Článek
Dědeček již bohužel mezi námi není. Byl to vzácný a moudrý muž, který uměl velmi poutavě vyprávět. A že měl co. Zažil obě světové války a v té druhé dokonce bojoval jako námořník válečné ponorky.
Po návratu z války se seznámil s naší babičkou, oženil se a narodili se jim dva synové. Děda záhy pochopil, že doba jde kvapem kupředu a tak si ve svých pětačtyřiceti letech dodělal maturitu a neustále se vzdělával v nějakých večerních kurzech. Jeho velkou vášní se stala matematika a kombinatorika.
Když se po revoluci objevily první sázkové hry, děda se jich ihned začal účastnit. Ne nějak ve velkém, ale svůj tiket s čísly si pravidelně sázel. Nebyl ten typ, co má svá šťastná čísla a doufá v zázrak. Děda na to šel čistě vědecky.
Každý týden si pečlivě zapisoval losovaná čísla a hodiny a hodiny hledal v jednotlivých souborech nějaký „klíč“, podle kterého jsou čísla losována. Propočítával pravděpodobnosti losování různých kombinací a pevně věřil, že náhoda prostě neexistuje.
Děda jezdil do města vsadit vždycky ve čtvrtek. Většinou si k tomu ještě vyřídil různé pochůzky, vzal letitého kamaráda Frantu na pivo… no prostě to byl takový jeho den, který babička respektovala.
Jednoho ne moc krásného dne však dědečka skolil bacil a on ve čtvrtek vyrazit nemohl. Což ovšem tenkrát byla pro něj obrovská rána, neboť měl opět přichystaný tiket s tutově výherními čísly. Podařilo se mu tedy přesvědčit babičku, která do města pomalu ani netrefila, aby se úkolu vsadit ujala ona. Babička se v dobré víře vypravila a podařilo se jí dorazit až na obrovské brněnské autobusové nádraží. Tam však dostala strach pokračovat dále, posadila se na lavičku a za dvě hodiny sedla zase na autobus zpátky.
Když se děda pak pídil po sázence, nějak to vždycky zamluvila a doufala, že až se překulí další týden, tak děda zapomene. No, ale jak už to bývá, všechno bylo jinak. Děda si v neděli pustil losování výherních čísel a začal jásat. Jeho snaha se mu konečně měla vyplatit. Vyhrál druhou cenu v podobě v té době závratných dvaceti tisíc.
Asi si dovedete představit, co se dělo, když se mu babička přiznala, že tiket nevsadila. Ještě po letech můj tatínek vzpomínal, jak jí děda honil s karabáčem po dvorku. Od té doby už děda svá čísla nikdy nikomu nesvěřil a vsadit si šel i z nemocnice po operaci žlučníku sám.
