Článek
Je super, že na Temu koupím levně všechno to, co potřebuju. Věci jako gumičky, sponky, hřebeny, tetovačky, ponožky, doplňky na karneval, tematické vánoční ozdoby a dekorace, trička se speciálním potiskem. Super. Vlk se nažere a koza zůstane celá, rozuměj já seženu to, co potřebuju, a na účtu nebude nula. Nebo mínus. Volejte sláva a tři dny se radujte. Proto jsem lezla na Temu.
Temu jsou jezinky
Ale! Temu jsou jezinky. Temu je liška, co se vecpala k Budulínkovi. Otevřeš dveře na dva prstíčky a končíš! Temu totiž nabízí všechno, co jsi kdy chtěla i všechno, co jsi kdy vůbec nechtěla. Vše, o čem se ti snilo, a ještě mnohem více toho, o čem se ti ani snít nestihlo. Cokoliv, co jsi viděla v reklamě, cokoliv, co ti jen tak v mozku zajiskřilo, že bys snad někdy mohla využít. A taky všechno to, o čehož existenci nemáš nejmenší tušení, ale teď, když to na tebe takhle pěkně kouká z obrazovky, zjistíš, že ke šťastnému životu nutně potřebuješ.
Pokaždé, když se rozhodneš, že jdeš zaplatit, použije na tebe Temu pod shrnutím nákupního košíku hodně těžkej kalibr. Vyhodí ti tam nenápadné návrhy ve stylu „Nezapomněli jste na něco?“ a ty samozřejmě nejdeš platit, ale jdeš jak zběsilá házet do košíku dál a dál. Lis na česnek, takové to heblo, kterým si na noc omotáš vlasy a máš ukázkové kudrny, odžmolkovač na koberce, umělý nehty, formičky na sušenky, máš už patery, ale ty s traktorama ještě ne. Silikonové kolca na bradavky, protože léto klepe na dveře a ty je nutně potřebuješ. I když máš prsa velikosti žlutých melounů, které absolutně podléhají gravitaci a ze zákona by raději měly být uvězněné v podprsence. Stejně kupuješ, určitě vynosíš.
Takže nakupuješ dál a víc. Třetinu věcí pak z košíku stejně vyházíš, protože přece celej rodičák nebo v lepším případě celou chlapovu výplatu nerozfrcáš za kraviny. Jenže pak jdeš zase platit. A Temu ti opět nabídne produkty, které děsně potřebuješ. A kolečka se znovu roztáčí. Tímto způsobem jsem nám totálně odvařila internet, osmdesát otevřených oken s rádoby Montessori pomůckama, protože jen díky Temu začnu být od zítřka Montessori matka, která se rozkrájí pro své dítě. Stejně jako ta dřevěná krájecí zelenina. Jak příznačné.
Zítra je taky den
No co už. Dneska jsem to nezvládla. Dneska jsem sice nějaké produkty s převelikou lítostí z košíku nemilosrdně vyhodila (ahoj šaty střihu, který by mi neslušel, ale ta paní ve vás vypadala překrásně, ahoj dřevěný vzdělávací hamburgre), jiné jsem v něm naopak prostě nechala. Proč? Protože žijeme len raz a skvělá manželka a matka jako já si prostě potřebuje udělat radost. Takže teď už se nebudu obviňovat, je pozdě, objednávka s rolí oboustranného lepidla (ano, ne lepící pásky, lepidla, vypadalo to lákavě a 17 Kč, no, nekup to), nepředstavitelně kvalitní samodržící podprsenkou, tou pěnovou hadicí pro perfektní lokny (ano, koupila jsem si to, stydím se, ale jen trošku) a stolními a karetními hrami, které určitě budeme celá rodina hrát, už je skoro na cestě. Za dva týdny tu bude co nevidět. A já už můžu začít přemýšlet, co mi ještě schází ke konzumní a shopaholické dokonalosti. Takže to je moje zpověď. Dělám si radost nákupy. A jídlem. Jenže po třicítce se budu muset začít s tím jídlem hlídat že jo. Takže nám zbývají nákupy. Asi by to chtělo vymyslet jinou ventilaci frustrace a zdroj radosti. Třeba rozdávání polévek bezdomovcům nebo malování mandal, které budu prodávat na dobročinných trzích. Jenže zatím mě moje srdce táhne spíš do online nakupovacího prostoru. Nu, kdo je bez viny, hoď první nenávistným komentářem.