Článek
Donald Trump před prezidentskými volbami sliboval americkým občanům, že Spojené státy opět učiní bohatou a mocnou zemí. Tvrdil, že na rozdíl od svého předchůdce Joea Bidena dokáže po svém zvolení ukončit válku na Ukrajině. Jeho ochota přehodnocovat či vypovídat dohody uzavřené předchozí administrativou však vyvolává ve světě nejistotu. Kritici upozorňují, že takový přístup může narušit stabilitu mezinárodních vztahů a oslabit tradiční spojenectví Spojených států s Evropskou unií.
Americký prezident, posílený úspěchy své zahraniční politiky v Latinské Americe, například ve Venezuele, se nyní zaměřuje na Blízký východ, ale i na Kubu. Na rozdíl od Iráku z roku 2003 však Írán nepředstavuje izolovaný a vojensky oslabený stát. Disponuje silnou regionální sítí spojenců a hlubokým ideologickým zázemím, a proto by na Írán mohl zaútočit jen sebevrah, pokud by k tomu neměl vážný důvod. Když si ještě vzpomeneme, že Donald Trump na počátku tohoto roku hrozil Dánsku, že si převezme Grónsko třeba i vojensky, nelze na amerického prezidenta pohlížet jako na mírotvůrce, ale jako na „pána války“.
Poradci museli vyjádřit silné námitky – zvítězilo Trumpovo ego?
Strašně bych si přál, aby tento konflikt dále neeskaloval a aby se situace postupně uklidnila – aby se opět rozhodovalo u kulatého stolu, místo aby raketové střely zasahovaly nevinné civilisty. Moje vlastní zkušenost a intuice mi však jednoznačně napovídají, že se rozhořel konflikt nevídaných rozměrů, jehož dopady pocítí celý svět.
Předpokládám, že americký prezident počítal s tím, že íránský režim rychle padne, pokud budou odstraněni jeho vrcholoví představitelé – zvlášť s ohledem na probíhající protesty proti režimu, který postupně ztrácel podporu vlastního obyvatelstva.
V tomto ohledu se však americký prezident mohl výrazně přepočítat. Írán je dlouhodobě obviňován některými západními státy z podpory ozbrojených skupin na Blízkém východě, a právě proto panují obavy z jeho případného jaderného vyzbrojení. Z tohoto pohledu by jeho zařazení mezi jaderné mocnosti znamenalo zásadní proměnu bezpečnostní rovnováhy v regionu i ve světě.
Americká snaha zabránit Íránu v získání jaderné zbraně je z pohledu Washingtonu i jeho spojenců považována za legitimní bezpečnostní cíl. Otázkou však zůstává způsob provedení takové operace a míra porozumění regionálním souvislostem. Právě správná strategie a znalost místních poměrů totiž rozhodují o tom, zda se podaří zabránit scénáři, kterého se obává značná část mezinárodního společenství - tedy jaderně vyzbrojeného Íránu.
Kdybych byl poradcem amerického prezidenta, nikdy bych nedoporučil krok, který by vedl k zabití nejvyššího íránského duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Ačkoli se podle některých zpráv objevily v Teheránu spontánní oslavy, je třeba počítat i s opačným efektem.
Pro převážně šíitskou populaci Íránu totiž nejde pouze o politickou postavu, ale o symbol náboženské autority a identity. V okamžiku, kdy by si širší veřejnost plně uvědomila důsledky takového činu, mohl by pak převládnout pocit ponížení a kolektivní křivdy. To by potenciálně sjednotilo i část odpůrců současného režimu proti vnějšímu nepříteli, zejména proti Spojeným státům a Izraeli.
Této mé myšlence nasvědčuje i fakt, že Írán nyní odpaluje rakety a drony i proti převážně muslimským zemím, jako je Pákistán, Irák či Sýrie. Z našeho pohledu to může působit nelogicky, ale smyslem těchto útoků je jasný vzkaz: západní mocnosti napadly samotné kořeny naší víry - zosobněné ajatolláhem Alím Chameneím, který představoval nejen politickou autoritu, ale i výklad a fundament šíitského islámu.
Pro mnohé věřící měl podobné postavení, jaké má pro katolíky papež. A právě proto byl zásah proti takové osobnosti krokem, který může rozpoutat mnohem hlubší a nebezpečnější reakci, než si kdo na Západě dokáže připustit.
Tento čin je nejen neetický, ale z pohledu mezinárodního práva může být dokonce vnímán jako akt státního terorismu. Kdo dal Spojeným státům právo zabíjet politiky a především duchovní autority, jejichž významu lidé na Západě často plně nerozumějí?
A pokud to nepřeženu, může se klidně stát, že tento nepromyšlený krok, zabití Chameneího, sjednotí šíitský i sunnitský svět v jeden celek, který nebude usilovat o dialog, ale o odvetu na všech frontách, jež se dotýkají křehkého míru a civilizačního klidu, který je dnes nesmírně důležitý. Jeden čtenář mi napsal, že píšu hlouposti, protože po celém světě probíhají války a válečné konflikty. Mám však na mysli celosvětový mír, který se týká všech kontinentů, nikoli jen regionálních sporů, aby mě nikdo nebral doslova jen za slovo.
Podle demografických odhadů žije v Evropě přibližně 44 až 48 milionů muslimů, což představuje zhruba 5 až 6 % celkové populace kontinentu (odhad pro rok 2025). Toto číslo zahrnuje muslimské obyvatelstvo ve všech evropských zemích, včetně těch s historicky silnější muslimskou přítomností, například na Balkáně.
Dokonce i ve Spojených státech žije zhruba 3 až 4,5 milionu muslimů. Co tím chci říct? Ano, Západ má skutečně vojenskou převahu nad Íránem, ale z pohledu fanatické víry je to málo na to, aby tahle převaha mohla porazit sílu myšlenky, která se opírá o Boha – Alláha. Zapomněl Donald Trump, jak dopadli američtí vojáci v Afghánistánu? Cožpak jeden Afghánistán Spojeným státům a Západu nestačil?
Navíc je očividné, že Spojené státy lhaly, respektive Donald Trump v roce 2025 tvrdil, že zničil celý íránský jaderný program. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by k současnému napadení Íránu nedošlo. Anebo k němu došlo proto, že se hlava Bílého domu, Donald Trump, rozhodla zaútočit bez porady s ostatními spojenci, mimo Izrael, který v této válce nemůže být objektivní.
Kam konflikt směřuje?
Můžete si říct: co měli USA udělat, pokud chtějí, aby Írán zůstal nejadernou zemí? Američané se měli soustředit především na zničení vojenských komplexů, kde se obohacuje uran a vyvíjejí jaderné zbraně. Vždyť samotné Spojené státy přiznaly, že jsou schopné zničit podzemní jaderný program Íránu. Tak proč se současný útok americké armády soustředil právě na nejvyšší íránské představitele?
Citlivě útočit jen tam, kde to dává smysl. Ničit výhradně vojenské cíle a armádní základny. Zesilovat ekonomické embargo tak, aby sami Íránci svrhli svůj režim, a to spolu s jejich duchovním vůdcem. Tohle dává skutečný smysl a představuje směr vedoucí k úspěchu.
Ano, tento režim se začal postupně rozpadat, byť pomalu, musím podotknout. Ovšem zabití živé ikony íránského islámu tento proces zcela pozastavilo. A tohle rozhodně nebyl záměr západního stratéga, že?
Naopak, pokud něco posílí, bude to právě fundamentální islám, který vyhlásí Západu, tedy nám, intifádu. Jak jsem již uvedl výše, pokud se íránský lid rozhodne svrhnout stávající režim, bude to pro celý svět velice dobrá zpráva. Nicméně pokud se potvrdí moje indicie, čeká nás velmi chmurné období, které se projeví dosud nevídaným terorismem a vražděním po celém světě. A to ani nemluvím o ekonomických důsledcích.
Pokud s mým názorem nesouhlasíte, vzpomeňte si, že cena benzínu přes padesát korun nebude žádným překvapením. Možná nastane i nedostatek této strategické suroviny, protože ani takový scénář nelze vyloučit, alespoň pro Evropany, kteří nemají vlastní zdroje těchto surovin.
V některých evropských zemích, kde již žije silná muslimská komunita, může situace vyústit až v občanskou válku. Vzpomeňme si, jaké protesty vypukly především v západní Evropě s vysokým počtem muslimů, když Izrael obsadil pásmo Gazy. Nikdo z francouzských či německých politiků, i přes zákaz demonstrací ve městech, nedokázal těmto protestům zabránit. Proč? Věřím, že většina čtenářů si na tuto otázku dokáže odpovědět sama.
Dokonce se na těchto demonstracích vykřikovala hesla, že se v těchto zemích, nebo i v celé Evropě, musí zavést právo šaría, případně chalífáty – zaznělo to například v sousedním Německu.
Právě proto se bude Írán snažit rozeštvat muslimy žijící po celém světě, aby se každý muslim chtěl pomstít Americe a jejím spojencům. A nepochybuji o tom, že muslimská bratrstva patří k těm nejlepším, pokud jde o propagandu.
Bohužel, můj odhad je takový, že tento konflikt je ještě nebezpečnější než válka na Ukrajině, a na rozdíl od tohoto střetnutí bude naše země významně postižena ekonomicky i vojensky, zvláště když terorismus nezná globálních hranic.
Dosud převládá názor, že íránská armáda se tímto konfliktem vyčerpá a už nebude vojensky nebezpečná pro Blízký východ, takže noví představitelé této země se nakonec dohodnou se Spojenými státy na kompromisu nebo na míru.
Ale to je velká mýlka a chyba, která bude v tuto chvíli fundovanými politology zpochybňována, protože lze počítat s tím, že Írán má skutečně své teroristické buňky, které mohou kdykoliv zaútočit na klid a mír západních států. Navíc hrozí, že americká operace „Epická zběsilost“ může eskalovat i za hranice arabského světa, i když podle Trumpa má trvat několik dní.
Pokud Čína odebírá přes 80 procent íránské ropy, nelze vyloučit, že se Íránskému režimu dostane vojenské podpory od této mocnosti, což může tuto málo promyšlenou vojenskou operaci jen eskalovat.
V tuto chvíli jde o to, aby se sunnitští muslimové nepřiklonili k íránské propagandě, která tím, že byl „popraven“ jejich duchovní vůdce, neradikalizovala všechny muslimy. Zabití íránských představitelů totiž může být považováno za útok proti samotnému islámu.
Tyto záchvěvy představují duchovní zbraně, které se mohou projevit stejně ničivě, možná s jemnou nadsázkou jako zbraně hromadného ničení.
Máme být americkými spojenci a podporovat jejich války?
Když si uvědomíme, že vojenský konflikt s Íránem může ze všech regionů světa poškodit nejvíce právě Evropu, a to nejen ekonomicky, domnívám se, že minimálně politické špičky Evropské unie měly být informovány o tom, že se připravuje útok na Írán. Byla však Evropa ze strany Ameriky varována, že dojde k tomuto nečekanému útoku, při němž bude zabit i nejvyšší duchovní vůdce Íránu? Pravděpodobně ne, nebo alespoň ne dostatečně.
Proč? Protože Evropa je nejvíce závislá na dovozu surovin, zvláště když jsme se kvůli rusko-ukrajinské válce museli zbavit ruské ropy. A to je jen jeden úhel pohledu. Další nebezpečná skutečnost spočívá v tom, že v Evropě žije více muslimů než ve Spojených státech.
Díky tomu je riziko teroristických útoků v Evropě daleko vyšší než ve Spojených státech. Zohlednily Spojené státy a Donald Trump tento pro nás závažný fakt? A co bude dál s Ukrajinou, pokud budou nyní Spojené státy zaměstnány konfliktem s Íránem? Potíž spočívá v tom, že nemůžeme být spojenci USA, pokud nás Donald Trump v podstatě za spojence nepovažuje.
