Článek
Druhováleční partyzáni se těší všeobecné úctě a uznání. Aktéry odboje proti komunismu ale už docenit nedokážeme. Šlo jim přitom primárně o stejnou věc - boj za svobodu proti totalitě. A zatímco proti nacistům aktivně povstalo relativně velké množství lidí, stejně nebezpečné komunistické ideologii se dokázala postavit jen hrstka nejstatečnějších. Nejznámějšími z nich jsou bezesporu bratři Mašínové.
Příběh jako z akčního filmu
Jen pro připomenutí, skupina bratří Mašínů dokázala minulému režimu zatopit zcela nevídaným způsobem. Bratři nejdříve přepadli dvě služebny SNB, kde se zmocnili zbraní a střeliva. Poté chtěli získat výcvik pro partyzánský boj v řadách americké armády, aby mohli později případně sloužit jako předvoj západních armád v Československu. Jejich setkání s agentem CIC se ale nepovedlo a byli dopadeni StB, mučeni a uvězněni. Po propuštění stihli ještě přepadnou vůz s výplatami a získat finance pro svou činnost nebo v rámci boje proti kolektivizaci podpálit sedmnáct stohů slámy.
Nejvýznamnějším a také fascinujícím příběhem je ale útěk skupiny bratří Mašínů z Československa. Na cestě do západního Berlína je pronásledovalo dohromady 20 000 příslušníků Volkspolizei a sovětské armády. Z pěti členů skupiny však byli dopadeni jen dva - Zbyněk Janata a Václav Švéda. Ostatním se podařilo dostat na svobodný Západ, odkud chtěli osvobodit Československo v řadách americké armády.
Ctirad Mašín, kterému se spolu s bratrem Josefem a Milanem Paumerem podařilo uniknout komunistickému režimu.
Vysoká vyznamenání měla skupina mít už dávno
I přes neobyčejné hrdinství odmítl letos prezident Petr Pavel bratry Mašíny se spolupracovníky vyznamenat. Na vyznamenání je přitom už po několikáté navrhl Senát. Petr Pavel je už čtvrtým prezidentem v pořadí, který k tomuto kroku nenabral dostatek odvahy, anebo považuje za problematickou intenzitu násilí, s jakou skupina Mašínů operovala.
Ta je ostatně nejčastějším cílem kritiky odpůrců této odbojové skupiny. Takové vidění je ale značně zkreslené. Dva zabití příslušníci Sboru národní bezpečnosti svou službou utužovali tehdejší diktaturu proletariátu, jakožto představitelé represivních složek státu. Je možné je tedy pokládat za oprávněný cíl, tak jako příslušníky gestapa za protektorátu. Zabitý účetní při přepadení vozu s penězi na odbojáře pro změnu vytáhl zbraň. Mašín jej tedy zastřelil v sebeobraně.
Příslušníci SNB nebyli žádní svatoušci. Šlo o prodlouženou ozbrojenou ruku komunistického režimu.
Obětem na životech nešlo předejít
Ve východním Německu ještě Ctirad Mašín zastřelil čtyři východoněmecké policisty. Zde ale také nebylo jiné východisko, protože odbojová skupina se v té době stala doslova lovnou zvěří. Tehdy už opravdu zbývala pouze možnost se na Západ prostřílet. Všechno ostatní by pro celou skupinu bratří Mašínů vedlo k popravě na šibenici.
Proto je opravdu naivní kritizovat bratry Mašíny za přílišnou brutalitu. Všichni hnidopichové včetně prezidenta Pavla by si měli uvědomit, že v době činnosti bratří Mašínů v celém východním bloku vládla komunistická diktatura ve své nejbrutálnější podobě. Opravdu s ní nešlo bojovat s klacky a kameny nebo vylepováním protestních letáčků. Na tak nebezpečný a brutální režim, jakým komunismus v padesátých letech byl, platila jen hrubá síla.
Skupině bratří Mašínů stála ve východním Německu v cestě mimo jiné i Sovětská armáda. Prostřílet se na Západ byla zoufalá, ale jediná možnost. Kdyby Mašínové nestříleli, byli by sami zabiti.
Pozůstatek komunistického myšlení
Na nepřátelských náladách vůči bratrům Mašínům má zřejmě výrazný podíl také socialistický výklad dějin. Tehdy byli Mašínové vykreslováni jako obyčejní zločinci a vrazi. V normalizačním braku 30 případů majora Zemana byli například v epizodě Strach popisováni jako kriminálníci, kterým šlo jen o vlastní prospěch, pro který neváhali vraždit. Motiv boje proti komunistické totalitě byl naopak celou dobu minulého režimu snižován.
I když se komunisté snažili motivaci bratří Mašínů celou dobu špinit, je potřeba si uvědomit, že jejich cíl byl jediný - svobodné a demokratické Československo. To, jaké zvolili prostředky plně odpovídalo tehdejší tvrdé době. Doufejme, že proto s příštími generacemi opadne zbytečná zášť a despekt vůči Mašínům a dočkají se důstojného ocenění státním vyznamenáním. Vždyť za tento stát také dva členové skupiny položili život. Přestaňme už konečně řešit, jestli byl každý detail jejich činnosti křišťálově čistý a odpovídající dnešnímu úhlu pohledu.
