Článek
„Babičky jsou na rozmazlování,“ kdo by to neznal. Jenže když taková rozmazlovací babička žije s vámi pod jednou střechou a ne dvě stě kilometrů daleko, bývá to někdy doslova těžký oříšek.
Můj bratr zůstal se svou manželkou bydlet u našich rodičů. Zrekonstruovali si rozlehlé patro a kromě společného vchodu mají naprosto oddělené domácnosti. Postupně se jim narodili dva synové, Matýsek a Davídek. A tehdy se začaly objevovat na jinak slunečné obloze první mráčky.
Starší Matýsek byl ke všemu úplně prvním vnoučetem mých rodičů, takže se na něj upřela veškerá jejich pozornost a on toho uměl náležitě využít. Stačilo na babičku kouknout smutným obličejíkem a už měl vše, nač si ukázal. Marná byla snaha švagrové nastavit nějaké hranice, něco zakazovat či domlouvat babičce. Vždycky to velmi rychle sklouzlo zpět.
Takže Matýsek už ve školce chodil zásadně „po o“, protože babičce by urvalo srdce, kdyby ho tam měla nechat než se rodiče dostaví z práce. Odpoledne trávil u babičky, kde dostal druhý oběd podle chuti a mohl si dělat v podstatě co chtěl. Pod heslem „babičky jsou na rozmazlování“ bylo dovoleno vše..
Když se švagrové zdálo, že se synek jaksi příliš zakulacuje, zavedla doma zdravější režim a stravu. Dušená zeleninka s vařenou rýží však synovci příliš nechutnala. Samozřejmě byl velmi brzy odhalen s plným talířem svíčkové u babičky.
Když se u nich doma zaváděly první domácí povinnosti v podobě vynášení odpadkového koše či vytahování nádobí z myčky, byla při ruce nápomocná vždy babička.
Když nechtěl do školy, stačilo u babičky trochu zakašlat….a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Paradoxní na té celé situaci je, že já osobně si z mládí pamatuji dost přísný režim, do kterého prarodiče nesměli žádným způsobem zasahovat. A kdo si neplnil své povinnosti, toho stihl vždy nějaký trest.
Že je z něj dokonalý „babánek“ je dnes naprosto zřejmé. Ve třetí třídě ho babička všude doprovází, všechno za něj dělá a když náhodou rodiče něco zakážou, utíká o patro níž, kde babička dovolí. Hádek mezi rodiči a prarodiči už proběhlo tolik, že by člověk ani nespočítal, vše marné.
Davídek už je naštěstí několikáté vnouče v pořadí, protože jej od Matýska dělí celých deset let. A trochu je znát, že babičce už na tak malého tvorečka došly síly, takže už ve svých třech letech je pomalu samostatnější a odvážnější, než jeho starší bratr kdy byl. Davídek je ve školce až do pozdního odpoledne a je tam naprosto spokojený.
Oba kluci rostou raketovým tempem a rozdíly mezi nimi jsou čím dál tím více znát. Až čas ukáže, jak moc velký vliv na ně babiččina výchova měla.
