Článek
Svoji ženu jsem si bral před patnácti lety, bylo nám oběma sotva dvaadvacet. Brzy po svatbě se nám narodily s odstupem dvou let dvě dcery a já byl velmi šťastný. Když byly mladší Klárce tři roky a nastoupila do školky, předpokládal jsem, že si manželka začne hledat zaměstnání, ale to jsem se mýlil.
Na můj opatrný dotaz mi vysvětlila, že chce být ještě nějakou dobu s dětmi doma a plně se jim a domácnosti věnovat, což by při zaměstnání nešlo. No, nenaléhal jsem. Sice jsem nevydělával kdovíjak moc, ale na slušné živobytí to stačilo.
Roky utíkaly a Klárce bylo najednou osm a byla z ní už samostatná slečna. Přišlo mi vhodné opět načít otázku druhého příjmu. Ostatně ceny energií i potravin vystřelily do závratných výšin a moje výplata sotva pokryla naše náklady.
V tom okamžiku přišel šok. Žena mi s radostným úsměvem oznámila, že čekáme třetí dítě a že si logicky žádnou práci ani hledat nemůže. Tuhle šťastnou novinu jsem vstřebával docela dlouho, ale když se narodil Matýsek, byl jsem rád.
Mít v dnešní době tři děti je ale finančně velmi náročné. Přibral jsem si tedy k práci ještě víkendovou brigádu, ale i přesto jsme otáčeli doma každou korunu. Jednou, když jsem odcházel do práce, jsem si uvědomil, že u sebe nemám svou kreditní kartu, protože jsem ji dal ženě na nákup. Požádal jsem ji tedy, ať mi ji vrátí. Jaké bylo však mé překvapení, když mi s úsměvem odpověděla, že odteď budeme hospodařit jinak.
Celý rodinný rozpočet vzala do svých rukou a já se nestačil divit. Dokonce jsem se dozvěděl, že nevycházíme s penězi, protože jsem rozhazovačný.
Na nákupy od té doby jezdím s pečlivě sestaveným seznamem a přesným obnosem peněz a dostávám své denní kapesné ve výši třicet šest korun. A to samozřejmě pouze přes týden, kdy jezdím do své práce. Potřebuji totiž dvacet tři korun na vlak a za zbytek si mohu koupit svačinu.
Vrcholem manželčina šetření však bylo, když mi na předvánoční posezení s přáteli dala na korunu přesně na dvě piva a ještě to doprovodila prohlášením, ať je piju pomalu. To už jsem nevydržel a pořádně se s ní pohádal. Marně. Kreditku jsem zpátky nedostal.
Já chápu, že musíme šetřit, ale tohle? Mít dvě práce a dostávat směšné denní kapesné? S manželkou ale není rozumná řeč. Dokonce se mi pochlubila, že už se jí podařilo i nějaké peníze našetřit.
