Článek
Jste-li klientem O2 (ať už spokojeným či nespokojeným), tak máte možnost mít i jejich aplikaci, kde si spravujete veškeré služby. Jednoduše zde můžete služby do balíčků přidávat, ale už tak jednoduše nelze služby ukončit. To byl důvod, proč jsem tedy zvolila osobní návštěvu prodejny.
Vyrazila jsem hned po jejich „otvíračce“ s tím, že jsem v práci nahlásila, že se vrátím max. do půl hodinky. Jak šeredně jsem se zmýlila. Na prodejně byl totiž pouze jeden pracovník na tři zákazníky (včetně mě). Tak jsem se posadila a čekala. Po zhruba deseti minutách dorazila další zaměstnankyně, ale dva čekající klienti jí asi přišli málo, takže úplně na pracoviště nespěchala. Po téměř 25 minutách jsem se dočkala.
Na otázku slečny s čím mi může pomoci, jsem rozhodně odpověděla, že chci ukončit smlouvu, protože jsem dlouhodobě nespokojená a můj problém se nijak neřeší. Slečna něco pohledala v počítači, aby mi sdělila, že u nich mám stříbrný internet a stříbrnou O2 TV. „A jak máte řešené telefonní číslo?“ zeptala se. Upozornila jsem ji, že kvůli tomu tam skutečně nesedím a popsala jí problém. Tedy, že kvůli nedostatečnému připojení nemám doma stabilní internet, což má za následek, že se mi televize nepřipojí k internetu, takže nemohu využívat ani O2 TV ani NETFLIX a další služby, za které platím. „A nemůžete tu televizi sledovat třeba v mobilu nebo na tabletu?“ uzemnila mě.
Po té, co jsem tento dotaz vstřebala, trvala jsem na svém. „Chci ukončit smlouvu!“ řekla jsem důrazně. Načež jsem byla informována, že tedy zavolá na oddělení ukončení smluv a předá mi operátora, abych vše vyřešila. „No, pokud je to tak, tak mi dejte číslo a já si tam zavolám v klidu z domova,“ řekla jsem, protože už jsem se nutně potřebovala vrátit do práce. „Ne, ne, to nejde. Musíme tam zavolat spolu,“ odvětila. Přišlo mi to teda dost podivný, ale budiž. Po usilovném hledání telefonního čísla se někam dovolala a popsala operátorovi můj problém, a že je to důvod, proč chci ukončit smlouvu a potom mi operátora předala.
Znovu jsem i já musela popsat svůj problém, a že jsem několikrát řešila, že internet je nestabilní a nikdy se na nic nepřišlo. Nakonec takto po telefonu operátor vyhodnotil, že problém bude ve wi-fi routeru, a že nyní mi může nabídnout v akci router nový. „A co když je problém někde jinde a já vyhodím zbytečně peníze za nový router,“ odvětila jsem. „Tak si u někoho půjčte router a vyzkoušejte to a potom si můžete koupit nový,“ přišla reakce. „Fajn, tak mi ho půjčte vy,“ kontruju. „To my nemůžeme,“ přišla jasná odpověď. Podle mého mlčení operátor pochopil, že jsme uvízli na mrtvém bodě.
Po chvilce přišel s další možností (zřejmě zalistoval v operátorské příručce): „Tak to proměříme. Až budete u routeru zavolejte mi, a já vám řeknu co a jak. Potřebujete jenom notebook a datový kabel pro propojení,“ zaúkoloval mě ihned. Tak jistě, v době tabletů a chytrých telefonů mám doma ještě notebook, aby na něm usedal prach. Sdělila jsem mu tedy tuto informaci, která ho zaskočila. Nicméně tedy musím tyto věci sehnat, aby oni mohli provést fyzické měření nebo mi pošlou technika, ale zaplatím výjezd. Dobrý, takže vaše služby nefungujou a já ještě budu platit za to, že chci, abych dostala to, za co si měsíčně platím. Opravdu prozákaznický přístup.
Věděla jsem, že tohle nikam nevede a tak jsem slíbila, že potřebné seženu a zavolám. Samozřejmě, že tento slib nesplním, jenom jsem to už prostě chtěla nějak ukončit. Slečně na prodejně jsem vrátila telefon a oznámila jí, že je vše vyřízeno a šla zpět do práce s tím, že jsem nevěděla, zda se mám smát nebo brečet nad tou absurdností. Hodina utekla jako nic a smlouva stále běží a problém není vyřešený.
Ráno je moudřejší večera a tak se na to prospím a zítra tam zavolám sama a budu důslednější a v monitorovaném hovoru (ten dnešní nebyl, protože slečna volala interně) budu trvat na svém: chci ukončit smlouvu, protože vám platím za služby, které nedostávám.
