Článek
Nejprve úvod, použitý jako motto
Jsem pokročilý senior, přesto se cítím „schopen“ prezentovat osobní názory a přitom se cítit jako „reprezentant seniorů“. Vnímám realitu bez iluzí, tudíž je mi jasné, že také v této sociální skupině se názory liší stejně často a radikálně jako v ostatních. Rozdíl je v tom, že jsou ovlivněny životními zkušenostmi a velmi často už také „změnami myšlení“, k nimž dochází v průběhu stárnutí. Jinými slovy zkušenosti jsou dobré jen, jsou-li prezentovány jedincem chápajícím realitu.
Vstupní konstatování
Nelze hodnotit obsah článků, zabývajících se problematikou života seniorů a reagovat na ně bez kontextu s realitou a použití kritického myšlení. Níže uvedu příklady.
Motiv pro mne
Sledování produkce odborně zdatných autorů je inspirující. Motivuje mne to ke psaní vlastních článků. Volím témata, které mi připadají sociálně důležitá – zdraví, život a vztahy, životní styl, jak pracovat s informacemi a podobně. Vyhýbám se metodám psaní a obsahu, které používá bulvár, přestože je mi jasné, že právě ten je úspěšný co do upoutání zájmu. Logicky, nikoho nezajímají „obyčejní lidé“ nebo naopak autoři, kteří píší tak, že to vyžaduje soustředění, zájem a jistou inteligenci.
Chápu, že NIKDO ze čtenářů Seznam Médium nemá ambici formulovat hluboké myšlenky v podobě diskuze, přestože výjimky se najdou a jsou velmi přínosné. Cílem diskuze není popsat konkrétní kroky, nutné k nápravě „poměrů“, popisovaných ve článku. Naopak jde o to, že kritizovat je snadné. Řešit problém velmi obtížné. Přesto, je-li kritika konstruktivní, je přínosem, jak jsem zmínil výše.
Dovolím si připomenout, že se pokouším formulovat konkrétní návrhy řešení, ostatními autory opomenutými nebo zmíněnými jen v teoretické rovině. Zaznamenal jsem kritiku některých čtenářů právě, co se týče absence konkrétních, v praxi použitelných závěrů a doporučení. Málokdo ze čtenářů si uvědomuje, že v praxi použitelné „návody“ musí obsahovat konkrétní odkazy, což není možné bez poplatku za reklamu.
Chápu tudíž článek jako „připomenutí problematiky a zdroj základních informací a postupů“. Ostatně, na internetu lze najít doslova všechno. Včetně návrhu seriózního řešení. Až na to, že návrhy se mnohdy výrazně liší. Je to dáno „vědeckou nejistotou a opatrností“. Výsledkem je připomenutí nutnosti věnovat dost času studiu souvislostí, což vyžaduje inteligenci, všeobecný přehled a aktivní přístup.
Proč se společnosti nedaří konsolidovat názory, formulovat konsensus navzdory možnosti vypsat referendum? To totiž není optimální řešení. Podle některých autorů, píšících do tohoto média „vysvětlení je ve změně chování veřejnosti, zaviněné dobou“. Jak jednoduché, že? Až na to, že toto médium není vědecký časopis.
Cituji dva příklady
Článek zkušené novinářky Olí Štrejbarové konstatuje to, co evokuje už název článku (cit): „Za blbou náladou ve společnosti nestojí vláda, ale mezigenerační propast, způsobená dezinformacemi“. Autorka tvrdí, že je třeba začít u mladých, takže výuka mediální gramotnosti se musí stát součástí školních osnov. Nicméně není konkrétní, protože výsledkem by byla vědecká práce.
Komentář:
Zkusím k tomu něco dodat. Návrh řešení vyžaduje zamyslet se nad realitou školství. Klíčovou součástí osnov by měly být předměty nutné ke zvládnutí požadavků běžného života. Myslím tím chování ke druhým, pochopení, co je lidskou podstatou, proč se lidi nemají rádi, proč existují odlišné charakterové typy a inteligence, co to je „manipulace“ mezi lidmi i v kontextu s vládnutím, proč jsou války, pochopení potřeby pohodových mezigeneračních kontaktů, ovšem stejně tak nutnost praktikovat zdravý životní styl a zdravotní prevenci, vysvětlit principy sociálních sítí, chování influencerů, princip reklam, internetových informačních zdrojů, učit se finanční gramotnost. Vztah lidstva k životu a přírodě. POZOR – netvrdím, že mnohé z toho se už neučí.
Autorka ve svém článku také připomíná, že (cit.): „v případě, že se nic nezmění, osamělých seniorů bude rapidně přibývat stejně, jako jejich sebevražd“. Končí tvrzením, že (cit.): „Cesty k lepší orientaci ve světě internetu jsou. Jen je třeba seniory nasměrovat“.
Komentář:
Není jasné, co autorka myslí tvrzením „v případě, že se NIC nezmění…“, přesněji co ona navrhuje za konkrétní změny – o tom je nutné psát!
Další novinář, Michal Pohanka, je autorem článku s titulkem „Stop mezigeneračnímu pohrdání a násilí!“
Komentář:
Moc pěkně napsáno, i s vtipnou nadsázkou, ale výsledek je stejný. Jen „osobní názor“ a tudíž teorie. Celospolečenská témata by měla být prezentována včetně „autorských návodů“. Vlastně by mohla evokovat veřejnou debatu nebo dokonce být tématem konferencí. Nikoliv motivem pro stávky a živelné demonstrace a pochody, které jsou politicko-mocensky zmanipulované.
Nyní ponor do života seniorů pohledem seniora
Realita je to, co určuje stav. Na jedné straně státem nebo soukromými institucemi zajišťované služby péče o seniory, výrazně se lišící cenou, přitom kriticky nedostatkové. Příčina? Chyby v predikci sociálně ekonomického vývoje. Pozdě bycha honit, tohle je zanedbání predikce vývoje společnosti. Vláda a mnozí politici si teď veřejnosti stěžují, že žijeme déle (údajně hlavně díky úspěchům moderní medicíny), dělají poplach, že seniorů bude brzy celá jedna třetina „lidu“ a nastane problém, kdo je bude živit a starat se o ně až do vysokého věku.
To, co aktuálně bedlivě sleduji, je horečná aktivita investorů do výstavby zařízení pro seniory, jimž se honosně říká „resort“. Už to nejsou jen „domovy pro seniory“, nebo „senior homes“ (to druhé je totéž, ale zní to vznešeněji). Nebo domy s pečovatelskou službou. Nemluvě o LDN.
Čtu vášnivé diskuze na téma „o staré lidi se vždy staraly jejich rodiny“. Někdo tvrdí, že dlouhověkost seniora je podmíněna především soužitím s rodinou. Jistě. Až na to, že je již zmíněná „jiná doba“. Mezi námi, jedním z hlavních faktorů, působících na mezigenerační vztahy, je socio-ekonomická situace.
Tímto připomenutím jsem se dostal ke hlavní myšlence tohoto článku. Tou je připomenutí principů existence bezkonfliktní společnosti, kterými jsou lidská soudržnost, ohleduplnost a pochopení (empatie). Jedním z projevů je existence charitativních organizací. Přiznávám, že do této chvíle jsem neprozkoumal formy jejich aktivit ani konkrétní okolnosti, provázející jejich činnost.
