Článek
Demokracie není jen o právech, ale také o povinnostech.
A pokud se něco z těchto dvou principů vědomě porušuje před zraky celé veřejnosti, pak nežijeme v demokratické společnosti, a to navzdory tomu, že tu není diktatura.
Lze říci jediné – pokud se začne demokratické a právní zřízení oklešťovat jen proto, že se někomu nehodí stanout před soudem, pak za takových okolností máme nakročeno k postupné diktatuře. Aby se tak nestalo, máme pro tyto případy pojistky demokracie– ústavní soud, senát či samotného prezidenta, který po volbách pověřuje vítěze sestavením vlády.
Padni komu padni aneb nikdo nesmí stát nad zákonem
Kdo zná dobře moje články, zejména ty předvolební, ví, že jsem opakovaně kritizoval české soudy za to, že dosud nedokázaly rozhodnout v kauze Čapí hnízdo. Jsem si naprosto jistý, že kdyby šlo o někoho jiného, spravedlivý rozsudek by už dávno padl.
Za těchto okolností musím s panem Babišem naprosto souhlasit, že jde o politický případ, který je zneužit proti aktivnímu politikovi, jakým je Andrej Babiš. I kdyby soud dnes rozhodl o vině budoucího předsedy vlády, měla by mu být udělena prezidentská milost, protože tak dlouho by se demokratické soudy táhnout neměly. Tečka.
Na druhou stranu nesmíme přivírat oči nad činy, které zjevně porušují zákony této země. Co tím chci říct? Kdo jiný než prezident a předseda české vlády by měli jít morální cestou pravdy, když právě oni jsou dvě nejdůležitější postavy státu, že?
Protože pokud by nová vláda měla vzniknout nikoli z demokratického základu, ale z účelovosti – jen proto, aby se dva aktéři mohli vyhnout spravedlivému trestnímu stíhání – pak bychom už dávno překročili hranici, kterou by demokracie nikdy překročit neměla.
Pokud stále nevíte, co mám na mysli: vláda vedená Andrejem Babišem bude od začátku otřesena – sama sebe diskredituje. Pražský městský soud poslal ve čtvrtek do sněmovny žádost o vydání šéfa hnutí ANO Andreje Babiše k trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo. Serveru Novinky.cz to potvrdil soudce Jan Šott, který případ dozoruje.
To samé platí i pro předsedu SPD Tomia Okamuru, který je trestně stíhán kvůli podněcování nenávisti vůči určité rase nebo etnické skupině. Navíc byl minulou sněmovnou vydán k trestnímu stíhání.
A do třetice všeho dobrého – v tomto případě spíše zlého – europoslanec a čestný prezident hnutí Motoristé sobě Filip Turek čelí trestnímu oznámení.
Zatím sice není oficiálně trestně stíhán, ale jeho bývalá partnerka ho obvinila z dlouhodobého psychického i fyzického násilí, včetně vyhrožování střelnou zbraní a znásilnění.
Takže tu máme tři klíčové politické hráče, kteří budou spolu s Andrejem Babišem sestavovat novou vládu po Petru Fialovi. Dva z nich jsou trestně stíháni a třetí zatím čeká na obžalobu. Když to trochu přeženu, mohlo by se nakonec zdát, že nová vláda vzniká jen proto, aby se tři významní politici vyhnuli trestnímu stíhání, případně spravedlivému odsouzení.
Okamurovy výhrůžky – konkrétně jeho požadavek na výměnu policejního prezidenta Martina Vondráška– jen potvrzují tuto hypotézu. Vinou tohoto excesu pravděpodobně pan Okamura přišel o post ministra vnitra. Andrej Babiš navíc označil Okamurův výrok o výměně šéfa policie za velmi nevhodný.
Přesto se dočítáme o tom, že by se předseda SPD měl stát předsedou parlamentu, což je druhá nejvyšší ústavní funkce po prezidentovi republiky. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že by se pan Okamura neměl schovávat za nově získanou poslaneckou imunitu – tu mu mimochodem již minulá sněmovna odebrala – a měl by se v právním státě bránit demokratickými prostředky, pokud nic nespáchal. To ovšem od pana Okamury asi nelze očekávat, protože si zřejmě není jist svým pochybením – nebo naopak nepochybením. Jeho reakce byla neadekvátní situaci a politickému postavení.
Koneckonců ani od pana Babiše či pana Turka nepředpokládám, že by si nechali dobrovolně odebrat poslaneckou imunitu, pokud o to soudy požádají.
Možná by o tom pan Okamura nechal vyhlásit všelidové referendum, když je jeho tak zarputilým zastáncem, že? Za těchto okolností, pokud mám být nestranným pozorovatelem, nelze nevzpomenout na kauzu s bitcoiny a odstoupením ministra Pavla Blažka.
Ačkoliv nebyl Pavel Blažek dosud obžalován, a to navzdory obrovské kritice a hlavně pomluvám s konspiračním potenciálem, dokázal jediné – zachoval se čestně. Z postu ministra spravedlnosti odstoupil, aby nepoškodil svou stranu, přestože se ničeho nedopustil.
Co tím chci říct? I v politice by se mělo všem měřit stejným metrem.
A z těchto příkladů, milí příznivci jednoho či druhého tábora, je víc než zřejmé, kdo je skutečný a zodpovědný politik – a kdo je jen „melhuba“.
Demokracie stojí a padá s rozhodnutím prezidenta
Jsem si naprosto jist, kdyby v podobné situaci byla současná ODS a její předseda Petr Fiala, který by čelil trestnímu stíhání, a prezidentem této země by byl tehdejší prezident – Miloš Zeman, tak by Petru Fialovi neumožnil sestavit vládu, dokud by se soudně neočistil. Navíc bych i předpokládal, že demokraticky trestně stíhaní politici by se dobrovolně zřekli svého mandátu a práva sestavovat vládu na podobném fundamentu.
Nezapomínejme na exemplární politická rozhodnutí, která se v této zemi už odehrála. Například po rezignaci premiéra Petra Nečase v červnu 2013 měla ODS jako nejsilnější strana vládní koalice právo navrhnout nového premiéra.
ODS navrhla Miroslavu Němcovou, která měla deklarovanou podporu 101 poslanců. Prezident Zeman však její nominaci odmítl a místo toho jmenoval Jiřího Rusnoka, svého blízkého spojence, předsedou úřednické vlády.
Tento krok byl vnímán jako zásah do parlamentní demokracie, protože Rusnokova vláda nezískala důvěru Sněmovny.
Němcová byla tímto rozhodnutím politicky oslabena, přestože měla většinu. Ústavní právníci tehdy upozorňovali, že prezident porušil ústavní zvyklosti, i když formálně neporušil Ústavu.
Před podobným tlakem a zvlášť nelehkým rozhodnutím stojí i náš současný prezident – Petr Pavel, který má jmenovat vládu, v níž bude působit extrémistická SPD s trestně stíhaným Tomiem Okamurou a dalšími trestně stíhanými politiky.
Otázka tedy zní: má být vůbec taková vláda jmenována prezidentem, pokud nebudou tyto oprávněné otázky vyřešeny?
Vždyť jde o pověst celé naší vlasti. Nebo si snad myslíte, že tyto informace, které lze snadno ověřit na internetu, zůstanou v zahraničí zamlčeny? Jaké demokratické řešení by mohl prezident nabídnout Andreji Babišovi?
Úplně nejčistší řešení by podle mého názoru bylo, kdyby se nejprve Andrej Babiš soudně očistil a až poté se znovu vrátil do vrcholové politiky, třeba i do funkce premiéra ČR. Vládu by místo toho mohl nyní sestavovat například Karel Havlíček, 1. místopředseda hnutí ANO. Nikdo by panu Babišovi nemohl vyčíst ani slovo, protože toto by bylo nejtransparentnějším rozhodnutím politika, který ctí demokratické principy naší země.
A totéž platí i pro výše zmíněné politiky. Kdyby se takto zachoval i Tomio Okamura, mohlo by se stát, že SPD by přišla o očerňující nálepku extrémistické strany.
Asi neuvedu nejvzorovější příklad, ale vzpomeňme na kdysi velmi oblíbeného politika Stanislava Grosse, který zastával funkci premiéra ČR v letech 2004–2005.
Jeho kauza se týkala financování bytu– nejasné financování bytu za 4,2 milionu Kč a podezření z korupce a střetu zájmů. Sice nebyl trestně stíhán, ale pod tlakem veřejnosti a médií rezignoval na funkci premiéra.
Později Stanislav Gross z politiky odešel úplně, přestože nebyl formálně obžalován. Případ ukázal, že i bez obžaloby může politik dobrovolně ustoupit, aby očistil své jméno. Ano – padni komu padni – a podporujme demokracii a demokratické politiky, protože jen tak bude u nás demokracie zachována.
O to víc jsem zvědav, jestli prezident přijme vládu s trestně stíhanými – zatím soudně neočištěnými politiky – pokud má na výběr, jak se s touto situací vzorově a demokraticky vypořádat. Co myslíte? Lze s mým navrženým řešením souhlasit, nebo je to úplně jedno a ať nám vládne kde kdo – hlavně aby bylo pivo levnější?
Vzkaz čtenářům, kteří nesouhlasí s tímto postojem
Mnoho čtenářů mi vytýká, že nejsem nezávislý, ale spíše tendenční publicista. Rád bych tedy vysvětlil, než se zase na mě spustí lavina neoprávněné kritiky, co pro mne znamená nezávislost a nestrannost. V podstatě je to jednoduché. Představte si sochu spravedlnosti, jak drží dvě mísy.
Nestrannost je pro mě demokracie uprostřed těchto vah.
Ať se tedy mísy sochy spravedlnosti nakloní doprava či doleva, je to samozřejmě špatně. Musíme se držet vždy středu — tam, kde zůstává rovnováha, rozum i respekt. A právě to vystihuje staré, ale stále aktuální heslo: „Padni komu padni.“
Všimněte si zejména toho, že se zastávám Andreje Babiše v jeho nebývale dlouhém soudním řízení. Kritizuji přístup české justice, která si opakovaně předvolává významného politika ke stíhání vždy až po volbách — což zřejmě nebude náhoda. Jinak tuto nepřirozenou shodu okolností či účelovost nelze ani pojmenovat.
Proto zastávám názor, že i kdyby měl být pan Andrej Babiš odsouzen – jak se říká „natvrdo“, měl by automaticky dostat milost prezidenta republiky. V tomto případě byla podle mého názoru porušena občanská práva pana Babiše na spravedlivý soudní proces. To je ovšem jen jedna strana mince.
I když je pro mě předseda hnutí ANO už nyní „nevinný“, neznamená to, že by se měl vyhnout trestnímu stíhání, nebo že by měl sestavovat vládu či dokonce vládnout této zemi, dokud není jasně určeno, zda je vinen, či nikoli. To může rozhodnout pouze nezávislý soud – a právě to je ta druhá strana mince.
Z politického hlediska nikdo Hnutí ANO neupírá jeho volební vítězství. To znamená, že může dál sestavovat vládu – ovšem bez svého předsedy, který by se měl věnovat trestnímu stíhání. Měl by se dobrovolně vydat české justici a neskrývat se za poslaneckou imunitu.
U pana Okamury je to v tomto případě jednoznačnější – už byl jednou vydán k trestnímu stíhání, což znamená, že by se vůbec neměl zaštiťovat svou nově získanou poslaneckou imunitou. Pokud je o své nevině skálopevně přesvědčen, měl by o tom přesvědčit i soud. To samé platí i pro bývalého ministra spravedlnosti pana Blažka či pro Petra Fialu, pokud by se dopustili nějaké trestné činnosti.
Jenže Pavel Blažek ani Petr Fiala se neochraňují poslaneckou imunitou, protože nebyli nikdy z žádné trestné činnosti obviněni. To je diametrální rozdíl oproti dvěma výše zmíněným politikům.
Tolik k mé nestrannosti. Pokud zastáváte názor, že je třeba ctít význam tohoto citátu – „Padni komu padni“, pak o mé nestrannosti a objektivitě nemůžete pochybovat.
Anketa
Zdroje:
