Článek
Můžeme ji kritizovat jak chceme, oprávněně či neoprávněně, přesto je zapotřebí s respektem říct, že Česká televize patří k nejstabilnějším pilířům naší demokracie. Veřejná média by měla být finančně nezávislá, neboť díky tomu mohou působit na své vysílání objektivně a nestranně, a to je nejzásadnější faktor, který má nemalý vliv na demokratické smýšlení sledujících diváků.
Proč je Česká televize pilířem demokracie
Bez nadsázky mohu tedy tvrdit, že svobodné a demokratické médium, čím je i Česká televize, vychovává své diváky k demokracii a demokratickým principům, které jsou důležité pro svobodnou společnost. Mnoho oponentů a kritiků převážně z politických řad, kritizuje ČT za nedostatečnou nestrannost, kterou já osobně u tohoto média vyzdvihuji.
Například Tomio Okamura, předseda hnutí SPD, dlouhodobě kritizuje Českou televizi za údajnou ztrátu nestrannosti a objektivity. Tvrdí, že ČT dává prostor hlavně vládním stranám a „liberálním názorům“, zatímco SPD je podle něj záměrně upozaďována.
I když se tahle stížnost pana Okamury může zdát oprávněná, je nejprve zapotřebí pochopit, proč se tomu tak děje. Dokonce i nestrannost může být v tomto směru relativním pojmem, protože pokud svobodné médium ochraňuje demokratická pravidla, nemůže se v uvozovkách chovat přátelsky k názorům a politickým stranám, které jdou naopak proti těmto svobodně demokratickým hodnotám, což je případ Tomio Okamury, který zastává extrémní názory vůči NATO a Evropské unii, ale i vůči ČT.
Kdyby se takto extrémně nechoval, nepochybuji o tom, že by dostal větší prostor a mohl prezentovat své názory na tomto mainstreamovém médiu, tedy na ČT. Rozumím, že takový přístup u některých může vyvolávat pocit narušení zmíněné nestrannosti. Přiznejme si však, že absolutní nestrannost může nabídnout jedině umělá inteligence – nikoli omylný člověk ovládaný vlastním egem.
Paní Bobošíková a vzpomínky na krizi v ČT
Protože Česká televize je stále médiem s velkým dosahem, byly i v minulosti zaznamenány snahy o její politické ovládnutí. Televizní krize, která se odehrála na přelomu let 2000 a 2001, je jasným důkazem toho, jak důležitou „institucí“ může ČT ve skutečnosti být.
A protože si politická scéna uvědomuje význam tohoto média, není divu, že jak dříve, tak i dnes vznikají různé pokusy, jak nestrannost České televize okleštit – omezit, pokud možno ve prospěch té či oné vlády nebo politického uskupení. Co se tedy tehdy přihodilo, že na ČT nastala zmíněná krize?
Redaktoři zpravodajství ČT se vzbouřili proti nově zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi a jeho vedení. K této krizi vedlo podezření, že nové vedení veřejnoprávní instituce by mohlo ovlivňovat politickou nestrannost vysílaných pořadů.
Abych to ještě více upřesnil, tehdejší ředitel Hodač jmenoval novou ředitelkou Redakce zpravodajství někdejší dlouholetou pracovnici téže redakce Janu Bobošíkovou. Na protest proti tomuto kroku vedení televize odpojili redaktoři původní zpravodajství od přístupu do pozemního vysílání a spustili vlastní improvizované vysílání, které vzápětí získalo hanlivou přezdívku „Bobovize“.
Krize nakonec skončila v lednu 2001 abdikací ředitele Hodače a jmenováním prozatímního ředitele Jiřího Balvína. Jaké závěry lze z této krize vyvodit?
V této souvislosti mě zaujala jedna skutečnost, která se týká paní Bobošíkové. Osobně ji neznám, a proto ji nemohu zcela objektivně posoudit. To však neznamená, že si na ni nemohu udělat vlastní názor – a to především na základě jejích veřejných aktivit a politických postojů.
Věřím, že její bývalí kolegové z redakce zpravodajství museli mít dost silné důvody, když se rozhodli postavit tak otevřeně proti paní Bobošíkové. Abych se přiznal, tehdy jsem ji považoval za skvělou a profesionální novinářku, a proto jsem tehdejší vzpouře a odmítnutí skutečně nerozuměl. Jenže, jak se říká, čas odhalí pravdu – a v tomto případě ji opravdu odhalil.
Letošní volby do Poslanecké sněmovny ukázaly, že odpor a obavy z doby, kdy redakci zpravodajství vedla paní Bobošíková (v letech 2000–2001), nebyly neopodstatněné. Ukázalo se totiž, že existovala reálná obava, že zpravodajství pod jejím vedením by nemuselo být nezávislé, ale naopak by mohlo účelově nadržovat jejímu světonázoru, který nerezonuje s proevropskými hodnotami strategicky důležitými pro naši zemi.
