Toulky kolem „Josefáče“

Josefův Důl se nachází pod největší a nejmladší přehradou v Jizerských horách, v údolí řeky Kamenice a je skvělým výchozím bodem pro řadu výletů.

Už v samotné obci je toho mnoho k vidění a navštívení. Dominantou obce je novogotický kostel Proměnění Páně postavený v letech 1862-1865. Zajímavostí je, že Náboženský fond nepokryl všechny náklady na stavbu kostela. Byla tak uspořádána loterie a na 2000 kusů losů byla získána částka 4 tisíce zlatých. I díky tomu mohl být položen 9. 9. 1862 jeho základní kámen.

U kostela se dá pohodlně zaparkovat, takže je to také ideální místo pro start výletů (pokud tedy nepřijedete vlakem). Vedle kostela se nachází místní knihovna s infocentrem, které je však ve sváteční dny zavřené. Koho by také nepadlo, že ve sváteční den půjde někdo na výlet a bude si chtít koupit suvenýr, že?! Naproti kostelu je malá trafika, kde mají též bohatou nabídku suvenýrů, ovšem také ve svátek zavřená. Milovníci vizitek, nálepek a podobných památek na krásné výlety je tak mohou obdivovat aspoň ve výkladní skříni.

Od kostela se vydáváme po žluté k aleji památných dubů. Dříve jich bylo deset, nyní napočítáte devět dubů zimních, jejichž stáří je odhadováno na 90-100 let. Po zhruba kilometru odbočíme vpravo na červenou turistickou značku a začínáme stoupat. Cesta je to pohodlná po silnici, kde není vůbec žádný provoz. Již cestou si vychutnáváme krásné výhledy nejen na Josefův Důl ale i na okolní lesy a typické jizerskohorské chalupy.

Po zhruba dalším kilometru dorazíme k prvnímu dnešními cíli: Čertově vyhlídce nebo také Keltským kamenům. Z vyhlídky je krásný výhled na celé údolí a také na hráz josefodolské přehrady. Ačkoli jsme v 700 metrech nadmořské výšky, stále jsme pod hrází.

Na skalní vyhlídce nebyl nikdo, ačkoli v nedalekém hotelu Peklo bylo živo. Vyhlídka se přitom nachází jenom pár kroků od hotelu. Kolem zmíněného hotelu pokračujeme dále po červené. Stále stoupáme po pohodlné asfaltce a dojdeme k hájovně Peklo. Odtud se vydáme po zelené lesem zpět do Josefova Dolu.

Lesní cesta je také velmi pohodlná a kdo má rád klid, přijde si zde na své. Na úseku 3,5 kilometru jsme nepotkali živou duši. Naopak jsme si vychutnali šumění větru v korunách stromů, zpěv ptáků a zurčení vody v potoce. Prostě ráj.

V Josefově Dole vyjdeme z lesa nedaleko kostela - u rozcestníku mnoha tras. Odtud se vydáme po modré do Jedlového dolu a na vodopády. K vodopádům je to 2,5 kilometru. Je však potřeba počítat, že značná část cesty vede opravdu lesním terénem tj. přes kořeny stromů, kameny a z nadmořské výšky 578 metrů vystoupáme do 809 metrů. Ačkoli náročnější, přesto však je to cesta krásná. Stezka vede podél Jedlové a nabízí krásné výhledy na samotnou řeku, tůňky i menší vodopády, které slibují, že tam nahoře nás čeká něco úžasného.

A je tomu skutečně tak. V Jizerkách už jsem poznala mnoho krásných míst, ale toto má své skutečné kouzlo. To se nedá popsat, to se musí zažít!

Zpět do Josefova Dolu se vracíme stejnou cestou. Jedlová se s námi svým šuměním loučí. U druhého cíle dnešního výletu už bylo trochu rušno a bohužel i těsno. Krásné odpolední počasí vylákalo lidi „k vodě“.

Jsme zpět v Josefově Dole a jdeme si dát kávu do Hutě Marie, s citem zrekonstruované sklářské hutě, jejíž historie se začala psát již v roce 1904, kdy ji postavila společnost Karl Riedl pro výrobu skleněných perlí a knoflíků. Dnes tu kromě kavárny najdeme také sportovní a kulturní centrum. U skvělé kávy, vychlazené lahvinky Vratislavické kyselky a chutného zákusku náš dnešní výlet končí.

Na závěr jako vždy: celý výlet má zhruba 12 km. Tentokrát je tento údaj skutečně odhad, protože se mi zbláznila aplikace a počítala pouze čas, ale ne kilometry. Časově pak výlet zabral i se vším kocháním, „cachtáním“ ve vodopádu a kávou 4 hodiny. Takže pokud nevíte, co podniknout během slunného nedělního odpoledne, tak se vydejte (nejen) k vodopádům.

Zdroje informací: Wikipedia, webové stránky obce Josefův Důl, informační tabule na naučné stezce