Článek
Reality shov Výměnu manželek sledujeme na televizních obrazovkách už mnoho let a kolikrát žasneme. Žasneme, jak to v některých rodinách vypadá, jak hospodaří s penězi a hlavně jak vychovávají své děti. Některé děti jedí snad jen párky, jiné se musí starat samy o sebe, další mají na sebe jen pár triček, jiné děti sdílejí pokoj se smrdutými mazlíčky a v některých dětských pokojíčcích náhradní maminky naleznou špínu za postelemi a podivné skvrny na koberci. Některým potomkům se tatínkové prakticky nevěnují, odchází do hospody a nevědí, kde děti mají pyžamo.
Jenže je třeba si uvědomit, že jde pouze o pořad televize, který je svým způsobem zrežírovaný, aby měl co největší sledovanost, ačkoliv se jedná a reality show, do které by prakticky nemělo být zasahováno. Je jasné, že lidi rozčílí samotný styl života, kdy spatří rodiče, kteří se veřejně přiznají, že léta nepracují a žijí z dávek. Něco jiného je už prezentovaný pohled na těch 10 dní ve vyměněných rodinách. Z velké většiny se do pořadu hlásí lidé sociálně slabí, kterým odměna za natáčení finančně pomůže zalepit díru ve vypjatém rozpočtu. Jsou to ovšem zároveň lidé, kteří mohou snadněji podlehnout jakýmsi tlakům při natáčení, vyhrocování situací a podněcování vášní nebo naopak utvrzování o tom, že jejich jednání je prostě v pohodě a pro jejich natáčení to bude to nejlepší. Prostě za kameru nevidíme a aktéři se sami často diví, jak vyzněl konečný sestřih pořadu.
Tak, jak nesouhlasím s tím, aby tyto rodiny žily z dávek, aniž by pracovaly, abychom je živili vlastně my všichni, musím ostře nesouhlasit s tím, že je třeba ihned zlomit hůl nad jejich rodičovskou péčí. Prostě to, co vidíme a slyšíme v útržkovitých a sestříhaných záběrech, nemusí adekvátně odpovídat celkové péči o děti. Nevíme, co a jak ovlivnil natáčecí štáb, jak situaci celkově vykreslil pořad. Nemáme právo volat po spravedlnosti na základě nějaké zinscenované reality show. Nebylo by na škodu, aby se v případech, které se jeví na hranici zanedbávání péče o dítě, začal zajímat patřičný odbor, ale určitě nikdo z nás nemůže soudit jen podle toho, co vidí. Věřím, že úřadům samotným nemohou uniknout momenty, které jsou signálem o neodpovídající péči o děti, zanedbávání, či snad nějakém týrání, zastrašování a dalších neakceptovatelných výchovných metod. Ale pokud budeme volat po spravedlnosti pouze jako diváci sledující jakýsi zinscenovaný pořad, mohou děti skončit odebrané rodině jen na základě toho, že večeřely párky, měly k dispozici v šatníku jet čtyři trička a ven chodily pouze na hřiště se školou nebo školkou. A přesto je jim lépe u svých biologických rodičů, než někde v ústavu, kde budou mít pestřejší stravu, plnou skříň oblečení a mohou běhat na čerstvém povětří pod dozorem vychovatelky třeba dvě hodiny denně.
Co a jak je nám naservírováno, ví jen štáb televize Nova. Jak je to všechno ve skutečnosti, to my vlastně nevíme, ačkoliv máme pocit, že nahlížíme pod pokličku.