Jak jinak hodnotit paní Bobošíkovou, když kandidovala za jedno podle mého názoru nejextrémnějších politických hnutí – silně protievropské hnutí Stačilo. Toto hnutí bylo mimochodem politology označeno za „nejnaštvanější“ ze všech kandidujících subjektů. Jeho rétorika často apeluje na frustraci voličů, kritiku systému a odmítání současné vládní politiky.
V jeho programu najdeme důraz na sociální spravedlnost, ale i odpor vůči globalizaci a kritiku Evropské unie. Podle mého názoru jsou některé prvky tohoto programu velmi radikální – nebál bych se říct až extrémistické – a v současném nestabilním světě by mohly ohrozit bezpečnost a stabilitu naší země.
Můžeme být rádi, že se lidé jako paní Bobošíková nedostali do vedení České televize. Mohlo se totiž klidně stát, že bychom dnes – pod manipulativní ČT – už nebyli členy EU ani NATO. Víte, mnoho lidí se mylně domnívá, že když jsme součástí těchto mezinárodních institucí a struktur, tedy EU a NATO, nemůže se rok 1948 opakovat. Ale není tomu tak.
Historická paralela: Co se může stát bez demokracie
Po první světové válce se lidé domnívali, že po tak obrovském globálním konfliktu už nikdy nepřijde katastrofa podobného druhu. Jen o 21 let později však nastal ještě horší vojenský konflikt – druhá světová válka, která přinesla světu ostudu a tragédii, jež byla nazvána Holocaust.
Jak málo stačí k tomu, aby se demokraticky se rozvíjející země – pod netečností demokraticky smýšlejících obyvatel – propadla do totální diktatury, než by člověk řekl švec. Uveďme si příklad: Gruzie dlouhodobě usilovala o členství v EU a NATO. V minulosti podnikla řadu reforem a projevila silnou vůli stát se součástí západních struktur.
Od parlamentních voleb v říjnu 2024, které vyhrála strana Gruzínský sen, se země začala více přiklánět k autoritářskému stylu vládnutí. Vláda čelí kritice za potlačování opozice, omezování svobody médií a posilování vazeb s Moskvou.
Poučení z Německa a Goebbelsovy citáty
V důsledku politické krize a represí vůči demonstrantům byl proces přístupu do EU pozastaven, což vyvolalo v Gruzii masivní občanské protesty. Něco takového se u nás přece nemůže stát – zvlášť když jsme členy NATO a EU, že?
To je ale velký omyl. V této souvislosti bych chtěl upozornit na Josepha Goebbelse. Říšský ministr propagandy nacistického Německa byl známý svou schopností manipulovat veřejným míněním prostřednictvím médií.
Nejvíce mě zaujaly tyto tři jeho citáty:
1. „Dejte mi média a já z každého národa udělám stádo prasat.“
2. „Propaganda funguje nejlépe, když ti, kteří jsou manipulováni, věří, že jednají ze své vlastní vůle.“
3. „Opakujte lež dostatečně často a stane se pravdou.“
Problém referenda a politika SPD
Hrůza mě polila, když jsem v jednom diskusním pořadu zaznamenal, jak pan Jindřich Rajchl z SPD odpověděl moderátorce, jak by chtěl vyřešit problém s EU ETS 2. Reálně českým domácnostem totiž hrozí zdražení, které může například postihnout cenu benzínu a nafty – spekuluje se o tom, že by benzín mohl být dražší až o tři koruny na litru.
A teď budu pana Rajchla parafrázovat:
„Stačí si vzít příklad ze sousedního Polska, které hodlá vyhlásit o EU ETS 2 celonárodní referendum. Pokud o jeho odmítnutí rozhodnou občané, pak EU nemá právo uplatňovat žádné sankce vůči takové zemi.“ Alespoň takto jsem pochopil slova pana Rajchla.
Co mě tedy vyděsilo na tomto řešení, které nám tento politik nabízí? Je to právě hnutí SPD, které dlouhodobě prosazuje zákon o obecném referendu – zákon, který by umožnil i hlasování o vystoupení České republiky z Evropské unie či NATO.
Ono by se klidně potom mohlo přihodit, že bychom v rámci úspor mohli vyhlásit dvě referendové otázky v jednom referendu.
Jste pro ETS 2 – ano nebo ne? Jste pro vystoupení z EU – ano nebo ne? Jde o to, že: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“
Kdekdo může namítnout, že v různých průzkumech je většina Čechů pro setrvání v EU či NATO, a proto se nemusíme ničeho obávat. Jenže vzpomeňme si prosím na výše uvedené Goebbelsovy citáty.
Avšak pokud bude nová vláda proti-unijní a bude neustále očerňovat EU za záležitosti, které ani nebyly způsobeny Bruselem, může se postoj veřejnosti k setrvání v EU změnit – a někteří mohou začít přehodnocovat možnosti CZEXITu.
