Článek
Jsem žena, lehce za padesátkou, vychovala jsem dvě děti, které obě odešly za prací do Prahy, protože tam prý najdou větší uplatnění než by tomu bylo tady na malém městě. Syn je vysokoškolák, dcera má střední vzdělání s maturitou a co se týče pracovního života, jsou plně oba vytíženi.
Potud všechno v pořádku, ale…
Protože jsem se narodila v sedmdesátých letech, bylo tehdy naprosto normální, že si člověk najde práci, potom potká toho pravého nebo tu pravou, usadí se a začne po čase přemýšlet o miminku. A toto je trochu kámen úrazu, protože ani syn ani dcera o dětech nechtějí ani slyšet.
Dcera - lehce přes třicet - vůbec nepřipouští diskusi, že by snad mohla mít do budoucna děti.
Argumentuje tím, že postrádá absolutně nějaký mateřský cit nebo mateřskou lásku a také, že je trochu hypochondr (trochu je slabé slovo), tudíž kdyby porodila dítě, stejně by jej většinu času pozorovala, zda je v pořádku, zda nemá byť jen lehce zvýšenou teplotu, při náznacích nějaké vyrážky by se prý skoro zhroutila a strávila by většinu času stejně po čekárnách v nemocnicích a vůbec nevnímá jako smysl života to, že by měla být matkou. Takto je prý absolutně spokojená, a tak jsme rozhovory na toto téma jednou provždy ukončily s tím, že tak jak to je, je to správně.
Syn je mladší, je větší pragmatik.
Vůbec nerozporuje moje trochu až dogma, že o dítěti by měli uvažovat skoro všichni v určité etapě života.
Avšak poukazuje na dnešní nejistou dobu, nejistou práci, drahé pořízení bydlení, hypotéka a pak se vždy zasměje a dodá -a nedej bože, aby ženská byla náročná, to počítám na takových sedmdesát tisíc měsíčně, aby na všechno zbylo a vezmi si, kdyby to dítě, děti byly chytré a chtěly by studovat vysokou školu, na dvě děti by přinejmenším padl jeden průměrný plat měsíčně, takže bych musel být v práci od nevidím do nevidím a dítě si mě bude pamatovat jen jako pána, co se přijde domů vyspat, z čehož budou určitě i neshody s manželkou, že je na všechno sama, všechno zařizuje…- a v tomto mu také musím dát za pravdu.
Přikládám přehled základních výdajů. Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
Měsíční náklady na dítě do tří let:
Pleny 1400 Kč,
kosmetika, drogerie 390 Kč,
potraviny 1300 Kč,
oblečení, hračky 640 Kč,
lékař, léky 140 Kč.
Měsíční náklady na dítě 3-5 let:
Školka 1400 Kč,
potraviny 2500 Kč,
oblečení, obuv 1200 Kč,
kultura, hračky 500 Kč,
lékař, léky 130 Kč,
drogerie 280 Kč,
zájmové kroužky 600 Kč.
Měsíční náklady na dítě 6-10 let:
Potraviny 3160 Kč,
oblečení, obuv 1200 Kč,
kultura, dovolené 1400 Kč,
lékař, léky 150 Kč,
drogerie 280 Kč,
zájmové kroužky 600 Kč,
vybavení do školy 380 Kč.
Měsíční náklady na dítě 10-15 let:
Ubytování 4200 Kč,
potraviny 3200 Kč,
oblečení, obuv 2700 Kč,
kultura, dovolené 1200 Kč,
lékař, léky 150 Kč,
drogerie 240 Kč,
zájmové kroužky 900 Kč.
Měsíční náklady na dítě 15-26 let:
Ubytování 5400 Kč,
potraviny 3750 Kč,
oblečení, obuv 2530 Kč,
kultura, zábava 1150 Kč,
dovolené 1850 Kč,
školní pomůcky 1230 Kč,
lékař, léky 550 Kč,
drogerie 350 Kč,
zájmové kroužky 600 Kč.
My jsme o tom opravdu tehdy s manželem tak nepřemýšleli.
Já kupříkladu vůbec netušila, čeho se budu muset všeho vzdát, když se narodí miminko. Ale vůbec toho nelituji, protože mě to moc bavilo vychovávat děti, radovat se z jejich úspěchů a pofoukat bolístky, když to zrovna růžové nebylo.
Ale zároveň chápu, že mít v dnešní době děti je opravdu finančně náročné a pro některé rodiny s nižšími příjmy, to může být i extrémně zatěžující.
Takže budu takový sledovatel mých dětí, kam se posunou v názorech či nikoliv. A jsem si jistá, že sobce nevychováváme, jen přemýšlejí, zda si dítě budou moci dovolit.
Třeba nastane čas, že jednou se pro děti rozhodnou, když ne tak se stejně nic neděje, je to jen jejich život a nechci je vmanipulovávat do rozhodnutí, které by nebylo jejich ani jejich protějšků. A co si budeme namlouvat, vychovaly jsme samostatné osobnosti, co se sebou manipulovat ani nenechají, a to je dobře.
Už to, že toto píšu, ve mně nastartovalo ozdravný proces, při kterém jsem si spoustu věcí uvědomila a ať už vaše děti budou mít svoje děti nebo ne, budeme je milovat stejně, jen mám trochu obavy, že do budoucna bude rodičů i babiček ubývat, ubývat a ubývat…
