Článek
Jakmile ve světě dojde byť jen k lehkému narušení statusu quo, tedy současného či existujícího stavu věcí, může se stát, že se vše změní – a to i nenápadně, ale zásadně. Nejlépe se to vysvětluje na příkladech, které se dotýkají každého z nás. Představte si, že světové platidlo číslo jedna – americký dolar – bude například sesazen čínským jüanem. Ačkoli v tuto chvíli s tímto názorem bude souhlasit jen málokdo, protože sílu amerického dolaru dnes prakticky nic neohrožuje – a ani tomu nic nenasvědčuje – snad jen sebedestruktivní politika Donalda Trumpa, ale to je na jiné téma… Faktem zůstává, že Čína je podle parity kupní síly (PPP) už několik let největší ekonomikou světa. Parita kupní síly totiž bere v úvahu rozdíly v cenách mezi zeměmi, a právě v tomto měřítku Čína Spojené státy předstihla.
Ano, musíme zůstat objektivní – podle nominálního HDP, měřeného v dolarech, jsou Spojené státy stále největší ekonomikou světa. To znamená, že USA v absolutních číslech vyprodukují nejvíce zboží a služeb v peněžní hodnotě. Jenže když se objektivně podíváme na všechny dostupné trendy a nejrůznější ukazatele, zjistíme, že stávající status quo může být už brzy narušen. A chtě nechtě, možná se jednou opravdu budeme ve školách „učit čínsky“ – abychom nezaostávali za globálním světem, kterému už nebude dominovat krásná angličtina, ale jazyk nového světového obchodního lídra – čínština. Že je něco takového skutečně možné, a není to žádné přehánění, ukazuje právě toto zamyšlení.
Každý chvilku tahá pilku
Evropané i Američané – jednoduše řečeno západní společnost – naprosto podcenili staročínského ducha, který se znovu ozval světu tak nepředstavitelně a okázale, až si člověk říká: to snad není možné. Když se podíváme do minulosti, jako bychom četli budoucnost. I proto je prospěšné připomenout si některá fakta o Číně, která kdysi bývala velmocí číslo jedna.
Vskutku – Čína byla ve starověku i ve středověku světovou velmocí číslo jedna. A to nejen v rámci svého regionu, ale v mnoha obdobích i globálně, alespoň podle tehdejších měřítek. Proč? Protože Číňané jsou národem moudrého Konfucia, který říkával: „Zvolte si práci, kterou milujete, a už nikdy v životě nebudete muset pracovat.“
Ano, Číňané vždy uměli vytvářet a ovládat pokročilé technologie – ať se to někomu líbí, nebo ne. Víte, kdo vynalezl papír, kompas, střelný prach, hedvábí či porcelán? Ano, všechno to pochází z Číny. Jejich silná ekonomika tehdy byla centrem slavné Hedvábné stezky, která spojovala Asii, Blízký východ i Evropu.
Čína měla vyspělou byrokracii, zákoníky a státní správu už za dynastie Chan (2. století př. n. l.). A proto by jen bláhový člověk nepředpokládal, že neusiluje o návrat svého historického postavení – stát se opět Říší středu, jak se této mocné zemi po staletí říkalo.
V souvislosti s Čínou jsem narazil na jednu historickou zkušenost, která by měla být vážným varováním pro dnešní americké vládce – ty, kteří si chtějí udržet pozici světového hegemona. A tak přichází zásadní otázka: Jak se stalo, že Říše středu ztratila svou dominanci a propadla se, byť jen obrazně, až na úroveň rozvojových zemí?
I když jde v tomto případě o mou osobní hypotézu, lze při pohledu do historie pochopit, že když měla Čína v 15. století největší loďstvo světa – například námořní flotilu admirála Čeng Chea, která podnikala výpravy až do Afriky –, byla skutečně na vrcholu moci. V tomto historickém momentu spatřuji určitou paralelu se současnou Čínou, jejíž politika dnes kvůli surovinám hospodářsky ovládá takřka celý africký kontinent.
Jenže, jak už to v životě bývá, ne každý vládce dokáže předat svou zemi v nejlepší kondici. A když se k tomu přidají zásadní – a často strategicky nešťastná – rozhodnutí, může i mocná Říše středu postupně zmizet v mlze času a propadnout se do zapomnění.
Co udělala Čína tak fatálního, že po ní zůstala jen Velká čínská zeď jako symbol někdejší slávy? Odpověď je překvapivě jednoduchá. Ve zmiňovaném 15. století se uzavřela před světem – a tím doslova otevřela dveře Evropanům, kteří následně odstartovali éru kolonialismu. I v této historické zkušenosti můžeme nalézt paralelu se současným světem.
Pokud se Američané budou uzavírat před celým světem – tak, jak to dělá Donald Trump – bude nad jejich domovinou viset Damoklův meč. V další části článku se podíváme na to, proč je podle mého názoru Čína už teď tou dávno zapomenutou Říší středu, která znovu přebírá otěže nad celým světem. Odpověď je velmi jednoduchá: moderní a inovativní technologie, náskok ve vědě a výzkumu – to vše jsou oblasti, v nichž Západ nedokáže držet krok s tímto asijským veleobrem.
Je Čína důkazem vítězství komunismu nad kapitalismem?
Tahle otázka je opravdu na místě, když se podíváme na to, co všechno dokáže Čína světu nabídnout v oblasti inovativních technologií. Jakmile se v této souvislosti přesunu do evropských vod, nemohu si nevzpomenout na Green Deal – ten mimochodem, vzhledem k letošní zimě a očekávaným suchům, potřebujeme jako sůl.
Jinak se totiž může stát, že budeme mít základní potraviny na příděl, podobně jako během druhé světové války. Zatímco se EU snaží oprávněně zmírnit uhlíkovou stopu a celkově podporovat zelenou politiku, rozhodla se Čína jít jiným a daleko agresivnějším směrem a způsobem, který sice teď výrazně znečišťuje přírodu a hlavně dýchatelný vzduch, ale díky investicím do inovativních technologií se může už brzy stát tou nejčistší a nejekologičtější zemí na celé planetě.
Čína je největším znečišťovatelem ovzduší na světě, pokud jde o celkové emise oxidu uhličitého (CO₂). Podle dat Mezinárodní energetické agentury (IEA) a dalších organizací:
1. místo: Čína
– Produkuje zhruba 30 % celosvětových emisí CO₂.
– Hlavní příčiny: rozsáhlé využívání uhlí, průmyslová výroba, růst dopravy a urbanizace.
2. místo: Spojené státy americké
– Přibližně 15 % celosvětových emisí.
– Na rozdíl od Číny mají USA daleko vyšší emise na obyvatele.
3. místo: Indie
– Přes 7 %, ale s rychlým růstem.
Proč je něco takového vůbec možné, přestože aktuální vývoj tomu nenahrává. Jde o to, že si tento asijský tygr – Čína – velmi dobře uvědomuje, že levné energie a udržitelné prostředí budou v tomto století tím nejdůležitějším pilířem pro jakoukoliv ekonomiku. Obzvlášť pak pro tak energeticky náročnou zemi, jakou Čína bezesporu je.
I proto Čína investuje do výzkumu čisté energie s výhledem na tisíce let. Nedávno objevila obrovské zásoby thoria – prvku, který může způsobit revoluci. Solno-thoriové reaktory slibují levnou energii, vysokou bezpečnost a minimální odpad. Při havárii radioaktivní sůl zatuhne a dál se nešíří. I to je důvod, proč by se právě Čína mohla stát energetickým lídrem budoucnosti.
Čínský hi-tech (vyspělá technologie) ale tím nekončí. Pokrok přichází i v oblasti baterií – nové typy využívající bakterie by mohly nahradit dosavadní lithium-iontové články. Jde o ekologické řešení s vysokou kapacitou, které využívá sílu přírody místo vzácných surovin.
Aby Čína svou globální dominanci ještě více upevnila, spustila ambiciózní projekt Chutian – výstavbu sítě satelitů na velmi nízké oběžné dráze Země. Cílem je stát se lídrem v oblasti vesmírných technologií i komerčního využití vesmíru. Město Wu-chan má ambici stát se „údolím satelitů“ a do roku 2025 vytvořit kosmický průmysl v hodnotě 100 miliard jüanů.
Technologický vzestup Číny se začíná viditelně promítat i do oblasti vojenské síly. Čínské zbraně už nejsou jen konkurenceschopné – v některých případech začínají předbíhat západní technologie. Dobrým příkladem je Pákistán, který do vzdušných sil nasadil stíhačky J-10C vyrobené v Číně. Tyto stroje jsou vybavené špičkovými radary AESA a raketami dlouhého doletu PL-15.
Podle některých zdrojů dokázaly tyto stíhačky sestřelit indický letoun z rekordní vzdálenosti 182 kilometrů – pokud se tento údaj potvrdí, půjde o historický milník ve vzdušném boji. Agentura Reuters s odvoláním na dva americké představitele uvádí, že J-10C sestřelily nejméně dva indické letouny, včetně jednoho typu Rafale. Pro Čínu jde o první potvrzené nasazení těchto strojů v reálném konfliktu – a to s velmi silným efektem.
Čína ve zbrojařství opět šokuje. Letos představila létající pevnost Jiu Tian – stroj jako vystřižený ze sci-fi. Dokáže najednou vypustit až 100 smrtících dronů, raket i pum. Uletí 7000 km a zvládne rychlost 700 km/h.
Opět je to tato země, která si razí cestu nejen v elektromobilismu. Její vozy, technologie a výrobní síla dnes udávají směr. A Západ? Ten začíná ztrácet krok. Podle EU stojí za čínským úspěchem s elektrovozy státní dotace, které prý narušují trh. Jenže faktem zůstává, že vozy značek jako BYD, NIO či XPeng nabízejí reálný dojezd 500–800 km, někdy i více. A to už stojí za zamyšlení – čím to, že Čína tak nabírá na síle? Nemůže to být předzvěst něčeho většího? Třeba i toho, že komunismus v některých oblastech přechytračil kapitalismus, a to v jeho nejsilnější zbrani – volném trhu?
Při bližším pohledu se může zdát, že klíčem k čínskému obchodnímu úspěchu jsou státní dotace, které výrazně ovlivňují globální trh. Jenže vyhrávat na poli obchodu je jedna věc. Něco zcela jiného je ujímat se vedení v oblasti inovací a technologií – a právě tam začíná Čína přebírat zásadní otěže. A tady už nejde o dotace. O co tedy? K tomu se ještě dostaneme na konci článku.
Umělá inteligence: Z nástroje sci-fi se stává zbraň globální moci
Nemohu to v tomto článku nijak doložit, ale jsem hluboce přesvědčen, že Čínu v oblasti moderních technologií pohání vlastní – možná i utajená – umělá inteligence, která patří k těm nejvyspělejším na světě. A co když o ní zatím nikdo mimo Čínu ani netuší?
Nepochybuji o tom, že země, které pochopí nepostradatelnost umělé inteligence pro současný výzkum, získají zásadní výhodu. AI totiž výrazně urychluje vývoj i dosažení výsledků, které směřují k dokonalosti. Není proto divu, že nejmodernější, ekologická a bezpečná vozidla s možností snadné recyklace budou pocházet právě z prostředí, kde AI hraje klíčovou roli. A co z toho plyne pro nás? Kdo chce Čínu dohnat v inovacích, energetice, armádě či farmacii, bude muset vytvořit umělou inteligenci, která předčí tu její.
A proto francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil rozsáhlé investice do umělé inteligence (AI), s cílem posílit technologickou suverenitu Francie a zabránit tomu, aby Evropa zaostávala za Spojenými státy a Čínou. Macron tyto investice přirovnal k americkému projektu Stargate, který počítá s částkou 500 miliard dolarů na výstavbu AI infrastruktury v USA, a zdůraznil, že Francie musí držet krok v globálním závodě o technologickou nadvládu.
Kromě toho Evropská unie oznámila iniciativu InvestAI, jejímž cílem je mobilizovat až 200 miliard eur na podporu vývoje umělé inteligence. Součástí této iniciativy je i výstavba čtyř AI gigatováren určených pro trénování složitých modelů. Tyto kroky jasně ukazují, že Francie i Evropská unie jsou odhodlány posílit svou pozici v oblasti AI a zabránit tomu, aby Evropa v této klíčové technologické sféře zůstala pozadu.
Budoucnost je blíž, než si myslíme – vnímáme ji vůbec?
Je očividné, že ten, kdo bude vlastnit nejkvalitnější umělou inteligenci, dosáhne nejlepších výsledků ve vědě i technice. A to je zároveň cesta k úspěchu v obchodě – jak ukazuje příklad Číny. Na globálním trhu vítězí produkty s vysokou kvalitou, dlouhou životností a cenou, kterou lze bez nadsázky označit za „za hubičku“. Již dnes je jasné, že investice do rozvoje umělé inteligence začínají převyšovat výdaje na konvenční zbraňové systémy.
Takže přepisujeme dějiny, dámy a pánové – s umělou inteligencí kráčíme vstříc světu zítřka. Ale uvědomují si hlavní hráči a producenti, že příliš rychlé a neuvážené zapojení AI do lidského života může přinést pohromu? Pokud vývoj umělé inteligence nebude probíhat pod společnou kontrolou, mohou být následky fatální – a to připouští i samotná AI, respektive její algoritmy.
A protože si velmoci tohoto světa vzájemně nedůvěřují, nelze očekávat, že by výzkum v oblasti umělé inteligence byl pod nějakou skutečně účinnou kontrolou – nebo usměrňován v případě, že by náhle vykolejil z bezpečné dráhy. Proto jako badatel předpokládám, že budou muset světové velmoci dříve či později najít společnou řeč – strategický kompromis. Jinak se to lidstvu může vymknout z rukou. A to by asi nikdo z nás nechtěl, že?
Neočekávám tedy nic jiného než to, že v budoucnu bude OSN nahrazena něčím podobným, jako byl CML – Centrální Mozek Lidstva. Pro připomenutí, CML byl superpočítač z československého sci-fi seriálu Návštěvníci z roku 1983, který dohlížel na dění na Zemi v roce 2484.
Kdo jiný než umělá inteligence může nejlépe kontrolovat sama sebe? Domnívám se, že lepší ochranu v této oblasti už pravděpodobně nikdo nevymyslí. Jde jen o to, zda budou světové velmoci ochotny podřídit se něčemu takovému, tedy zcela objektivnímu CML. A právě o tom dnešní svět nejspíš vypovídá – o nutnosti dialogu a hledání kompromisních řešení. Nejhorší scénář by nastal, kdyby jedna z velmocí v oblasti výzkumu a vývoje AI výrazně utekla ostatním – třeba o jeden či dva levely výše. Co si o tom myslíte?
Anketa
Zdroje:
