Článek
Že bychom se měli víc ptát, mě napadlo při čtení komentářů u mého minulého článku. Je o úpravách tradičních vánočních receptů na zdravější variantu bez toho, aby to mělo vliv na vzhled a chuť. Dokážu pochopit, že s tím mají lidé negativní zkušenosti i to, že si něco takového nedokážou představit. Co mi ale dělá už delší dobu starost je fakt, že se nikdo nezamýšlí nad tím, proč lidé takové věci vlastně dělají, potažmo proč o tom mají potřebu psát.
Spousta změn stravovacích návyků a úprav tradičních jídel do nových variant plyne zpravidla ze změny zdravotního stavu nebo různých dlouhodobých potíží. Může jít o vážná onemocnění, ale i jen zdánlivé drobnosti, jako jsou různé intolerance nebo alergie. Není to rozmar a pokud o tom někdo píše, je to hlavně proto, že chce pomoct jiným lidem s podobnými potížemi. A taky uvědomit si, že zdravá strava nemusí být nutně hnusná, ale může být hodně podobná jídlu, na které je člověk zvyklý.
Když se na nic neptáme, nic se o druhých nedozvídáme.
Žijeme v jakési bublině a jsme omezení pouze na zážitky a postoje lidí, kteří jsou nám nejblíž. Ztrácíme jedinečnou možnost širšího pohledu.
Osobně se o lidi zajímám hodně a vždycky první přemýšlím nad tím, co lidi vede k tomu, co dělají nebo si myslí. Součástí mého života jsou odjakživa příběhy jiných lidí a taky otázky - spousta otázek. Díky tomu vím, jak rozličné, zajímavé a podnětné lidské životy jsou. Jaké starosti, ale i radosti lidi potkávají a jak různorodě na ně dokážou reagovat.
O toto všechno se připravujete, když se neptáte a nezajímáte. Pak netušíte, jak hrozně, ale i krásně, dokážou lidé žít. Jen si něco myslíte a vytváříte si domněnky. Je to velká škoda. Vaše škoda.
Všichni známe jen omezené množství lidí, kteří se nám svěřují tak nějak sami, protože nám důvěřují. Získávat důvěru jiných lidí nemáme zájem nebo nám to přijde nevhodné, ale je to naopak neskutečné krásné a otevírá to lidská srdce.
Představte si, že někde v obchodě mezi regály narazíte na úplně cizího člověka a jen díky tomu, že o něj projevíte zájem a prohodíte prvních pár slov, odejdete domů s novým životním příběhem. Někdy smutným, jindy radostným, ale vždycky lidským, který budete mít navždy spojený s tímto okamžikem. Přestože tvář toho člověka časem zapomeňte, pocity a jeho příběh ve vás navždy zůstanou.
Ten zážitek pro vás bude tématem k zamyšlení a časem vám třeba pomůže si i něco uvědomit a ve svém životě něco změnit. A když budete mít štěstí, jako já, přivede vás až k uvědomění, že netoužíte chodit naproti civilizačním chorobám, a že vaším novým životním směrem může být zdravější životní styl. Začnete přemýšlet nad tím, jak ozdravit všechno, co jíte a budete přesně tam, kde já. A nakonec o tom třeba taky napíšete článek.
Už nebudete na straně Proč bych to měl/a dělat? Ale na straně lidí, kteří už vědí jak se stane, že je člověk často nemocný, má vysoký tlak a bolí ho klouby, ale taky jak vypadá vážná nemoc, a co je dobré udělat, aby se jí člověk vyhnul.
Budete plní soucitu s lidmi, které vůbec neznáte, ale kteří vám povypráví svůj příběh o tom, jak díky nemocem přišli o své malé děti nebo jak oni sami vyhráli svůj boj o život. Je jich tolik a vy o tom nemáte tušení, když se neptáte a neprojevujete zájem.
Každý jeden člověk, kterého potkáte, nese svůj příběh.
Když se zbavíte svých předsudků o tom, co se sluší a nesluší, a osmělíte se pustit se s nimi do řeči, dostane váš život nový rozměr.
Stejně, jako před mnoha lety ten můj.
Jak se dnes máte?
