Článek
Byl to animátor. Jmenoval se Amir. Měl ten nejsladší úsměv, jaký jsem kdy viděla, a když se mnou poprvé promluvil česky, málem jsem spolkla olivu. „Jak se dnes máš, krásná dámo?“ zaznělo s roztomilým přízvukem a mně bylo najednou dvacet. Sice už dávno ne, ale stejně…
Sólo dovolená se zvrtla
Trávili jsme spolu dny u bazénu, večery na pláži, v noci jsme si šeptali pod hvězdami. Zní vám to jako kýč? Možná. Ale já cítila, že mě někdo vidí. Že mě slyší. Že mě chce. Po letech, kdy jsem doma byla hlavně maminkou, kuchařkou a paní na úklid, mi někdo řekl, že jsem krásná. A myslel to vážně. Alespoň doufám.
Věřím, že nešlo jen o flirt. Povídali jsme si o životě, o snech, o tom, jaké by to bylo začít znovu. V tomto případě už anglicky, ale vyhovovalo mi, že zase opráším svou skromnou slovní zásobu. On mě bral na trhy, ukazoval mi město, mluvil o své rodině a já jsem si uvědomila, jak málo vím, co vlastně já chci. Najednou se mi ale především nechtělo domů.
Pláč a sliby
Když jsem odjížděla, brečela jsem tak moc. A on taky. Slíbil, že na mě počká. Od té doby uplynuly dva měsíce. Píšeme si každý den. Posílá mi fotky východů slunce nad mořem a píše, že beze mě ho ty barvy ani nebaví. Já se doma dívám na kufr, který jsem ještě celý nevybalila. A přemýšlím. Jako bych pořád byla jednou nohou na letišti. Přála bych si utéct.
Nejsem blázen. Vím, že není všechno tak pohádkové, jak to zní. Ale také vím, že ve mně něco hoří. Něco, co bylo roky potlačené. Touha po životě. Po lásce. Po pocitu, že někam patřím, nebo že můžu patřit jinam. A možná právě proto se tam chci vrátit. Do Egypta. K Amirovi. A začít znovu.
Jenže nejde jen o rozvod. Co děti? Určitě by mi manžel tak velkou změnu nedovolil. Ale možná, že by mohly zůstat na chvíli s ním. Než si dám svůj život do pořádku. Někdy láska přichází bez vyzvání a člověk by ji neměl ignorovat… Nebo jsem jen bláhová?
Zdroj: Blanka J., Ústí nad Labem
