Článek
Když jsem sledoval inauguraci prezidenta Donalda Trumpa, hned po jeho prvním proslovu jsem si řekl, že už teď je svět jiný, než byl ve dvacátém století. To, co prohlásil Donald Trump, otřáslo celým světem. Dokonce i nepevnější pilíře z betonu se po jeho slovech s nadsázkou začaly nebezpečně kolíbat. Na otázku, jestli mě něco překvapilo, odpovídám, že to byl postoj našich politiků, kteří se po projevu Donalda Trumpa tvářili tak, jako by se nic zásadního nestalo, i když šlo o globální zemětřesení, které dosud nemělo obdoby, alespoň ve vztahu k USA, které jsme do této doby považovali za strategickou zemi v oblasti naší ochrany a posilování demokracie. Připravme se na to, že od této chvíle začíná boj o Evropskou unii, která je podle mého názoru skutečně jedinou a zároveň nejstabilnější demokracií světa.
Kdo je to Antikrist?
Není to poprvé, co jsem se jako badatel zabýval tím, kdo je to Antikrist. Vzhledem k tomu, že Češi patří k nejvíce ateistickým národům, pojďme se zevrubně podívat na to, kdo je podle Bible tím zmiňovaným Antikristem. Možná až si přečtete následující řádky, pochopíte, proč jsem tento článek nazval tak, jak jsem ho nazval, a proč se tajemné slovo „Antikrist“ objevilo v tomto textu i zamyšlení.
Antikrist není nadpřirozená bytost jako Ďábel, ale postava lidského původu, která přichází na svět ve znamení zla. Podle Bible má v posledních časech vystupovat jako vůdce, jenž svádí svět svou mocí, podvodem a falešnými zázraky. Je nástrojem Ďábla, jehož cílem je klamat lidstvo a získat nad ním kontrolu.
Nejzávažnější na Antikristu je skutečnost, že je spojován s koncem světa a závěrečným bojem mezi dobrem a zlem. Než však Antikrist dospěje ke svému neodvratitelnému konci, stane se charismatickým vůdcem, jenž sjednotí svět pod svou vládu. Tato vláda však nebude mírumilovná, protože bude postavena na klamu, manipulaci a útlaku.
V Novém zákoně, konkrétně v Prvním listu Janově, se píše:
„Děti, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se už nyní objevilo mnoho antikristů.“ (1 Jan 2:18)
Tento verš naznačuje, že Antikrist nemusí být jen jediná osoba, ale spíše skupina jedinců, kteří se staví proti Kristu a jeho učení. V podstatě to také znamená, že Antikrist může představovat politický režim, ideologii nebo korupční mocenskou strukturu.
Co se týče povahy a charakteru samotného Antikrista, podle biblických proroctví jde o osobu se značným charismatem, která dokáže přesvědčit masy o správnosti své cesty. Na první pohled působí jako mírotvůrce a vizionář, avšak jeho záměry jsou klamné. Na povrchu se jeví jako ochránce spravedlnosti, zatímco ve skutečnosti jedná s úmyslem podrobit si svět.
Boření hodnot– to je jeden z klíčových znaků, který přesně vystihuje Antikrista. Útočí na vše, co představuje tradiční hodnoty, víru a spravedlnost. Jeho cílem je zničit řád a nastolit chaos. V moderním světě by mohl využívat pokročilé technologie k posílení své moci a šíření lží. Nelze opomenout ani skutečnost, že Antikrist záměrně vyvolává konflikty mezi národy, kulturami a náboženstvími, aby mohl lépe ovládat rozdělený svět.
I když stará proroctví naznačují, že vláda Antikrista bude pro svět zásadní zkouškou, neměli bychom zapomínat, že je pouze dočasná. Tato myšlenka může být pro mnohé povzbuzením, zvláště v časech, kdy světová politická scéna vyvolává otázky, zda se mezi námi neobjevila postava s rysy připisovanými Antikristovi.
Jako badatel vnímám znepokojivou podobnost mezi popisem Antikrista v biblických textech a projevy jednoho z dnešních politických lídrů. Jeho charisma, způsob řeči a přesvědčovací schopnosti působí až mrazivě, pokud je porovnáme s varováními obsaženými ve starých textech. Není třeba jmenovat, o jakého politika se jedná – to bude pro většinu čtenářů zcela zřejmé. Důležité je upozornit na to, že proroctví o příchodu Antikrista se v dnešní době zdají pravděpodobnější než kdy dříve.
Donald Trump – jediné možné řešení, nebo začátek rozdělení?
Není překvapením, že Donald Trump zvítězil v amerických volbách, protože když politici ignorují přání svých voličů, vítězí ten, kdo nabídne rychlá a konkrétní řešení. Mexické gangy představují pro USA skutečnou hrozbu, což bylo jasně ukázáno, když Mexičané provedli historický zátah a zabavili tunu pilulek fentanylu.
To následovalo poté, co Trump pohrozil, že ihned po svém lednovém návratu do prezidentského křesla zavede 25% cla na zboží z Mexika, pokud země nezajistí, aby do USA přestali proudit migranti a drogy.
Na druhou stranu si nemyslím, že byl Trump zvolen kvůli své vizi o vzniku největšího impéria, kterým by měly být Spojené státy, ani kvůli tomu, aby se zmocnil Grónska, na kterém mají USA již dávno svou vojenskou základnu. Tím méně věřím tomu, že by demokraticky smýšlející americký lid měl v plánu anektovat Kanadu a násilně či nenásilně si přivlastnit vše, co se USA zlíbí.
Američané volili Trumpa především kvůli slibu nižších daní, řešení inflace a boje proti kriminalitě, která je často spojována s nekontrolovanou migrací do USA. Dá se říci, že nově zvolený americký prezident ani nemusel vynaložit příliš mnoho úsilí ke svému vítězství, protože jeho političtí rivalové z nepochopitelných důvodů tento klíčový argument pro voliče ignorovali.
V těchto prezidentských volbách však vzešlo varování i pro Evropu. To varování je jednoduché: politici se musí starat nejen o bohaté, ale také o sociálně slabé vrstvy obyvatel. Pokud tomu tak nebude, můžeme očekávat, že podobných Trumpů bude po celém světě přibývat.
Kdybych to měl zjednodušit, tak i volby v Evropě vyhrají ty strany, které svým voličům slíbí lacinou energii, protože na laciné energie slyší každý volič. To nakonec ukázaly i prezidentské volby v USA. Na základě těchto událostí v USA lze v Evropě očekávat vzestup populistických politiků, kteří se nechají inspirovat jednoduchou, ale velmi efektivní cílenou politikou, jakou použil Donald Trump v amerických volbách. Jenže si kladu otázku, jestli není tahle politika, kterou předvádí americký prezident spíše rozdělující, než sjednocující.
Pokud několik hodin po nástupu do úřadu omilostnil přibližně 1 500 obviněných z útoku na Kapitol před čtyřmi lety a zmírnil tresty 14 členům krajně pravicových skupin, nelze se ubránit otázce, co si o této amnestii mohou myslet pozůstalí po sedmi mrtvých policistech. Takhle si sjednocující politiku opravdu nepředstavuji. Co si o tom myslíte?
Čeho bychom se měli nejvíce obávat
Největší obavy mám z toho, že se nový americký prezident nechová jako politik, ale spíše jako spasitel poníženého a zotročeného národa, který podle něj teprve nyní, a po jeho volebním vítězství, povstane. Jeho cílem je, aby celý svět pochopil, že na této planetě existuje jeden vyvolený národ a země – Spojené státy americké. Tento spasitelský „syndrom“ Trumpa nepochybně ovlivnil zejména poté, co o vlásek unikl smrti při neúspěšném atentátu.
Paradoxně něco podobného postihlo Adolfa Hitlera. Před rokem 1933 (před převzetím moci) byly na něj spáchány čtyři pokusy o atentát, včetně jednoho pokusu s jedem v hotelu Kaiserhof v roce 1930. Po roce 1933 následovalo dalších deset pokusů, například jeden pokus spáchaný neznámým členem jednotek SA v Obersalzbergu a další organizovaný skupinou Luttner v Königsbergu. Právě po těchto neúspěšných atentátech se nacistický vůdce vžil do role spasitele německého národa. Hitler dospěl k přesvědčení, že byl obdarován boží prozřetelností, která z něj měla učinit vládce všech vládců – vůdce, Führera.
Jenže takových podobností, když se na to podíváme z badatelského pohledu, je mezi Adolfem Hitlerem a současným americkým prezidentem vícero. Říšský vůdce německého národa byl svého času považován za mírotvůrce, což dokládá i skutečnost, že byl Adolf Hitler v roce 1939 nominován na Nobelovu cenu za mír.
Při své inauguraci prohlásil Donald Trump: „Chci být mírotvůrce a sjednotitel.“ Jenže vzápětí tentýž „mírotvůrce“ celému světu oznámil, že si USA vezmou Panamský průplav zpět. Z toho všeho, co od Donalda Trumpa zaznělo, jsem nabyl dojmu, že USA byly pod vládou Joe Bidena nedemokratickou zemí, kde vládla cenzura a zákaz svobodného slova.
Ano, tento „mírotvůrce“ zavede ve Spojených státech „právo a pořádek“, ale to se zřejmě nebude týkat šéfů narkomafie a zločineckých gangů působících v USA. Obyčejní mexičtí emigranti, kterých má být vyhoštěno na tři miliony, však budou první na řadě. Vyhoštění takového počtu lidí bych nazval přesněji – nelítostným vyhnáním.
Aby celý svět pochopil, že „mírotvůrce“ svá slova myslí vážně, netají se tím, že hodlá vybudovat nejsilnější armádu světa. Tato armáda mu má pomoci zrealizovat jeho plány, kdyby se náhodou někdo zdráhal spolupracovat na „Zlatém úsvitu“ a zlaté éře Ameriky.
Aby toho nebylo málo, je přinejmenším zarážející, že je Donald Trump obklopen lidmi, jejichž chování či názory mohou připomínat extremistické nebo krajně pravicové ideologie.
Elon Musk byl opakovaně zachycen při gestech, která mnozí vnímají jako kontroverzní nacistickou symbolikou. Takové chování je v řadě zemí, včetně USA, předmětem veřejného odsouzení, a někdy i právních důsledků. Co však znamená pro současnou Ameriku, že jedna z nejmocnějších osobností této éry si dovoluje takové jednání veřejně prezentovat?
Budeme těžit ve velkém, po nás ať přijde potopa! Pokud nemáte rádi zelenou politiku, která si podle mého názoru rovněž zaslouží revizi – protože je pravdou, že se z ní stal obrovský byznys, na kterém nejvíce profituje Čína – neznamená to, že bychom neměli hledat energetické alternativy, které přispějí k očistě naší planety. Tato slova amerického prezidenta mi připomněla film Aljaška v plamenech. V duchu tohoto poučného a hlavně pravdivého filmu jsem Donalda Trumpa s nadsázkou viděl jako ředitele naftařské společnosti Aegis Oil Company. Podívejte se na tento film, a možná budete se mnou souhlasit.
Možná je všechno jinak
Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, nikdo nemůže dopředu říct, kdo je vlastně ve skutečnosti Donald Trump. Veškerá výše uvedená kritika a varování mohou brzy ztratit na významu, protože není nikde napsáno, že tento člověk nedokáže například vyjednat mír s Ruskem tak, aby Ukrajina byla co nejméně územně poškozena. Za jeho vládnutí nemusí být ve světě žádné války, pokud se mu podaří tuto situaci ukočírovat.
Plány na přistání na Marsu nemusí pozvednout jen Američany, ale celé lidstvo, podobně jako když poprvé lidská noha vystoupila na povrch Měsíce. V opačném případě, pokud nakonec převáží negativní indicie ve vztahu k Donaldu Trumpovi, pak se máme vskutku na co připravit.
Jestli se skutečně naplní proroctví a doba Antikrista nastane, staneme se svědky mimořádných dějinných událostí. Jediné „pozitivum“, které si z této doby budeme moci odnést, bude porovnání – jaký byl svět před příchodem Antikrista a jaký bude po něm. Osobně bych raději přijal tezi, že jsem v tomto ohledu daleko od pravdy. Pod nadvládou Antikrista by se totiž měly dít věci, které by ani ti největší hollywoodští scénáristé nedokázali vymyslet. To je snad nejlepší způsob, jak to vyjádřit.
Každopádně doufejme, že si Evropská unie vezme z nového amerického prezidenta příklad a dokáže se stmelit v jednotnou sílu, která táhne za jeden provaz a nepodlehne jeho neobyčejnému vlivu. Proto si dovolím spekulovat, že prezident Donald Trump půjde sjednocené Evropě doslova po krku, aby se z EU staly malé vazalské státy, které nebudou moci konkurovat Trumpově Americe.
Jak tohle vše nakonec dopadne, poznáme již brzy, možná v příštích měsících. Jedno už je teď jisté, že se Donaldu Trumpovi nejspíš nepodaří vyjednat s Ruskem mír na Ukrajině tak rychle, jak svým voličům a celému světu vychloubačně sliboval.
Na druhou stranu, proč by měl chvátat s ukončením bojů na Ukrajině, když kvůli této válce si budou muset Evropané pořádně sáhnout do kapes a vydávat až 5 procent rozpočtu na zbrojení. „Čas komfortu skončil, Evropa musí masivně zbrojit,“ pronesl Donald Tusk ve Štrasburku.
Zdá se, že tato píle amerického „mírotvůrce“ přináší první ovoce. Já se však domnívám, že v kontextu bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana a sovětského vůdce Michaila Gorbačova, kteří se nakonec dokázali dohodnout na omezování zbrojení, je dnešní požadavek na vyzbrojování uhlazenou pěšinou vedoucí do pekel. Nebo jinak řečeno: Cesta do pekla je vydlážděna samými dobrými úmysly.
Biblický vhled do budoucna.
Zdroje:
