to mám jinak. Zuzanka je moje kráva a mám ji moc ráda.” V ten moment pocítil Miloš takovou úlevu, že by své milé nic na světě neodepřel.
Černobílá Zuzanka se zabydlela ve starém chlévě u domu Milošových rodičů. Ačkoli se o ni Lada zpočátku starala sama, postupně si ze své zodpovědnosti ubírala. Přizpůsobivý Miloš se tak naučil poklízet, dojit i vyrábět tvaroh. Kdyby jen tušil, že kvůli péči o krávu přijde o svůj starý život, jistě by nechal vrátit čas. „Panička má stračenu hlavně na mazlení. Na práci jsem tu já,“ postěžoval si, když mi jednou odléval trochu smetany. V tu chvíli mi ho bylo líto.
Zuzanka za hezkého počasí zdobí sad u silnice. Všechny děti z vesnice se na ni chodí dívat a většina z nich pije její mléko. Smutné je, že ji taky někdy nepodojí ta, která si ji jako mazlíčka prosadila.
