Článek
Rodičům by se jistě líbilo, kdyby se jim syn vrátil trošku zocelený jako muž. A také by se to jistě líbilo budoucím nevěstám, protože muž, co prošel vojnou, je opravdový gentleman.
Bohužel máme rok 2024 a co vidím okolo sebe, je mi z toho blbě.
Dnešní děti jsou rozmazlení, mají doma mamahotel a ještě si stěžují, když musí s odpadkovým košem.
Nevím, asi se opakuji stále dokola. Nemůžu však pochopit proč některé matky svým dětem dělají takové sluhy? Čekají snad, že budou pak dělat sluhy děti jim? Chyba! Jak si je vychovají, tak je budou mít. Pokud nebude mít dítě zodpovědnost (každý den se psem, jednou týdně uklidit pokojíček) nebo odpovědnost (přivede sestřičku ze školy, odvede brášku na kroužek), pak nemůže rodič čekat, že mu ve stáří pomůže s nákupem, domácností nebo jen tak.
Koneckonců jsem žena, může mi mnoho lidí napsat, že co já jako můžu vědět o vojně a režimu. Tak na to bych odpověděla, že sice jsem na vojně nebyla, ale s dětmi je to skoro stejně tvrdý režim jako na vojně.
Scénář jako na vojně s malými dětmi do tří let.
Ráno musím taky brzy vstát, obstarat věci k snídani a svačiny do škol pro starší děti. Postarat se o nejmenší dítě. Dát mu mléko, přebalit plenu, pochovat, zabezpečit, když už leze. Zamykat dveře, když už chodí.
Odvést děti do škol a školek. Dojet s dětmi na nákup nebo alespoň na chvilku ven. Panebože, už je deset, rychle připravit a vařit oběd.
Dvanáct, úspěšně mám uvařený oběd. Najíme se. Děti jdou spát. A já poklidím byt. Nádobí, stůl, vysát, vytřít, uklidit hračky.
Musíme vstávat a dojet pro dceru do školy. Syn přijde sám. Rychle se vracíme zpět domů, uděláme úkoly a jdeme dceru odvést na kroužek tancování.
Potom jsme hodinku venku, než ji zase vyzvedneme.
Po kroužku jedeme domů a připravit večeři, děti si chvíli hrají a mají volno. Já volno nemám. Musím rozdělit prádlo ze sušičky a dát novou várku prádla do pračky.
Konečně večeře, společně strávený čas u stolu a povídání co se za den událo. Po jídle děti koupat, vyčistit zuby a já mezitím uklidit, nádobí atd.
Po všech večerních činnostech je samozřejmě odměna v podobě pusinek a objímání. (To na vojně nezažijou, to je bonus pro mě).
A pak přečteme pohádku a děti jdou spát. Teda někdo hned, někdo později. Já připravit věci na ráno a taky spát.
V noci budíček asi čtyřikrát kvůli mléku nebo plence. Takže spánek dohromady asi tak pět hodin, možná jen čtyři.
Ano, souhlasím, není to jako vojna, ale režim a nutnost to je určitě.
V dnešní době s mnoha možnostmi. Jako je pračka, sušička, myčka je to jistě lehčí než před sto lety, kdy takové přístroje nebyly. Byla však vojna a muži se vraceli domů, své ženy si takový muž vážil a miloval ji. A žena ke svému muži vzhlížela. Proto tolik spokojených rodin. Žádné rozvody, nikdo na to neměl čas ani pomyšlení.
Vojnu bych opět zavedla, protože by to pomohlo všem, hlavně chlapcům v tom, že by v té dospělosti mohli o sobě říct: „Jsem opravdový muž.“
Takže pokud o tom někdo přemýšlí a vojna by měla být, tak ať je. Mám tři kluky a všechny bych tam poslala. Náš nejstarší syn chce být policistou. A chce jít na policejní školu. Tam ten režim je taky tvrdý a pro budoucí policisty velice prospěšný.
Závěrem: vojna ano a určitě minimálně půl roku. Pokud má vláda na kraviny, co stále podporují, musí mít peníze i na vojáky s povinnou vojenskou službou.
