Mír na Ukrajině rozhoduje o míru budoucím ve světě

Zapomeneme-li na minulost, zaznamenanou krvavými událostmi, zejména v první a druhé světové válce, můžeme očekávat pouze další vojenský konflikt světového významu v budoucnosti. Pohlédnu-li na dnešní světové dění, zejména na eskalující válku na Ukrajině, nemohu se nezeptat: To už jsme všichni zapomněli k čemu vzniklo OSN? Organizace spojených národů (OSN) vznikla 24. října 1945 s cílem mírového soužití států celého světa. Jestliže OSN nedokáže zabránit takovým konfliktům, jaký se odehrává na Ukrajině, je otázkou, zda je smysluplné, aby naše země ročně platila této organizaci přes 500 milionů korun, které takto vyplacené přicházejí vniveč. Možná již nastal čas založit zcela novou světovou organizaci, která bude garantovat dodržování mezinárodního práva, což je klíčový aspekt pro zachování světového míru.

Tzv. kubánská krize neměla daleko od toho, aby přerostla v jaderný konflikt, k čemuž naštěstí nedošlo díky zodpovědným politikům té doby. Je nutné si připomenout, o co v tomto nebezpečném konfliktu šlo.

Vše začalo v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě jako odpověď SSSR na umístění amerických raket v Turecku. Spojené státy americké následně vyhlásily blokádu Kuby, aby zabránily přepravě dalších raket na toto území. Sovětská plavidla se skutečně zastavila na hranici kontrolované zóny.

Po dalších jednáních byly odstraněny i již nainstalované rakety a Spojené státy americké se zavázaly, že nenapadnou Kubu a stáhnou své rakety středního doletu z Turecka. Jak lze vidět, lidstvo se již nesčetněkrát ocitlo v beznaději, přesto se třetí světové válce dokázalo vyhnout.

Objeví se nanovo na světové scéně politik, který dokáže zvrátit již rozjetý vlak směřující ke zkáze? Je možné, že se někdo takový najde? Během Kubánské krize se nakonec našli dva politici, jimž osud této planety a všeho lidstva nebyl lhostejný: Chruščov, generální tajemník KSSS, a Kennedy, prezident Spojených států.

A jestli tušíte, co vedlo tyto dva významné politiky k tomu, že nedošlo k třetí světové válce a biblickému Armageddonu? Vskutku, za vším hledejme dialog a neustálou komunikaci mezi oběma velmocemi, bez ohledu na to, jak vážná a vyhrocená byla situace. Díky tomu jsem mohl napsat tento příspěvek, protože pokud by tehdejší svět skutečně postihla třetí světová válka, respektive jaderný konflikt, nejspíš bych se nenarodil.

Situace na Ukrajině je nejasná, a neuvážené silácké projevy mohou způsobit víc škody než užitku. Rozjetý vlak není snadné zastavit, což je v tomto případě ruská armáda. O to víc je důležité brzdit, čím se dá, jinak dojde k nedozírné tragédii, kterou si snad nikdo nepřeje.

Rozhodně, není to téma, které se lehce probírá, ale svět se opravdu ocitl v patové situaci, která může vést pouze k jaderné válce. Mnozí světoví miliardáři již pochopili, že tato civilizace stojí na prahu svého konce, a proto si nechali postavit obrovské podzemní bunkry.

Například šéf společnosti Meta, Mark Zuckerberg, údajně staví na Havajských ostrovech gigantickou usedlost, která zahrnuje rozlehlý podzemní bunkr. Vše probíhá v nejvyšším utajení. Na rozdíl od toho se Elon Musk snaží kolonizovat Mars, aby v případě nečekané apokalypsy mohl prchnout na novou a bezpečnou planetu. Tento přístup je z pohledu podzemních bunkrů prakticky výhodnější, než žít v útrobách podzemí jako „krysa“.

Dokonce ani čeští miliardáři nejsou za svými americkými kolegy pozadu. Exmanželka Pavla Tykače staví (postavila) protijaderný bunkr za přibližně 3 miliardy korun. Je pravda, že oficiálně se jedná o supertrezor pro bohaté, ale v případě jaderného útoku se v tomto trezoru lze také ukrýt, že.

Co z toho vyplývá? Nejbohatší osobnosti světa, které mají šestý smysl pro obchod a byznys, tuší, že svět a tato civilizace jsou ohroženy. Jejich intuice a zejména pud sebezáchovy je vedou k zodpovědné přípravě na případný konec světa.

Ačkoli politici na setkání V4 odmítli nasazení vojáků, v případě rozšíření tohoto konfliktu bude naše armáda povinna se zúčastnit takového vojenského tažení. Co můžeme však proti Rusku podniknout, když se toto nacionalistické impérium nechce vzdát svých historických nároků, zahrnujících v tomto případě nejen Ukrajinu?

Znovu musím zdůraznit, že již rozjetý ruský vlak nebude snadné zastavit. Tvrdit, že prezident Vladimir Putin, když hovoří o použití jaderných zbraní proti všem nepřátelům jeho říše, pouze blafuje, je podle mne jeden z největších omylů, který by mohl přinést atomovou zkázu celému světu.

Musím podotknout, že stejní politologové, kteří dnes tvrdí, že prezident Putin jen vyhrožuje jadernou válkou, ale jinak se takového scénáře nemusíme obávat, před napadením Ukrajiny, rovněž tvrdili, že si Rusko nedovolí - nepokusí, vojensky obsadit tuto zemi. A jaká je realita? Co by tím novodobý ruský car riskoval, kdyby skutečně použil jaderné zbraně proti svým nepřátelům? Vlastní zničení, takže se musíme spolehnout pouze na pud sebezáchovy prezidenta Putina.

Již tak značně izolovaný a znechucený nejvyšší ruský politik se bez nadsázky může nejbezpečněji cítit v jeho tajných podzemních úkrytech. Pokud by byl generální tajemník KSSS Chruščov takto osamocený, tedy v době Kubánské krize, jak by to tehdy asi dopadlo?

Tudíž jediným řešením, jak překonat tuto krizi ohrožující celosvětovou civilizaci, je dialog a přímé rozhovory obou znepřátelených stran, tedy Západu a Ruska. Jiná možnost není k dispozici, a proto se politici z obou stran musí vzájemně respektovat.

V této situaci musíme odložit sympatie či nesympatie, neboť nežijeme v 19. století, kde si lidstvo mohlo dovolit celosvětové konflikty. Dnešní munice a systémy, včetně jaderných a chemických zbraní, nedovolují vést boje jako v minulosti. Jakmile by došlo k ozbrojenému střetu mezi velmocemi, byl by to zároveň poslední konflikt pro tuto civilizaci, bez ohledu na to, kdo měl pravdu.

Navzdory tvrzením některých Ukrajinců, že pokud by na Ukrajině došlo k míru, Rusko by toho využilo k lepšímu vyzbrojení svých vojsk a po nějaké době by opět došlo k válce a dobývání Ukrajiny, nelze takový názor zastávat. Tyto myšlenky a názorové postoje totiž brání trvalému míru, a to i s ohledem na to, že příměří by mohlo být skutečně využito k dozbrojení obou znepřátelených armád. O příměří i o míru se musí jednat za každou cenu, protože mír má nejvyšší možnou hodnotu.

Pokud není jiné řešení, jak zastavit válku, ve které již zbytečně zemřelo téměř 500 tisíc vojáků a civilistů, pak je nezbytné jednat, i kdyby se jednalo o jednání se samotným Adolfem Hitlerem. Za těchto okolností není jiného řešení, i když se to nemusí komukoliv zamlouvat. Je to nepopulární, ale nutné.

Vzpomeňme si na amerického prezidenta Baracka Obamu, který v roce 2010 pochopil, že je nutné jednat s Ruskem o výstavbě vojenského protiraketového radaru v Brdech. Kdyby tento politik nevyjednával s Ruskem o míru podloženém nakonec smlouvou podepsanou v Praze, nepochybně by již dávno vypukla válka, o níž varuji, a do níž se nyní střemhlav řítíme. Albert Einstein prohlásil: „Kde je vůle, tam je cesta.“

Rozumím, že pro zraněný a zadlužený ukrajinský národ není jiná možnost než znovuzískání okupovaných území, včetně Krymu. Avšak ve jménu civilizace a světového míru je jakýkoliv ústupek výhodnější než jaderná válka.

Hlavním cílem je zastavit válku a ochránit civilisty, zejména matky a děti. Musíme předejít eskalaci, která by mohla vyústit v poslední konflikt - třetí světovou válku, kterou lze s nadsázkou přirovnat k biblickému Armageddonu.

Odpověď je zřejmá. Od skončení druhé světové války na evropském kontinentě uběhlo přesně 79 let. Pamětníci té doby a strach z války postupně vyprchali. Celá Evropa, kromě Ukrajiny, žije v míru a blahobytu, zbavená jakýchkoli zkušeností s hrůzami války. To ovšem naznačuje, že schází politici, kteří by byli schopni vyjednat mír, což je pro tuto civilizaci, odpovědnou za život na této planetě, katastrofální skutečnost.

Nesmíme zapomínat, že ve válce mezi Západem a Ruskem nelze zvítězit. Nicméně postupně jsme se dostali do situace, která se zdá být neřešitelná, a to na obou stranách konfliktu. Musíme se zeptat: Může jaderná velmoc Rusko prohrát svou válku na Ukrajině?

Pravděpodobně ne, protože porážka by znamenala pro obyčejné Rusy selhání jejich vůdce Vladimira Putina a konec snů o obnově bývalého sovětského impéria, po kterém stále touží většina z nich. Proto raději budeme stát na sudu se střelným prachem, jako by se nic zlého nemohlo přihodit.

Stejně tak se můžeme ptát na Evropu, tedy na Západ. Může si EU a USA dovolit prohru na Ukrajině? Pravděpodobně ne, protože Rusko by jen těžko splatilo pomoc a různé půjčky, které byly poskytnuty této napadené zemi. Navíc by se tato porážka pro Západ stala otázkou prestiže, zejména po nedávném stažení amerických vojsk z Afghánistánu.

Toto stažení by mohlo ruské armádě dát dojem, že Západ, respektive USA, nebudou po této hanbě schopni vojensky zasáhnout proti elitní ruské armádě, která by bez potíží obsadila Ukrajinu a nastolila v této zemi svou vlastní loutkovou vládu, podobně jako je tomu v jiných zemích s pro-ruským smýšlením, například v Bělorusku.

Ano, všechny tyto nepříznivé aspekty mohou přispět k tomu, že se ruské vojsko nemusí zastavit na Ukrajině, a klidně může pokračovat dál do Pobaltí a dalších částí svobodné Evropy. Proč ne, vždyť s jídlem roste chuť. A právě tyto ambice všech politiků, kteří nechtějí jednat o míru, nás mohou sprovodit ze světa. Když nechce jednat Putin, tak musí jednat mezinárodní společenství!

Pokud tento konflikt směřuje tímto destruktivním směrem, tedy k použití jaderných zbraní, neměli bychom s nadsázkou v tom případě místo nákupu amerických stíhaček F-35 raději zahájit masovou výstavbu podzemních bunkrů? Pokud se vám tyto prozatím hypotetické názory zdají být nepřesvědčivé, v tom případě vás musím informovat o tom, že vědci přišli s tvrzením, že pokud by některá z jaderných mocností použila více než 100 atomových zbraní, způsobilo by to nukleární zimu.

Nikdo na povrchu země by tuhle katastrofu nepřežil. Takže si položte otázku, předčím nás asi masová výroba zbraní a nákup vojenské techniky ochrání, když „červené tlačítko“ od konce světa drží v Evropě výhradně Rusko a USA, a v menší míře také Francie a Velká Británie. Když dopředu víte, že nemůžete nad svým nepřítelem vyhrát, zrovna jako on nad vámi, jak se zachováte? Nejlogičtější je se domluvit, přesně tak, jak tomu bylo za studené války v minulém století mezi Západem a tehdejším Sovětským svazem.

Kdybych jako Čech byl postaven před otázku, zdali se má Česká republika vzdát svého území ve prospěch Německa, jako se to stalo v roce 1938 tehdejšímu Československu, jinak by hrozila třetí světová válka, jež by mohla skončit pouze zkázou celé planety, volil bych pud sebezáchovy a smířil bych se s tím, že by nádherný klenot Český Krumlov připadl pod německou správu. Jen připomenu, a to mi potvrdí všichni pamětníci, že v minulosti byl daleko větší strach z jaderné války, než je tomu dnes. Nicméně, toto je pouze subjektivní pohled.

Když se v dobách studené války nepodařilo nalézt politický kompromis, který by zabránil eskalaci konfliktu mezi velmocemi, našlo se řešení v podobě „rozdělení“. Například nekončící válka v Koreji byla vyřešena tím, že tento poloostrov byl rozdělen na dva státy: Korejskou republiku a Korejskou lidově demokratickou republiku apod. Co tím chci naznačit? Kdyby bylo nejhůře, mohla by se obdobně Ukrajina rozdělit na dva státy, pokud by neexistovala žádná jiná alternativa a všechny dotčené strany by s tím souhlasily.

Nemyslíte si, že už nastal nejvyšší čas, abychom všem politikům připomněli dávný odkaz bývalého amerického prezidenta Ronalda Regana, jemuž se podařilo bez jediného výstřelu poslat celý Sovětský svaz do historie zapomnění? Ano, v tomto kontextu musím připomenout moudrá slova a citát Ronalda Regana, který prohlásil v OSN: „Občas si myslím, jak rychle by naše světové rozdíly zmizely, kdybychom čelili mimozemské hrozbě zvenčí tohoto světa.“