Článek
Často slýchávám mezi lidmi nejrůznější politické hlášky, například: „Ta jejich demokracie, ta mě už štve.“ Právě tyto názory však vystihují různé nálady ve společnosti, která, jak se zdá, není s demokracií plně ztotožněná.
Vše se často posuzuje podle bohatství a prosperity, dalo by se říct, ale není tomu tak. Bohužel v Česku stačí rozhazovat šišky salámu z nákladního vozu a okamžitě se stáváte miláčkem davu. Mnoho lidí se nezajímá, proč jim ten či onen pán dává zdarma uzeninu - snad proto, že je považuje za chudáky, jimž kus salámu zachrání život před hladověním. Představte si, že existují země, ve kterých chtěli zavést takzvaný nepodmíněný příjem.
Co znamená nepodmíněný příjem? Bez jakýchkoli podmínek dostáváte určitou základní částku jen proto, že žijete na území daného státu. Nemusíte pracovat a přesto dostáváte od státu peníze - v určitém smyslu je to podobné starobnímu důchodu.
A představte si: Švýcaři v celostátním referendu 5. června 2016 jasně odmítli zavedení nepodmíněného základního příjmu (UBI). Proti hlasovalo 76,9 % voličů, pro bylo 23,1 %. Docela by mě zajímalo, jak by toto referendum dopadlo u nás, když všichni víme, jak zadlužená je naše státní kasa. Jsem přesvědčen, že by 60 % Čechů pro tento návrh zvedlo ruku. Jak to souvisí s tímto článkem?
Dozvíte se, co je příčinou toho, že si naše země nemůže, na rozdíl od Švýcarska, dovolit nepodmíněný příjem. Pochopíte, že když zákony platí pro všechny, není to zisk jen pro jednotlivce, ale pro celou společnost, která se díky tomu stává bohatou a prosperující.
Britská monarchie se otřásá v základech? Je tomu naopak
Zdá se, že kauza Jeffreyho Epsteina odhaluje mnohé dosud neznámé kostlivce, které postupně vyplouvají na povrch, navzdory snahám mocné elity vše zamést pod koberec. Jen ve stručnosti: čeho se tento případ týkal.
Uznávaný finančník Jeffrey Epstein, řeknu to natvrdo, se kromě finančnictví stal také prominentním pasákem, který si vybudoval rozsáhlou síť, v níž docházelo k sexuálnímu zneužívání nezletilých dívek.
Epstein se pohyboval ve vysoké společnosti a udržoval kontakty s řadou vlivných osob. Zůstává otázkou, do jaké míry si lidé z jeho okolí byli vědomi toho, že jde v podstatě o obchodníka s bílým masem, nebo zda to věděli velmi dobře a jeho služeb využívali, protože se cítili nedotknutelní - zejména díky přesvědčení, že jejich nemorální sexuální choutky se prostřednictvím dobře fungujícího systému, krytého i některými politiky, nemůže provalit.
V takzvaných Epsteinových spisech nalezneme skutečně vysoce postavené osobnosti - nejen umělce a významné podnikatele, ale i politiky. To ještě více zesiluje zvědavost veřejnosti, která je šokována tím, jak hluboko může morálka a etika klesnout.
Koho tedy v těchto spisech nalezneme? Mezi nejvýznamnější osobnosti patří současný americký prezident Donald Trump, Bill Clinton či Hillary Clinton. Mezi umělci figuroval již zesnulý Michael Jackson nebo herec Leonardo DiCaprio. Největší „perlou“ těchto spisů se však stává britský člen královské rodiny — princ Andrew.
Kdo je princ Andrew a proč ho zde zmiňuji? Andrew je osmý v linii následnictví britského trůnu a první osoba v pořadí, která není přímým potomkem vládnoucího panovníka. Ano, jde o člena královské rodiny - rodiny, kterou lze přirovnat k živé vzpomínce na dávnou feudální epochu, kdy král vládl nad svými poddanými, tedy šlechtici i rolníky.
V tomto směru jde o velmi prestižní záležitost, protože Britové vzhlížejí ke královské rodině jako k živému symbolu národa. Pokud někdo pošpiní královskou instituci, Britové to nesou velmi nelibě - bez nadsázky skandálně. Z nejrůznějších novinářských zdrojů lze číst, že demokracie v Británii se s monarchou v čele otřásá v základech.
Samozřejmě lze něco takového připustit - vždyť v centru Epsteinova skandálu stojí člen královské rodiny, a to je pro Brity nemyslitelné: aby byl jeden z jejich korunovaných členů spojován se zneužíváním nezletilých dívek. Přesto se tak stalo.
I když se na počátku vyšetřování objevily spekulace, zda Britská královská rodina nezatajovala informace ohledně kauzy prince Andrewa, nic takového se nepotvrdilo. Rodina působila spíše rezervovaně, a proto neexistují důkazy o záměrném zatajení. Přesto je jasné, že reputace královské rodiny byla vinou prince Andrewa poškozena, i navzdory tomu, že král Karel III. chce prince Andrewovi odebrat všechny královské tituly.
Podle současné legislativy to zatím není možné, a proto vláda připravuje nový zákon, který by zajistil, že se Andrew nikdy nemůže stát králem. Situace je nyní taková, že Buckinghamský palác veřejně deklaroval podporu policejnímu vyšetřování. Pokud policie požádá o spolupráci, palác je připraven ji poskytnout.
Pokud to mám pojmenovat objektivně, britská monarchie se sice otřásla v základech, aby vzápětí posílila svou důvěru, protože se chová zcela transparentně a řídí se heslem „padni komu padni“ - královské příbuzné nevyjímaje. V Británii platí zákony pro všechny, ani princ Andrew se spravedlnosti nevyhne.
Nebojím se tvrdit, že v zemích, kde panuje takovýto přístup, kde morálka má větší hodnotu než bohatství, že tyto země a státy jsou zámožnější a prosperující, víc než země, ve kterých zákony platí jen pro někoho. Proto jsem tuto kauzu vyzdvihl v tomto článku, abychom pochopili, proč jsme v porovnání s Velkou Británií, tou výrazně chudší zemí. Abyste zůstali v obraze, HDP na obyvatele ve Velké Británii bylo okolo 60 000 USD v roce 2025, což potvrzuje velký ekonomický výkon země. V Česku bylo HDP na obyvatele přibližně 35 000 USD ve stejném roce, výrazně nižší než v Británii.
Země, kde fungují zákony pro všechny – tedy kde platí právní stát, transparentní instituce a rovné podmínky pro občany i firmy, mají obecně vyšší ekonomickou úroveň a stabilnější bohatství. Níže pochopíte, jak tohle vše souvisí s tímto článkem a naší zemí.
Všechno smrdí od shora: i politici musí chodit k soudu
Pomalu se blížíme k tomu, co vypovídá naše tuzemská situace, v tomto směru jde o stíhané politiky: předsedu vlády Andreje Babiše a Tomia Okamuru. Například Babiš sám řekl, že se nenechá Poslaneckou sněmovnou vydat k trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo.
I když Babiš justici nezpochybňuje, kauzu Čapí hnízdo označil za politický proces. Tvrdí, že v tomto případě není justice nezávislá. Babiš spolu se svou někdejší poradkyní, dnes europoslankyní Janou Nagyovou, čelí obžalobě kvůli padesátimilionové dotaci na areál Čapí hnízdo u středočeských Olbramovic.
Pražský městský soud je dvakrát nepravomocně osvobodil, oba rozsudky však následně zrušil odvolací Vrchní soud v Praze. V posledním rozhodnutí, vydaném loni v červnu, pak Vrchní soud uložil městskému soudu, aby obžalované na základě provedených důkazů uznal vinnými.
A nyní se dostáváme k jádru problému, proč jsem se věnoval princi Andrewovi, tedy jeho kauze, která tolik otřásla britskou veřejností. V bohatých a především na právo transparentních zemích, by předseda politické strany nemohl kandidovat na post premiéra země, pokud je v soudním řízení.
Kdyby tomu tak bylo, musel by se v případě trestního stíhání sám dobrovolně vydat justici. Nejvíce šokující je na tomto případě to, že premiér naší země nezpochybňuje českou justici, pokud se to netýká jeho vlastního případu, tedy kauzy Čapí hnízdo.
V podstatě se od tohoto politika dozvídáme, že soudy a justice u nás platí jen pro někoho a víceméně ne pro politika, jakým je bývalý podnikatel a současný premiér v jedné osobě, Andrej Babiš. Z jeho vlastních slov lze vyčíst, že stojí nad zákonem, když sám označí nějakou kauzu za politickou, v tomto případě svou kauzu s Čapím hnízdem, a proto se jí nemusí podrobit.
Položme si otázku, zda by Andrej Babiš v jiných vyspělých zemích mohl takto na veřejnosti, navíc jako premiér, argumentovat a zjevně se vyhýbat soudům - o tom si dovolím pochybovat.
Na druhé straně bych od člověka, který vybudoval jednu z největších společností v naší zemi a k největším zaměstnavatelům Česka, čekal, že takový tvrdý a ostřílený byznysmen se nebude vyhýbat soudům jako malé dítě, ale postaví se čelem svému trestnímu stíhání a bude ostatním politikům příkladem.
Kdyby se Andrej Babiš zachoval, jak by měl, jeho příklad by se zapsal do historie naší země a stal by se vzorem pro příští premiéry. Takhle se však vyhýbá soudům díky politické imunitě a stane se vzorem pro ty, kteří se jako politici budou cítit, že stojí nad zákonem a že soudy pro ně neplatí.
Ze všeho nejvíce by měli voliči Hnutí ANO vědět, že současný premiér Andrej Babiš porušuje morální kodex vlastního hnutí. V tomto kodexu se uvádí, že pokud člen strany čelí přestupkovému řízení nebo trestnímu stíhání, „nebude využívat poslaneckou či senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání“.
Vyhýbání se soudům: cesta k Východu, nebo k Západu?
Nikdy jsem panu Babišovi neupřel jeden důležitý fakt ohledně jeho kauzy – soudní řízení se v tomto případě táhne neuvěřitelně dlouho a kauza trvá už přes 15 let.
Dokonce jsem přesvědčen, že v této situaci, pokud by premiér Babiš přišel k soudu a soudy konečně rozhodly a ukončily tuto nekonečnou telenovelu, měl by pan prezident předem přislíbit panu Babišovi milost.
Není to sice z pohledu morálky nejčistější řešení, to uznávám, ale pak by nikdo z opozice nemohl tvrdit, že je pan premiér vydírán svými koaličními partnery. Domnívám se, že pokud si opoziční politici beztrestně mohou dovolit označit tuto vládu za vydíratelnou, už to není jen skandál – jde o ohrožení naší vnitřní suverenity.
Proto by se nikdo z parlamentu neměl schovávat za svou poslaneckou imunitu, pokud je k tomu vážný důvod související s porušením zákona. Je ostudou naší politiky, že ekonomicky stále zaostáváme za západními sousedy. Proč tomu tak je, jsem v tomto článku jednoznačně popsal a pojmenoval. Je to očividné: země, kde se zákony dodržují a morálka není prázdným heslem, budou vždy ekonomicky a finančně na tom lépe. A o tom to je milí pravičáci i levičáci.
Anketa
Zdroje:
