Článek
Nejen příznivci české levicové scény, ale i pravice či nevoliči musí mít oprávněný dojem, že sestavování vlády se nepříjemně zadrhlo a dostalo se do patové situace. Prezident Petr Pavel požaduje od předsedy vítězného hnutí ANO Andreje Babiše, aby sdělil, jakým způsobem se zbaví střetu zájmů v případě, že bude jmenován prezidentem na post premiéra České republiky.
A protože si oba aktéři – tedy Andrej Babiš a Petr Pavel – zřejmě navzájem nedůvěřují, vznikla při jmenování předsedy vlády klasická patová situace, která nemá jednoduché řešení.
Logicky se proto nabízejí jiné varianty, jak se z tohoto bludného kruhu nedůvěry vyprostit ku prospěchu obou nejvíce zainteresovaných stran, tedy zmíněného předsedy hnutí ANO a našeho demokraticky voleného prezidenta.
Pojďme se společně, nestranně a objektivně podívat na to, co vyvolává tyto antipatie a nedůvěru, které nás přivedly do stavu politické krize. Zároveň prosím posuďte mnou navrhované řešení, které oběma stranám nabízím jako východisko, jak se z této zcela zapeklité situace dostat jednoznačně a transparentně.
Současná krize odhalila slabinu v Ústavě, kterou politici dosud ignorovali
Když se řekne písmeno „A“, musí se říci i písmeno „B“. Tím, že je prezident přímo voleným ústavním činitelem, musí mít z logiky věci v naší ústavě silnější postavení, než tomu bylo doposud. V tomto kontextu tak proti sobě stojí dvoje volby – parlamentní a prezidentské.
Například v prezidentských volbách 2023 hlasovalo rekordní množství lidí – v prvním kole přes 5,6 milionu a ve druhém kole více než 5,7 milionu voličů. Účast byla 68,24 % v prvním kole a 70,25 % v druhém kole.
Ve druhém kole získal současný prezident Petr Pavel 3 359 301 hlasů (58,32 %). Co tím chci říct? Není třeba se obávat, že bych chtěl v této zemi zavádět prezidentský systém, nicméně větší pravomoci, například při jmenování předsedy vlády a ministrů, by prezident nepochybně mít měl.
Jaké pravomoce mám konkrétně na mysli? Zastávám názor, že pokud se u politika vyskytne jakékoliv podezření, jež lze považovat za porušení zákona, neměl by takový člověk mít právo ucházet se o jakoukoli ústavní funkci.
Uveďme si příklad. Kdyby byla poslancům zrušena imunita, situace po volbách by dnes u nás vypadala úplně jinak. Předseda parlamentu by nebyl Tomio Okamura, protože by se musel hájit u soudu, a tedy by funkci předsedy parlamentu nemohl vykonávat. Totéž platí i o dalších účastnících, kteří dnes sestavují novou vládu.
Než se na mě strhne nemístná lavina kritiky, že nadržuji tomuto či onomu politikovi, musím podotknout, že oslabená poslanecká imunita by se týkala všech politických aktérů ve sněmovně bez rozdílu. A pokud se to někomu nelíbí, budu oponovat tím, že u našich západních demokratických sousedů – tj. v Rakousku a Německu – poslanecká imunita existuje, ale její rozsah je užší než v Česku.
V obou zemích je poslanecká imunita chápána jako ochrana výkonu mandátu, nikoli jako osobní privilegium. Pokud tedy v této zemi ještě někomu něco říká morálka, nemůže se pohoršovat nad požadavky prezidenta, který pouze chrání zájmy naší země – zájmy, jež by mohly být oslabeny v očích Evropské unie, zvlášť když EU aktivně bojuje proti střetu zájmů.
Myslím si, že je lepší vyhovět evropským požadavkům, než se zbytečně s tímto uskupením dohadovat a soudit, a navíc si poškozovat renomé u našich zahraničních partnerů. Na druhé straně je třeba připomenout, že Andrej Babiš sám sebe usvědčil tím, že prohlásil – Agrofert neprodá, protože podle jeho slov nejde o prodej „rohlíku na krámě“. To potvrzuje, že během třiceti dnů není možné tohoto giganta prodat.
Reálně bych předpokládal, že takový podnik by se prodával 3–5 let, protože by se pravděpodobně prodával po částech – například potravinářství zvlášť a chemie zvlášť.
Vzhledem k tomu, že i prodej Agrofertu by mohl poškodit ČR – například na daních nebo v oblasti nezaměstnanosti, protože zaměstnává přibližně 30 000 lidí – přiznávám, že by to byla hospodářská ztráta, kdyby takto zavedený podnik zanikl. To bychom mohli přirovnat k prodeji německých firem, jakými jsou BASF nebo Bayer.
Podobně i ony kombinují výrobu hnojiv, chemikálií a potravinářskou produkci, i když v menším měřítku. V tomto směru jde opravdu o hodně, proto jakékoliv řešení bude jen politickým kompromisem.
Jak z patové situace ven?
Zcela nepochybně by se jako jedno z nejlepších řešení nabízelo, kdyby se Andrej Babiš vzdal postu premiéra a místo sebe navrhl například místopředsedu hnutí – Karla Havlíčka.
Premiérem by se stal Karel Havlíček, zatímco Andrej Babiš by nadále působil v pozadí jako lídr hnutí. Takové řešení by mohlo být politicky vnímáno jako určitý kompromis – Andrej Babiš by se vyhnul střetu zájmů, avšak svůj vliv by si do jisté míry zachoval. Prezident Petr Pavel by tuto variantu mohl přijmout, neboť by tím odpadl problém možného střetu zájmů.
Evropská komise by již nemusela řešit otázku střetu zájmů premiéra, protože Andrej Babiš by se nestal přímým vykonavatelem vládní moci. Pokud by Babiš navrhl Karla Havlíčka na post premiéra, situace by se zjednodušila – sám by zůstal poslancem a lídrem hnutí ANO, avšak bez přímého výkonu vládních pravomocí.
Politicky by to mohlo být vnímáno jako jistý „ústup“, zároveň by mu však umožnilo zachovat si vliv prostřednictvím strany. Za takových okolností bychom dnes již pravděpodobně měli jmenovaného premiéra.
Nabízí se otázka, zda by tímto rozhodnutím Andrej Babiš nemohl ukázat, že zájmy země staví nad své osobní či ekonomické priority.
Tyto úvahy mohou ukázat, komu bude veřejnost nakonec dávat za pravdu – zda prezidentovi, nebo Andreji Babišovi. Podle mého názoru měl však Andrej Babiš otázku možného střetu zájmů řešit již před volbami. Pokud by k tomu tehdy došlo, vyhnuli bychom se pravděpodobně současné obtížně řešitelné situaci.
Nejkomplikovanější část jmenování nové vlády teprve přijde
Chápu postoj příznivců nově se formující vlády pod vedením Andreje Babiše a rozumím i tomu, že některá jednání ze strany prezidenta mohou být vnímána jako zdržování procesu jmenování vlády. Domnívám se však, že skutečným cílem těchto kroků je zajistit, aby již od samého počátku nevznikl kabinet, který by mohl být v zahraničí označován za populistický.
Výše jsem již uvedl, že má Andrej Babiš na výběr, i když to nepůjde podle jeho představ a plánů. Vzpomeňme na poslední prezidentské volby. Kdyby v těchto volbách Andrej Babiš zvítězil a stal se prezidentem, nepožadoval by po sobě samém vyřešení svého střetu zájmů a podobných záležitostí. Domnívám se, že by premiérem ČR byl jmenován Karel Havlíček, první místopředseda hnutí ANO.
Dnes už máme předčasné volby na spadnutí. Další velice nepříjemnou překážkou, která komplikuje vznik nové vlády, je její obsazení. Obávám se, že tato problematika bude pro vládu pod vedením Andreje Babiše ještě větší zátěží než současné problémy samotného předsedy hnutí ANO.
Další patová situace vzniká kolem Filipa Turka, který by chtěl být ministrem zahraničí. Stručně lze situaci shrnout následovně: nejslabší strana současného parlamentu, Motoristé sobě, nebude podporovat vznik vlády pod vedením Andreje Babiše, pokud Filip Turek nezíská post ministra zahraničí.
Na druhou stranu je zde prezident, který podle Ústavy jmenuje členy vlády na návrh premiéra, ale není povinen automaticky vyhovět každé nominaci. Ústavní právníci se shodují, že prezident má určitou míru uvážení a může odmítnout kandidáta, pokud by jeho jmenování ohrozilo řádný chod vlády nebo poškodilo mezinárodní pověst státu.
A právě v této oblasti se skrývá největší problém při jmenování nové vlády. Prezident, který hájí pověst České republiky v zahraničí, pravděpodobně nebude moci jmenovat premiérem vítěze voleb Andreje Babiše, pokud by přetrvával jeho střet zájmů. Stejně tak by mohl odmítnout navrženého kandidáta na post ministra zahraničí, pokud by jeho nominace byla sporná nebo mohla ohrozit fungování vlády.
Jestliže se v zahraničí o Filipu Turkovi píše, že mazal či toleroval útoky neonacistů a jiné extremistické projevy, stejně jako další kontroverze, kterých si zahraniční média výrazně všímají, nelze se pak divit, že prezident Petr Pavel už předem avizuje velmi tvrdé podmínky – a to nejen při jmenování předsedy nové vlády.
Bez Filipa Turka, respektive bez podpory strany Motoristé sobě, nemá hnutí ANO potřebnou většinu v parlamentu. To znamená, že vítěz voleb nebude moci sestavit vládu s nadpoloviční většinou. O menšinové vládě lze sice diskutovat, ale je sporné, zda by Motoristé sobě na takový kompromis byli ochotni přistoupit.
Kdo ví, v politice je totiž vše možné, protože politika je v podstatě o kompromisu. Shrnutí situace lze formulovat následovně: pokud Andrej Babiš nepřistoupí na ústup od svých primárních plánů stát se premiérem ČR, a pokud Filip Turek trvá na nominaci na ministra zahraničí, bude pravděpodobnější, že dojde k předčasným volbám.
Ty by se mohly konat již na jaře příštího roku, tedy v roce 2026. Otázkou však zůstává, co by se stalo, pokud by i předčasné volby dopadly stejným způsobem jako ty současné. Ovšem to už opravdu hodně předbíhám, protože hlavní politický konkurent Hnutí ANO, což je ODS, bude mít už nového předsedu strany, který se zvolí na volebním kongresu 17.–18. ledna 2026.
Politický otřes může být impulzem k silnější demokracii
Lze předpokládat, že nový předseda ODS bude nejen neokoukaný, ale ve srovnání s Petrem Fialou také výrazně údernější. To by mohlo vést k lepšímu volebnímu výsledku, než jakého strana dosáhla letos.
A naopak – pokud by tomu tak nebylo, měl by Andrej Babiš před volbami dost času promyslet, jak vyřeší svůj střet zájmů. Dobře totiž ví, že na Pražském hradě dnes sedí silný demokratický prezident, který je pravým opakem jeho předchůdce, Miloše Zemana.
To bych označil za skutečné vítězství české demokracie. Nakonec by si tím oddechly všechny politické strany, které se ocitly ve spletitosti vzájemných antipatií – situace, která brání slušnosti a potřebné dohodě, jakou naše země zvlášť v těchto nejistých časech potřebuje. Je důležité, abychom nebyli rozdělení a všichni táhli za jeden provaz.
Zejména pokud je vidět, jak dochází ke spojenectví mezi Ruskem a USA, což pro malé a středně velké země, jako je ČR, nevěstí nic dobrého.
Anketa
Zdroje:
