Článek
Pracovala jsem s těhotnými maminkami dost dlouho na to, abych viděla, jak vnímají porod. Vidí ho jako výhradně svou záležitost. Částečně je to díky systému, ale z velké části i díky sociálním sítím, kde je přesvědčují, že jen dokonalý porod bez zásahů je ten správný. Velmi často si neuvědomují ani roli miminka při porodu, natož úlohu pomocného personálu v porodnicích. Přitom doba se v porodnictví změnila ve prospěch matek poměrně významně. Vlastně až tak, že se práva matek často snaží přehlušit práva miminek.
Stává se, že maminky přijíždí do porodnic už vybavené právní vyhrůžkou, kterou mají použít v případě, že personál nebude ochotný splnit jejich porodní přání do posledního detailu. Tudíž bez ohledu na miminko a postup porodu. Existují různé stránky, které maminkám říkají, co by měly požadovat a ony to požadují. Mnohdy ani neví proč. Když se pak při porodu cokoliv stane jinak, než si napsaly, hroutí se a pěstují si traumata namísto, aby se radovaly ze zdravého miminka. Toto se vážně stává a až příliš často. Nevyhýbá se to ani celebritám.
Jakoby dnešní těhotné maminky ztrácely soudnost a podléhaly strachu, že když porod nebude přesně podle jejich představ, nebude to správně. Jenomže porod je živý a postupuje v závislosti na mnoha faktorech začínajících právě psychickým stavem matky. A právě strach a touha prožít dokonalý porod maminky nutí, rozhodovat se mezi porodem v porodnici a doma.
Na tom samozřejmě nic špatného není. Je to jen možnost volby, kterou jsme dřív neměly, a tak si s ní moc nevíme rady. Navíc je spousta maminek, které bez problémů doma porodily. Jenomže to má jedno velké ALE - ale musí všechno probíhat bez komplikací, aby všechno dobře dopadlo. A to je to, co nezaručí nikdy nikdo. Když se něco zvrtne, může to být fatální nejen pro miminko, ale i pro maminku.
Pamatuju si z porodnice maminku, která porodila krásně bez komplikací svého chlapečka a následně málem zemřela. Nešlo jí zastavit krvácení po oddělení placenty a bylo tak silné, že málem vykrvácela. Nakonec musela na sál. Když ji přivezli na pokoj, byla bílá jak stěna, ale šťastná, že to dobře dopadlo. Tehdy mi sama řekla, že kdyby rodila doma…
Rozhodnout se pro porod doma je velký krok. Sama jsem druhý porod doma zvažovala, protože mě lákal prožitek úplně přirozeného porodu, ale pak mi došlo, že jsem vlastně sobecká, že toto rozhodnutí je jenom o mně. Že jaksi zapomínám na miminko, které nosím, a jeho bezpečí. Jemu je totiž jedno, kde se narodí. Vnímá jen maminku a její pocity.
Jenže co když to tentokrát nebude učebnicový porod, jako ten první? Věděla jsem, že se dokážu bez problémů vyrovnat s těžkým porodem, ale ne se smrtí nebo postižením svého dítěte vinou mého vlastního rozhodnutí.
Já i můj muž máme v rodině postižené děti. Jedno právě v důsledku těžkého porodu. Úplně zdravé miminko, jen vdechlo plodovou vodu. Nakonec muselo být vrtulníkem převezeno na specializované místo a ani tak už mu zdraví nedokázali zachránit. Nikdy už nebude inteligentní a nikdy nebude samo sedět ani chodit.
Stačilo mi to. Stačilo mi to na to, abych se nerozhodla pro porod doma. Protože jakákoliv komplikace se může stát i mně. Nemusela jsem znát ani statistiky, které poukazují na to, že při porodech doma zemře 3-4× víc dětí než při porodech v porodnici.
A ukázalo se, že jsem se rozhodla správně. Druhý porod nakonec probíhal akutním císařem, protože malému docházel vzduch. Měl pupeční šňůru omotanou těsně kolem krku. Kdybych striktně trvala na přirozeném porodu, nejspíš by zemřel. Kdybych rodila doma, zemřel by jistě.
Tímto ale nechci říct, aby maminky nerodily doma nebo neměly svá přání ohledně porodů v porodnicích. Chci tím jen apelovat na zdravý rozum nás všech. Na uvědomění si, že porod je mnohem víc o miminku než o nás, a na prvním místě by mělo být jeho bezpečí. Nic jiného ve skutečnosti důležité není, protože když vám nakonec dítě zemře, to, co vám utkví navždy v paměti nebude blaho, které jste prožívaly uprostřed svého obýváku v nafukovacím bazénku plném teplé vody. Budou to nikdy nekončící výčitky a beznadějná touha rozhodnout se jinak.
Pokud přemýšlíte nad domácím porodem, nemusíte se ho bát. Jen si položte otázku, jestli budete schopné žít s tímto svým rozhodnutím, pokud se něco zvrtne a bude to mít následky. To je celé. Obětovat trochu nepohodlí a vlastních představ pro své zdravé dítě, je totiž to nejmenší.
Chvíle porodu je hranice mezi životem a smrtí. Je to moment, kdy je naše miminko připravené dát za nás život a my bychom měly být připravené dát za něj ten svůj.