A protože nepochybuji o tom, o co panu Rajchlovi jde – tedy o vystoupení z EU – lze předpokládat, že pokud se jeho hnutí dostane do vlády, jeho soukmenovci se budou soustředit na oslabení nestranné České televize, která je jedním z pilířů naší stability a demokracie.
Čím slabší ČT – tím silnější budou extrémisté
Je velice smutné, jak lze oslabit ČT snahou o její finanční transparentnost. To, co jste se dočetli výše, asi nikoho nepřekvapí – „nejméně pro-demokratické strany“, aby nám ušetřily co nejvíce peněz, budou prosazovat zrušení koncesionářských poplatků, například SPD spolu s hnutím ANO.
ČT - lidově bych tento institut označil za anti-dezinformační médium, které dohlíží na důvěryhodnost nejrůznějších zpráv, ať už z domácího nebo zahraničního prostředí. Musíme si uvědomit, že současné fungování České televize skrze koncesionářské poplatky představuje systém, který tomuto médiu zajišťuje absolutní nezávislost a svobodu.
Díky tomu, že Česká televize není financována ze státního rozpočtu, ale z koncesionářských poplatků, lze o ní hovořit jako o skutečně nezávislém médiu. Jakékoliv diskuse o změně jejího nastavení představují očividné oslabení ČT – a tudíž i naší svobody.
Jestli nás ČT vede ke svobodě, nemůžeme dopustit, aby tento institut – zvlášť v této exponované době, kdy zřejmě naši zemi povedou tři politici, kteří se vyhýbají trestnímu stíhání skrze poslaneckou imunitu – byl podroben snahám o oslabení svého nestranného vlivu na naši zemi.
Podle volebního programu SPD by ČT měla více podporovat „českou kulturu“, včetně regionální tvorby, což může znamenat omezení prostoru pro investigativní žurnalistiku nebo politické debaty. Dovolím si tvrdit, že pokud by Česká televize byla financována ze státního rozpočtu – jak požaduje SPD a hnutí ANO – byla by tím ztracena „svatá“ nezávislost tohoto média.
Z ČT by se tak akorát stala hlásná polnice vládní propagandy, třeba i té nejextrémnější politiky. Naopak, ČT musí mít jistotu, že žádní vládní politici nebudou ohrožovat či jinak narušovat její svobodný a nezávislý chod.
Václav Moravec – strážce nestrannosti
Všichni zaměstnanci – zejména političtí komentátoři, jako je vynikající Václav Moravec – by měli mít na ČT absolutní jistotu, že je někdo, například Tomio Okamura, vinou politické diskuze nepřipraví o zaměstnání. Za současného stavu, kdy všichni financujeme Českou televizi, je to však nemožné.
A to je opravdu moc dobře, protože pokud by byla ČT financována ze státního rozpočtu, Václav Moravec by ve svém pořadu – Otázky Václava Moravce – nemohl neukázněným politikům, kteří nerespektují pravidla moderátora a pořadu, předčasně ukončit jakoukoliv diskuzi. To se totiž zřejmě poprvé přihodilo na veřejnoprávní televizi.
Ano, tento políček, který Václav Moravec uštědřil diskutujícím, si budou pánové politici pamatovat opravdu dobře. Za tuto zcela oprávněnou (odvážnou) reakci bych navrhl pana Moravce na vyznamenání republiky – za nestrannost a mediální podporu demokracie v naší zemi.
A hned tu máme skutečného mediálního hrdinu, který v této vypjaté debatě prohlásil: „Nerespektujete otázky moderátora. Tato debata je tedy zbytečná, a proto ji předčasně ukončuji. Děkuji divákům a omlouvám se. Těším se na příště, kdy se, doufám, vrátíme ke konstruktivní diskuzi.“
Zůstane naše demokracie silná i s novou vládou?
Leč musíme si přiznat, že kdyby ČT vypadala – tedy byla financována podle představ SPD a hnutí ANO – Václav Moravec by mohl dostat okamžitý padák - vyhazov, aniž by o tom někdo s ním diskutoval.
Takže můžeme mít demokracii, ve které se moderátor diskuzního pořadu nemusí obávat za svůj projev a kladené otázky, popřípadě za své rozhodnutí předčasně ukončit chaotickou diskusi, anebo demokracii, v níž bude platit „nepsané pravidlo“, že nepříjemné otázky smí být kladeny pouze opozici, zatímco ty příjemné dostane ta či ona vládnoucí garnitura.
Jsem přesvědčen o tom, že těch 150 Kč měsíčně za Českou televizi nám všem stojí za to, abychom měli demokracii, ve které se moderátoři a komentátoři politických pořadů nebudou obávat klást komukoli ostré a nepříjemné otázky, popřípadě se nebudou bát přerušit pro diváky nepřehlednou debatu, jak se stalo v Otázkách Václava Moravce. Nikdy nepochybíme, pokud se budeme držet hesla „Padni komu padni.“ – tedy že všem se musí měřit stejně.
Anketa
Zdroje:
