Hejnickými vyhlídkami

Výchozím bodem výletu je parkoviště před bazilikou Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Auto tu můžete nechat zaparkované celý den za symbolických 50 Kč. Pro milovníky turistických suvenýrů je to odtud několik kroků do infocentra, které je v budově kina a je opravdu velmi dobře zásobené.

Od baziliky se vydáme po červené přes most, za kterým odbočíme doleva. Cesta nabídne pohled na zdi františkánského kláštera a z údolí Smědé začínáme pomalu stoupat. Za necelý půl kilometr jsme z města venku a stoupáme lesním terénem, nikterak náročným.

První cíl výletu - vyhlídka Ořešník je vzdálená 2,5 kilometru od Hejnic. Celých 2,5 km je stoupání. Na vrchol Ořešníku se pak dostaneme po pevných žebřících. Vyhlídka nabízí pohled na město Hejnice, hřeben Jizerských hor s nejvyšším vrcholem Smrk i přilehlé polské pohraničí.

Z Ořešníku se vydáme po červené k vodopádu Velkého Štolpichu. Ořešník se svou nadmořskou výškou 782 metrů nebyl nejvyšším bodem našeho výletu, a tak stále ještě stoupáme. Přesněji tedy stoupáme, kousek klesáme a pak zase stoupáme (to je jak z Járy Cimrmana). Vodopád Velkého Štolpichu patří mezi největší vodopády v ČR. Sloupský potok zde překonává skalní stěnu vysokou 30 metrů a vytváří tak několik vodopádů a kaskád. Navzdory dlouhodobému suchu (i tomu, že na fotkách to tak nevypadá) máme štěstí a užíváme si plnými doušky šumění vody a nádhernou scenérii vytvořenou padající vodou. Kdybych (jak se již stalo tradicí) nezapomněla ručník, smočila bych tentokrát nejen nohy. Takhle však nezbývá než vyrazit dál.

Pokračujeme dále po červené směr Tetřeví boudy. Ve výšce 900 m.n.m. pak změníme barvu a dáme se po žluté k nejvyššímu bodu našeho výletu. Na Žďárku ve výšce 943 m.n.m. uvidíme typickou jizerskohorskou faunu a floru.

Odtud už pomalu začínáme sestupovat. Na další křižovatce „Nad Černým potokem“ opustíme žlutou a vydáme se po zelené. Za 1,5 km odbočíme opět na žlutou, která nás zavede na další vyhlídku-Frýdlantské cimbuří.

Frýdlantské cimbuří je skalní útvar na hřebeni horních Poledních kamenů (však je to odtud k Poledním kamenům, co by kamenem dohodil). Svůj název skály dostaly v roce 1912, kdy byly objeveny frýdlantskými horolezci, kteří zde se svolením majitele panství hraběte Clam-Gallase umístili znak Frýdlantu. První turisté, kteří se chtěli pokochat výhledem na severní Jizerské hory a Frýdlantsko, museli na vrchol vystoupit průrvou ve skalách. Dnešní výletníci to mají o mnoho pohodlnější, protože v 70. letech minulého století sem byl horskou službou místěn žebřík. Skály jsou také oblíbené mezi horolezci.

Z Frýdlantského cimbuří se vrátíme zpět na křižovatku Pod Frýdlantským cimbuřím a po zelené dále sestupujeme k další, poslední vyhlídce.

Hajní kostel je vyhlídková skála, která též náleží k masivu Poledních kamenů. Z vrcholu se nabízí krásný výhled do údolí Smědé a na Frýdlantsko.

Poslední vyhlídku necháváme za zády a pokračujeme po zelené k vodopádu Černého potoka. Vodopád vysoký až 7 metrů je z obou stran sevřený skalami a charakteristický je pro něj velký balvan nacházející se v jeho středu.

Od vodopádu strmě sestupujeme po zelené k Liščí chatě. Odtud se po žluté můžeme vrátit do Hejnic nebo si výlet protáhnout přes Bílý potok.

Nás především hlad „přesvědčil“ ke kratší variantě, a tak jsme šli „rovnou“. I s výstupy na vyhlídková místa a k vodopádu má výlet 19 km a lze jej zvládnout za odpoledne. S čím je však potřeba počítat (a znalce Jizerských hor to nepřekvapí) je, že pokud se místo jmenuje „chata“ či „bouda“, tak se zde zpravidla žádné stavení nenachází. Určitě se tedy dostatečně zásobte pitím (a případně i jídlem).

Komu zbývají síly, může se vydat z Hejnic na legendární Obří sud v Lázních Libverda. Sud byl vybudován roku 1931 dle vzoru na vrcholu Javorníku u Liberce a po delší pauze je zde opět otevřená restaurace s nabídkou tradiční české kuchyně. Pokud síly nezbývají, lze se sem samozřejmě dostat pohodlně i autem.

Ačkoli by se mohlo zdát, že výlet vede turisticky „profláknutými“ místy, opak je pravdou. Uprostřed letních prázdnin, pod modrou oblohou jsme se kromě Ořešníku kochali výhledy sami.