Článek
Když začal v sedmdesátých letech minulého století vznikat kriminální seriál 30 případů majora Zemana, zdaleka nešlo o realistické přiblížení práce tehdejší policie, tedy Sboru národní bezpečnosti. Celý seriál vznikal na popud ministerstva vnitra a na výrobu bedlivě dohlíželi ideologové komunistické strany. Proto se do něj silně vryla normalizační propaganda.
Cenzoři do podoby jednotlivých dílů vstupovali výrazně. Zatrhli například poslední díl s názvem Lišky mění srst, který podle nich neukazoval práci SNB v pozitivním světle a měl politické chyby. Na příkaz náměstkyně ústředního ředitele Československé televize Mileny Balašové zase z dílu Bílé linky zmizela erotická scéna. Režim měl tedy obsah seriálu pevně pod kontrolou a k divákům se nemohlo dostat nic, co by bylo nežádoucí.
Vzorový esenbák bojující proti nepřátelům režimu
Při hledání propagandy nemusíme chodit daleko. Stačí si podrobněji prostudovat hlavního hrdinu, tedy majora Zemana. Ten je v podání herce Vladimíra Brabce ztvárněn jako přesvědčený komunista a vzorný příslušník SNB. Vyřeší každý případ a dostane se i ze zdánlivě neřešitelných problémů. Při své práci hájí spravedlnost, pod kterou se ovšem skrývají především zájmy KSČ. V roli zla se naopak prostřídají snad všichni myslitelní nepřátelé komunistického režimu. Aby děj ještě více hrál na emoce, manželku majora Zemana zabil západní agent.
Pokud bychom postavu majora Zemana přirovnali k dnešním akčním filmům, je to takový socialistický Terminátor. Nad neporazitelným, neomylným a neúnavným jádrem je slupka obyčejného člověka z masa a kostí. Na rozdíl od novodobých superhrdinů však nemá masivní svaly ani drsný účes.
Ztvárnění majora Zemana Vladimírem Brabcem kvalitě filmu nepřidalo.
Zlí Němci a Banderovci pomáhající Západu
Prostřednictvím prvních dílů se divák vrátí až ke konci druhé světové války. Například díl Vyznavači ohně je zasazen do českého pohraničí a SNB v něm bojuje proti snaze bývalých příslušníků SS uniknout spravedlnosti. Už tady jsou ale dějiny značně deformovány. Odsun je líčen jako správný a sledováním této epizody bychom mohli nabýt dojmu, že každý druhý sudetský Němec byl záškodník a nacista, což samozřejmě nebyla pravda.
V jiném díle je zase ústředním motivem útěk Banderovců, kteří se chtějí dostat před Československo do západního Německa. Díky poctivé práci SNB a majora Zemana se jim to však nepodaří. Sdělení divákům je opět ideologické. Banderovci údajně utíkali na Západ, aby tam pomáhali škodit socialistickému Východu.
Z hrdiny padouchem
Epizoda Hon na lišku je od základu překroucený příběh Václava Knotka. Ten byl za druhé světové války členem československé exilové vojenské zpravodajské služby. Po válce se stal kvůli antikomunistickým postojům nepohodlný a těsně před únorovým převratem uprchl do Londýna. Vrátil se ale zpět s novou identitou jako západní agent. Jeden z kontaktů jej však zradil, StB jej zatkla a Knotek ve vazbě spáchal sebevraždu.
V seriálu je Václav Knotek reprezentován postavou Pavla Bláhy a líčen jako bezpáteřní pragmatik, který stojí na straně buržoazie. Nepodporuje komunistickou revoluci a raději zbaběle utíká na Západ. Když se vrátí do Československa jako agent, skrývá se v klášteře a je to právě on, kdo zastřelí ženu majora Zemana. Vzápětí Bláhu zastřelí sám Jan Zeman.
Je smutné, že komunisté neváhali dehonestovat své nepřátele ani po smrti. Knotek je v 30 případech majora Zemana líčen jako podvratný živel a synonymum zla, které přicházelo ze Západu. Ve skutečnosti však byl hrdinou, který se postavil na správnou stranu za druhé světové války i po ní.
Dehonestace šlechty i pražského jara
Díl Dáma s erbem nás zavede na zámek, kde kriminalisté objasňují krádež cenností. Ideologové si na ději i zde dali evidentně dokonale záležet. Loupež a vraždu má mít na svědomí příslušnice jednoho ze šlechtických rodů které byl v roce 1945 zámek zestátněn. Tato epizoda nese hned několik sdělení pro diváka. Základem je vyobrazení šlechty coby padouchů. Znárodnění je pak zobrazeno jako správné, protože komunisté prý měli právo sahat lidem na majetky.
Major Zeman stojí samozřejmě vždy po boku komunistické strany a neopustí ji ani v rozhodujících momentech. Tím je rok 1968, kdy jako vzorný příslušník SNB nepodlehl „reformnímu blouznění“. Okupace Československa je vysvětlena jako přátelská pomoc ze SSSR a rok 1968 doslova nazván „rokem blbostí“. Ani zde tedy soudruzi nepřekvapili a děj dokonale přizpůsobili normalizační propagandě.
Ideologické filmy totalitních režimů nelze vnímat pozitivně
Někteří lidé 30 případů majora Zemana i přes tendenční obsah hodnotí kladně. Není však možné propagandu jen tak oddělit, a to ani pokud by byl seriál opravdu řemeslně zpracován kvalitně a obsazen dobrými herci. Zkusme si představit, že podle stejné optiky hodnotíme i jiné propagandistické filmy totalitních režimů. Filmy z dob nacistického režimu s antisemitskou tematikou bychom přeci také nevelebili jen kvůli kvalitnímu řemeslnému zpracování. To nejlepší, co můžeme udělat, je tedy tento normalizační výtvor nesledovat.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/30_p%C5%99%C3%ADpad%C5%AF_majora_Zemana
https://badatele.net/nenatocene-dily-majora-zemana-archivni-dokumenty-ukazuji-o-cem-mely-byt/
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Knotek
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/30-pripadu-majora-zemana-socialismus-historie-historik-michal-stehlik-ksc-cssr_2309170800_kth
