Článek
A přesto ji nejedna matka slyší, a to hlavně v momentech, kdy už je samotná situace vyhrocená a matka unavená či na pokraji sil. Tento velice nevhodný komentář může spustit lavinu nepříjemných a sebeobviňujících myšlenek, že jako matka, dotyčná žena, selhala.
Stěžovat si je lidská přirozenost. Stěžujeme si na bydlení, práci, partnery a partnerky, na to že pivo je špatně natočené nebo že oblíbený sportovní klub prohrál. Když si ale postěžuje matka, že je vyčerpaná, dítě ji neposlouchá nebo že si některé věci představovala jinak, hned je oheň na střeše a najde se spousty „odborníků“, které radí a vysvětlují, co všechno matky dělají špatně a dávají „zaručené“ rady, jak to dělat lépe.
Nehodnoťte ostatní jen na základě nějaké situace vytržené z kontextu. Matky jsou také lidé a že jim občas ujedou nervy, stěžují si nebo touží po chvilce samoty jen ukazuje jejich dětem, že nikdo není dokonalý a mít slabou chvilku je zcela normální.
Potřeba komentovat a hodnotit jednání ostatních lidí (matek) je mi záhadou. Na světě by bylo o tolik lépe, kdyby nikdo nic takového neřešil. Kdyby bylo více empatických lidí, co nabídnou pomoc, nebudou otráveně kroutit očima, když do restaurace dorazí početná rodina nebo podrží dveře výtahu, když vidí matku s kočárkem. Realita je bohužel jiná a cizí životy se hodnotí lépe, než ty vlastní.
Aspoň se zamyslete před tím, než něco takového vypustíte z pusy nebo to napíšete na sociální sítě. Na druhé straně je člověk jako vy a snaží se ze všech sil dělat všechno správně. A každý má slabou chvilku, není potřeba v tom toho druhého ještě víc koupat.