Nicméně moc dobře víme, že předchozí americké vlády nás vždy považovaly za strategické spojence. Také nesmíme zapomenout na první ani druhou světovou válku, protože bez pomoci USA by náš kontinent vypadal zcela jinak. Na to nesmíme nikdy zapomenout.
Nemůžeme však podporovat Trumpův populismus, když „nenávidí“ jednotnou Evropu, prosazuje politiku chaosu, nejistoty a především války. Nelze kvůli minulému spojenectví, které svými neuváženými výroky sám ochromil, mlčet a neříci své jasné „ne“ politice, které se dnes přezdívá trumpismus.
Za této situace vzniká otázka, kdo nás ve své podstatě více ohrožuje, zda Vladimir Putin, který vede válku proti Ukrajině, nebo Donald Trump, jenž vede válku proti celému světu, když oznámil, že si USA vezmou, co budou chtít, například Panamský průplav. S Grónskem to sice ještě nevyšlo, ale nyní se soustředí na Kubu, kterou by chtěly Spojené státy politicky anektovat, nebo jinak řečeno podrobit.
Prosím, všimněte si jedné anomálie na české politické scéně. Když šlo o podporu Dánska, jemuž USA vyhrožovaly, že jsou ochotny převzít Grónsko silou, nedokázala Babišova vláda Dánské království podpořit. O to zajímavější je, že hnutí ANO, ale i největší pravicová strana ODS, se v otázce Íránu shodují na podpoře Spojených států, které vedou válku proti zemi, jež má podle tvrzení Donalda Trumpa z minulého roku zničený potenciál na výrobu jaderných zbraní.
Nezapomeňme na jedno: pokud bude některá země vyjadřovat podporu válce proti Íránu, mohou nás muslimové vnímat jako spolupachatele a vrahy íránského vedení. Čeští turisté si vinou této podpory nemusí být v zahraničí jisti svou bezpečností a nelze vyloučit, že se stanou terčem útoků radikalizovaných jednotlivců. Domnívám se, že s tímto názorem by mohl souhlasit i český orientalista, arabista, íránista, paštunista a islamolog, překladatel, analytik, vysokoškolský pedagog a veterán z války v Perském zálivu Petr Pelikán, který je poradcem hnutí ANO v otázkách migrace.
Primární otázkou tedy zůstává, proč USA zaútočily na Írán. Kvůli jeho jadernému programu? Nikoliv. Především proto, že Donald Trump byl přesvědčen, že po masových demonstracích Íránců proti vedení země a po pádu symbolu Íránu, Alího Chameneího, převezmou moc například se synem bývalého šáha Rézou Pahlavím nad touto nestabilní, a přitom stále mocnou zemí. To se nestalo a ani nestane, a proto za tuto politiku, kterou navíc podporují i naši politici, můžeme draze zaplatit. Nejen u benzínových pump, ale i tam, kde bychom to vůbec nečekali.
Při své inauguraci prohlásil Donald Trump: „Chci být mírotvůrce a sjednotitel.“ Pokud si někdo takhle představuje mír, pak slovo mír se v podstatě zaměňuje za válku. Nezapomeňme na jedno – i Adolf Hitler byl v určité době označován za mírotvůrce. Dokonce byl v roce 1939 nominován na Nobelovu cenu za mír. Jak to s ním nakonec dopadlo? Skončilo to druhou světovou válkou, která si vyžádala miliony lidských životů.
A i když jsme malá země, je zapotřebí nahlas říct ne této imperialistické politice, která nás může jen uvrhnout do třetí světové války. Nebo snad někdo po třetí světové válce touží? Pokud ano, ať to oznámí celému lidstvu pěkně nahlas. V minulém roce jsem napsal článek „Donald Trump: Antikrist nebo spasitel? Pravda, kterou dokáže odhalit jen čas.“ Bohužel jsme svědky té první varianty.
Přečtěte si tento článek a posuďte sami. Na otázku, zda máme být spojenci Američanů, odpovím jednoznačně – vždy, ale nikoliv za Donalda Trumpa.
Anketa
Odkazy:
