Článek
Už je to nějaký čas, co mi přišel mail, ve kterém mě žádali o poštovní adresu. Vzpomněla jsem si na to dnes ráno, aniž bych pro to měla nějaký důvod. A pak se to stalo. Před pár minutami někdo zazvonil u našich dveří. Otevřela jsem a stála tam pošťačka s doporučeným balíčkem. Když jsem uviděla odesílatele, rozbušilo se mi srdce.
Můj první tištěný text.
Spěšně jsem ho rozbalila a v rukách se mi ocitl můj svatý grál - novotou vonící tmavě zelená brožura, na jejímž obalu se skvěl název Dva roky s blogy Médium.cz. Tiše a se skutečnou úctou a vděčností k těm, co ji vytvořili, jsem zběžně prolistovala stránky, abych viděla sazbu.
Působila na mě tak čistě, jakoby zářila. Texty v ní krásně dýchaly a medailonky autorů ukazovaly, že je výběr opravdu různorodý. Stejné to bylo s články, z nichž byly některé doplněné barevnými fotkami. Bylo to jako listovat galerií lidských duší.
Co všechno lidé prožívají, co si o věcech myslí, jak si svůj život užívají. Vybrané články mají hloubku a promlouvají k člověku tak silně, že se to dotýká jeho duše.
Můj článek
Můj článek jsem našla kolem stránky 300. Netušila jsem, který je zaujal, ale když jsem ho viděla, pochopila jsem. Byl to přesně ten, ve kterém promlouvá mé srdce k rodičům malých dětí. Tak, jak to mám ve zvyku. Aby se dětský svět mohl stát lepším. Aby rodiče pochopili své děti a ty pak mohly dospět do silných vědomých osobností, šířících dobro plynoucí z lásky, kterou v dětství dostávaly.
Pocítila jsem obrovský vděk.
Za to, že nejsem jediná, komu na tom záleží. Že si uvědomujeme nejen globální dopady výchovy a přístupu k dětem, ale i ty jednotlivé, které jsou základem všeho. Ty, které když se nám podaří změnit, změníme tím celý svět. Možná ne ten, co po něm kráčíme, ale minimálně dítěte, jehož se ta změna dotkne.
Chci tímto poděkovat Médiu za tento počin. Jsem vaším hrdým psavcem téměř od začátku a rozhodně vám zachovám svou přízeň.
Ať se vám v budoucnu daří a jste hojně čtení. Protože pak jsme i my a můžeme být takhle krásně odměněni.
