Článek
Francouzský prezident Emmanuel Macron řekl, že vyslání armády NATO na Ukrajinu je předmětem jednání. Diskuze o tom probíhala na Pařížském bezpečnostním summitu. Sice zatím není shoda na tom, které konkrétní státy by své vojáky vyslaly a jak by podpora vypadala, ale jde minimálně o důležitý milník a významné gesto. Tato výhružka je zatím směrem k Rusku nejvážnější.
Ukrajina musí vyhrát
Po dlouhých období váhání a průtahů by se demokratický svět mohl odhodlat k významnější podpoře Ukrajiny. Je totiž potřeba si uvědomit, že přežití svobodné a demokratické Ukrajiny je životně důležité pro celou Evropu. Rusko zničilo celou Evropskou bezpečnostní architekturu a ovládnutí celé Ukrajiny by bylo extrémní bezpečnostní hrozbou pro sousedící státy NATO. Putin navíc nikdy neskrýval ambice, že chce změnit světový řád a znovu ovládnout území bývalého Sovětského svazu.
Zatím jsme pro Ukrajinu neudělali dost
Ruská třídenní speciální operace (v překladu agresivní napadení Ukrajiny) trvá už více než dva roky. Pojďme si srovnat současnou situaci například s válkou v Zálivu. Tehdy například Německo darovalo na pokrytí válečných výdajů částku 5,5 miliardy tehdejších dolarů. To by dnes odpovídalo částce více než 12 miliard dolarů. Na pomoc Ukrajině ale Berlín vyhradil za dva roky trvání konfliktu jen 4,46 miliardy dolarů. To je tedy několikanásobně méně, než odešlo na válku v Kuvajtu. Válka na Ukrajině je přitom mnohem blíže, než ta v Kuvajtu a tudíž je podstatně větším ohrožením.
Rusko hodlá válčit, dokud nedosáhne svého
Putin ve svých iracionálních úvahách vsadil na to, že Ukrajina je slabá a její případný odpor bez problému překoná. Nepočítal ani s podporou Západu, který měl podle jeho předpokladů dát přednost před podporou Ukrajiny levným surovinám z Ruska. Místo toho se však ukázal hlavní rozdíl mezi Ruskem a Ukrajinou. Zatímco ukrajinští vojáci bojují za svobodu a přežití samostatného státu, ruští vojáci jsou pouze dobyvatelé bez hlubší motivace.
Opotřebovávací válka
Rusko se muselo stáhnout od Kyjeva a přišlo o část původně dobytých území. Jenže šlo pouze o strategický tah a ze svých cílů Putin rozhodně neslevil. Diktátorský ruský režim přešel na válečné hospodářství a denně chrlí tuny válečného materiálu. Putin tedy přehodnotil situaci a sází na to, že Ukrajinu porazí v opotřebovávací válce. Tak jako za druhé světové války spoléhá na neomezené lidské i materiální zdroje. Západ za této situace sice posílá vojenskou pomoc, ale v absolutně nedostačujícím měřítku. I prezident Petr Pavel nedávno prohlásil, že zatímco Rusko vyrobí měsíčně klidně 150 tanků a statisíce kusů munice, Evropa od začátku války nevyrobila nový tank ani jeden. Vychvalování států, které poslaly Ukrajincům vlněné deky se pak zdají téměř cynické.
Po Ukrajině jsme na řadě i my
Nesmíme zapomínat na to, že s Ukrajinou jsme ve válce i my. Zatím se nás dotýká pouze ta hybridní, ale pokud Ukrajina padne, spolu s okolními státy východní Evropy jsme další na řadě. Proruští politici a dezinformátoři sice tyto informace vyvrací, ale vzpomeňme si, jak označovali plány Ruska k invazi na Ukrajinu za blamáž amerických tajných služeb. Pokud tedy vyšleme na pomoc Ukrajincům vojáky NATO už teď, bude to nejprozřetelnější tah nejen pro obranu Ukrajiny, ale celé Evropy.