Článek
Když jsem si tehdy koupila zájezd do Egypta za pár tisíc, kolegyně v ženském časopise kroutily hlavou, že chci do takové země letět sama. Mně to nepřišlo divné, těšila jsem se, až si s drinkem v ruce pořádně odpočinu.
Bože, ten byl!
Po 15 letech manželství jsem se zrovna rozvedla a chtěla jsem zkrátka přijít na jiné myšlenky. Nepřekvapí vás, že se o mě místní zajímali, číšníci mi nosili drinky, zvali mě na diskotéku, nabízeli masáž.
Jednou přišel nesmělý muž, který se lámanou angličtinou ptal, jestli nechci vodu. Uhranul mě - bože, ten byl! Netrvalo dlouho a přeskočila jiskra. Vyrazili jsme si spolu, užili jsme si několik vášnivých nocí. Bylo to naprosto úžasné a musím říct, že přijít na jiné myšlenky? To s ním opravdu nebyl problém.
Chci za ním utéct
Jenže pár dní uteklo jako voda, a já musela odletět. Vyměnili jsme si telefonní čísla a já už teď přemýšlím, kdy se za ním vrátit. Myslím, že jsme si zkrátka souzení.
Rodina pro moje ambice žít v Egyptě ale nemá pochopení. Myslí si, že mě tam někde prodá do otroctví, bude týrat nebo ani nepustí ven. Tyhle hloupé předsudky mě rozčilují. Není to zkrátka tak, že člověk má jít za štěstím? Třeba to byl celý život můj osud…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Ivanou M.
