Místa, kam (skoro) nikdo nechodí: Návarov

Výlet začínáme v obci Bozkov (neplést s Božkovem, který na mapě nenajdete!), kde za symbolických 100,- Kč/den necháme auto na odstavném parkovišti. V Bozkově stojí za návštěvu kostel Navštívení Panny Marie s vyhlídkovým ochozem. Tou hlavní „atrakcí“ jsou zde dolomitové jeskyně. Jedná se o dva samostatné systémy chodeb a síní, propojené štolou, které jsou v nejnižších částech trvale zaplaveny vodou. Podzemní jezero je největší v Čechách. S celkovou délkou dosud objevených prostor 1118 metrů a výškovým rozpětím 43 metrů jsou nejdelšími dolomitovými jeskyněmi v ČR. Od roku 1999 jsou národní přírodní památkou. I v horkém letním dni, kdy rtuť teploměru překročila magických 30 °C se dole teplota pohybovala na 8 °C. Vstupné 200,- Kč je nad průměrem vstupného do ostatních jeskyní Čech a Moravy, ale určitě to stojí za to. Výklad není nijak nudný, návštěvník není zahlcen odbornými termíny. Naopak je vše vysvětleno tak, že tomu i naprostý laik rozumí. Trochu negativně vnímám velikost skupiny. Prostory uvnitř jsou opravdu malé a slečna průvodkyně musela místy výklad opakovat i 3×, protože jsme se všichni do daného místa nedokázali „vměstnat“ tak, abychom všichni viděli to, o čem je řeč. I přesto byla návštěva jeskyně krásným zážitkem a posledním místem našeho výletu, kde jsme potkali větší počet lidí na jednom místě.

Z jeskyně se vydáváme po modré prudkým klesáním lesem k rozcestníku „Pod bozkovskými jeskyněmi“, kde nastupujeme na Palackého stezku, která nás zavede po červené k dalšímu rozcestníku „Navarov-most“. Palackého stezka vede příjemným stinným údolím řeky Kamenice, kde je mnoho příležitostí svlažit rozpálené nohy (případně i tělo). Cestou míjíme Strážnické vodopády a kousek dál menší Matouškův vodopád. Na konci Palackého stezky pak svlažíme i hrdlo u pramene císaře Karla I. Zajímavé je, že se jedná o původně zanesený pramen, který teprve nedávno (v letech 2017-2018) opravil pan Šubrt z Držkova na studánku a pojmenoval jej na počest posledního české krále tj. Karla I. z rodu Habsburků.

Od pramene pokračujeme dál po Palackého stezce, ovšem nyní již po modré, která nás zavede na rozcestí pod hradem. Z rozcestí k hradu se vydáme po zelené. Cesta je to pohodlná, žádné prudké stoupání.

Počátky hradu se datují do poloviny 14. století, první písemná zmínka je z roku 1380. Kompletní historii hradu zde vypisovat nebudu, protože to si může každý najít a nebo ještě lépe na hrad zajít a tam si vše přečíst. Zmíním však jeho smutný konec, kdy byl nejprve roku 1643 dobyt Švédy, následujícího roku byl na příkaz pražských místodržících pobořen. Zhruba o 20 let později se pak jeho kámen stal stavebním materiálem pro stavbu nedalekého zámečku Návarov (aktuálně není přístupný veřejnosti, pouze ve vybrané termíny). Zřícenina byla veřejnosti zpřístupněna roku 2019 po celkové konzervaci. Ačkoli je hradní torzo volně přístupně, je chráněné branou, která se v letní sezóně zavírá v 18. hodin. V zimě je pak zřícenina nepřístupná. O tom, že se jedná o místo, kam skutečně nikdo nechodí, svědčí množství lesních jahod, které jsme zde nasbírali.

Z hradu pokračujeme po zelené směr Návarov-u Koldovských a odtud se vydáváme po žluté zpět do Bozkova. Žlutá nás provede kolem zámku (postaveného i z hradních kamenů) a lze nahlédnout do zahrady. Cesta zpět do Bozkova vede, až na kratší cca kilometrový úsek, po silnici. Aktuálně je silnice mezi Návarovem a Jesenným v rekonstrukci, což znamená, že jsou vykácené stromy, na nichž bylo původně turistické značení. Je tedy dobré s sebou mít mapu nebo aplikaci v mobilu, protože odbočka na Jesenný není nijak označená a pokud ji minete půjdete dál po silnici dost si zajdete (a to v tropickém letním dni fakt nechcete). Pokud mapu zapomenete, nebudete mít signál nebo nemáte mapu v mobilu, tak u malé kapličky sejdete ze silnice do louky, kde je kamením vysypaná cesta, lemovaná nově vysázenými stromy. Do Jesenného se jde po louce, odkud je krásný pohled na okolní lesy a na horizontu je již vidět věž kostela Navštívení Panny Marie v Bozkově. Z Jesenného je to už jenom po silnici, která je zde však lemována lesem, takže poskytuje stín.

Po výletě doporučuji ještě navštívit bozkovskou Dřevěnku, kde se lze dobře občerstvit. V Dřevěnce se i půjčuje klíč od kostelní vyhlídkové věže.

Celý výlet vč. návštěvy jeskyně má 15,5 kilometru a je opravdu nenáročný, protože nikde není žádné prudké stoupání. Lze jej tedy zvládnout i v tropickém vedru. Jenom je potřeba počítat s tím, že na silničních úsecích to je opravdu výheň.

Na hradě jsme nepotkali vůbec nikoho, na celém projitém úseku Palackého stezky jsme potkali několik rodinek s dětmi, které se v letním dni ochlazovaly u řeky. Z Návarova do Bozkova jsme potkali jednoho cyklistu. Výlet to byl opravdu krásný, klidný a bylo možné si jej maximálně užít.

A závěrem samozřejmě nesmí chybět informace pro sběratele turistických suvenýrů všeho druhu. Velmi dobře zásobený je stánek s občerstvením přímo na parkovišti, kde disponují i razítkem hradu (jediné, co nemají je turistická známka hradu) a také ochotou a milým přístupem. V pokladně jeskyně lze zakoupit vše, co si sběratelovo srdce žádá a turistické vizitky má v nabídce i Dřevěnka (taktéž i razítko a milý přístup).