Evropská proměna: Německo na cestě k islámu?

Evropa se vždy měnila, především průmyslově a politicky. Současná proměna však naznačuje civilizační zlom, který je nevyhnutelný v důsledku nynější migrace. Tuto změnu, o které se zde budu zmiňovat, nebudu hodnotit; důležité je si uvědomit, že globální uprchlická krize má moc změnit naše stávající hodnoty, na kterých byl tento kontinent vybudován. Nesprávný úsudek však může být pro budoucnost Evropy fatální. Většina analytiků posuzuje migraci pozitivně, ale často se přehlíží jedna zásadní skutečnost. Z ekonomického hlediska mohou být migranti pro EU skutečným přínosem, nicméně je důležité si uvědomit - není všechno zlato, co se třpytí! Ekonomické výhody mohou být vyváženy sociokulturními výzvami a náklady.

Většina současných uprchlíků pochází z muslimských zemí, což může znamenat posílení islámu v Evropě, buď vědomě, nebo nevědomě. Jako věřící člověk nemám problém s tím, když někdo uznává jiná náboženství. Dokonce bych v některých případech neměl nic proti islámu, pokud by toto náboženství nevykazovalo politické ambice, za nímž stojí právo šaría.

Šaría je soubor náboženských a právních předpisů, které jsou odvozeny z koránu, hadíthů (tradice proroka Muhammada) a dalších zdrojů islámské víry. Tato sada pravidel a směrnic řídí chování a povinnosti muslimů ve všech aspektech života.

Některé z oblastí, které šaría pokrývá, zahrnují:

Náboženské povinnosti: Šaría stanovuje povinnosti, jako je modlení, půst během ramadánu, almužna a poutní cesta do Mekky (hádž).

Rodinné právo: Šaría upravuje manželství, rozvod, dědictví a péči o děti.

Trestní právo: Šaría stanovuje tresty za určité zločiny, jako je krádež, cizoložství, rouhání a alkohol.

Etika a morálka: Šaría nabízí směrnice pro správné chování, slušnost, čestnost a soucit.

Samozřejmě, kdokoliv může argumentovat, že i křesťanství není apolitické. Nicméně, z hlediska současné civilizační éry, je křesťanství ve srovnání s islámem mnohem více sekulární, což často vede k napětí mezi těmito dvěma náboženskými systémy. S nadsázkou lze islám považovat za pouštní náboženství, což odráží určité zvyky a tradice, jež jsou v souladu s životem v poušti.

Například zákaz konzumace vepřového masa má svůj přirozený důvod, neboť vepřové maso se na poušti rychleji kazí než hovězí maso. Takže i právo šaría odráží pouštní zákonitosti, které nemají takovou závažnost v chladnějších oblastech jako v prostředí pouště.

V roce 2012 žilo v Evropské unii odhadem 19,5 milionů muslimů, což představovalo přibližně 3,8 % celkové populace. Aktuální počet muslimů v EU není přesně znám, ale podle odhadů z roku 2016 bylo v Evropě 25,8 milionů muslimů, což představuje zhruba 4,9 % evropské populace.

Tento počet se mohl od té doby změnit v důsledku migrace a demografických trendů. Nárůst, a tudíž posilování islámu v křesťanské EU je nezpochybnitelný. Ano, záměrně jsem použil slovo – křesťanské Evropě, protože na našem kontinentě žije jednoznačná křesťanská většina čítající cca 553 miliónů věřících obyvatel.

Proto musím znovu zopakovat svá předchozí tvrzení, že se islámu nemusíme vůbec obávat, ba naopak, toto náboženství a jeho kultura nás může dokonce obohatit, jak se v mnohých případech skutečně stalo. Kupříkladu, kdo by dnes neznal takové pokrmy jako jsou hummus, kebab a další? Nemohu ani zapomenout na arabské (muslimské) učence, jimž vděčíme za rozvoj matematiky, astronomie, chemie a medicíny, včetně překladů a komentářů k dílům starověkých řeckých filozofů a vědců.

To jsou např. Abu Nasr Al-Farabi: Filozof a vědec, považovaný za jednoho z předních myslitelů středověku.

Al-Battani: Matematik, vědec a astronom, který vylepšil stávající hodnoty pro délku roku a ročních období.

Ibn Sina: Filozof a vědec známý svými příspěvky k aristotelské filozofii a medicíně.

Ibn Rushd: Filozof a učenec, který vytvořil řadu shrnutí a komentářů k většině Aristotelových děl a k Platónově Republice.

Muhammad ibn Musa Al-Khwarizmi: Jeho díla představila hindsko-arabské číslice a koncepty algebry do evropské matematiky.

Ovšem tento můj názor bude platit jen za předpokladu, že se populační křivka žijících muslimů v zemích EU dramaticky nezvýší, což bohužel v souvislosti s globální uprchlickou krizí nastává. Kromě přívalu muslimských uprchlíků existuje ještě další faktor, který ohrožuje křesťanskou většinu v Evropě, a tím je větší porodnost muslimských žen. Průměrně muslimské ženy rodí 3,1 dítěte, zatímco křesťanky rodí 2,7 dítěte.

A co je vlastně špatného na tom, že demografická populační křivka našich muslimských bratrů strmě stoupá, zatímco podle některých odhadů počet křesťanů v příštích desetiletích poklesne z nynějších 553 milionů na 454 milionů. V podstatě nic zvláštního, pokud by islám byl apolitickým náboženstvím, o čemž lze pochybovat, protože se opírá o koncept a právo šaría.

I když mezi muslimy existuje široká škála názorů na to, jak by měla být šaría aplikována - například jsou tací, kteří před šaríi upřednostňují občanské právo- ovšem nesmíme zapomenout na to, že většina muslimů preferuje přísnou interpretaci šaría. Která z těchto dvou názorových skupin je ve většině, můžete si uvědomit tím, kolik arabských žen neoblečených v tradičních šatech potkáte v městské čtvrti s převahou muslimského obyvatelstva.

Celý tento stav bych přirovnal k lidskému střevu a jeho mikroflóře. V lidském střevě žije celkem asi 500 druhů bakterií, které existují v jakési vzájemné rovnováze. Když však dojde k náhlému a nečekanému rozmachu jedné či druhé bakterie, nastane přirozená destabilizace. To může mít za následek například pěkný průjem, že!

Jak zabránit všem výše uvedeným potížím, které ohrožují nejen křesťanskou většinovou populaci, ale i muslimskou komunitu v Evropě, o tom není tento příspěvek. Jen se pokouším upozornit na stav, který není z dlouhodobého hlediska pro Evropu udržitelný.

Navzdory přesvědčení, že vše je v rukou Božích, je důležité alespoň diskutovat o tomto tématu, neboť svobodná výměna názorů může často přispět k neočekávanému řešení, které Evropané potřebují podobně jako probiotika po dlouhodobém užívání antibiotik.

O tom, že evropští politici nerozumí náboženství, dokladují různé příběhy od našich západních sousedů. Proto mě nijak nepřekvapilo, když jsem se dočetl, že v německých školách ateistické či křesťanské děti, ze strachu, předstírají konverzi k islámu.

Například na střední škole v Bonnu muslimští studenti šikanovali své spolužáky, aby prosadili přísná pravidla týkající se oblékání a hodin tělesné výchovy. Ve škole v Neussu, v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, se středoškoláci ve věku 17 až 19 let pokusili kamenovat své spolužáky a vyjádřili odmítavý postoj vůči demokracii.

Studenti vytvořili vlastní  „šaría policii“, která vyvíjela nátlak na spolužáky označené za „špatné muslimy“. Dokonce kritizovali i muslimské profesory za nedodržování islámských pravidel. Policie stále vyšetřuje tento případ.

Ve velkých městech jsou křesťanské děti ve školách v menšině, kde jsou často vystaveny výhrůžkám a násilí ze strany muslimských studentů. Tyto problémy vedou ke vzniku skutečných paralelních společenství na školních dvorech.

Z uvedených příkladů je zjevné, že rozdílné náboženské systémy často kolidují a nenacházejí společnou řeč. V této perspektivě se zdá být jediným rozumným přístupem heslo: „Svoje si chráním, a na cizí nesahám!“ Tento postoj reflektuje potřebu zachování vlastní identity a zároveň respektuje odlišnosti ostatních. Je to způsob, jak minimalizovat potenciální konflikty a podporovat mírové soužití mezi různými náboženskými a kulturními komunitami. Ovšem, kde není dobrá vůle, marno přesvědčovat rozum. To je jeden z mnoha důvodů, proč jsem přesvědčen, že společné soužití pod jednou střechou mezi křesťany a muslimy není realizovatelné, alespoň ne zde v Evropě.

Takový přístup vytváří precedens, který vede k tomu, že křesťanské děti se ve velkých městech stávají ve školách menšinou. Mnozí domácí odborníci zdůrazňují, že v České republice není třeba se obávat podobné situace, neboť počet muslimů žijících v naší zemi není vysoký. Nicméně nelze opomenout, že pokud by se současný trend nadále ubíral tímto směrem, může to vést k většímu vlivu islámu v Německu, a tím i k možnému uplatňování práva šaría.

Jakmile by se Německo s nadsázkou stalo islámskou republikou, byl by vyvíjen tlak i na Českou republiku, aby přijala islám jako dominující prvek svého státoprávního uspořádání. Dnes může být tento scénář považován za populistickou představu, ale pokud příliv muslimských uprchlíků neustane, nelze ho vyloučit.

V Evropě určuje většina, co bude nebo nebude, a pokud křesťanství nebude ve většině, může být nahrazeno jiným náboženstvím, třeba islámem nebo hinduismem. Možná je to tak správně, neboť i v přírodě přežívá pouze ten nejsilnější, což platí i v různých náboženských systémech.

I přes schválení migračního balíčku europoslanci nijak neřeší posilování islámu, které souvisí s nekontrolovanou migrací, pokud nebereme v úvahu zjevné souvislosti. Německo poskytuje důležitý příklad, jak může vypadat integrace, když jsou muslimové ve většině, jak je vidět ze zmíněných problémů ve školách. „Děti jsou základním kamenem dospělosti a jejich mládí ovlivňuje jejich budoucí život.“ Proto je důležité, aby křesťané zachovali obezřetnost a pevně se drželi své víry.

Osobně bych raději navštěvoval Německo bez náboženské dominance než stát s převahou práva šaría. Ale vše je v rukou vyšší moci, a pokud je islám součástí božského plánu, přijměme ho s pokorou, ať už bude budoucnost Evropy jakákoli!

1. V některých zemích nesmí ženy vyjít z domu bez doprovodu manžela, bratra nebo otce. Jinde mohou na ulici jen přísně zahalené, od 13 let nesmí chodit do škol. Muži mají předepsaný povinný plnovous a tradiční oblečení. Televize, stejně jako západní hudba se považuje za nástroj satana a je zakázaná.

2. Žena přistižená při manželské nevěře může být ukamenována, a to před očima celé své rodiny včetně malých dětí. Za krádež hrozí useknutí ruky nebo jiné části těla, za požití alkoholu se veřejně bičuje.

3. Přesně stanovuje, jak se mají věřící chovat a dokáže obsáhnout prakticky všechny stránky běžného života - od politiky přes obchod až po rodinu, sexualitu či osobní hygienu.

4.Trestání sodomie: Homosexualita nebo sodomie může být v některých interpretacích šaría trestána, opět často velmi tvrdě.

Tyto výše uvedené informace pocházejí z tohoto - zdroje.