Elektromobilita – pokud s ní nic neuděláme, skončíme nakonec v čínských rukou

Jak se vyznat v protichůdných informacích, které namísto aby osvětlily mnohdy zkreslená či nepravdivá tvrzení, svou složitostí běžného čtenáře – laika spíše matou? Tento chaos nás pak vzdaluje od pravdy a osvícení. Na jedno takové téma, doprovázené absolutním zmatkem, jsem narazil v oblasti elektromobility. Pokrok sice nelze zastavit, nicméně nepravdy spolu s nevědomostí mohou příznivý vývoj významně zpomalit. Pokud nedokážeme kriticky přemýšlet, může se i zmíněný pokrok zvrhnout v něco negativního – například v chaos, který do všeho vnáší neuspořádanost, jinými slovy řečeno krizi. Abychom nepodlehli informačnímu přetížení a mediálnímu humbuku, je často zapotřebí podívat se pravdě do očí – to, co spatříme vlastním zrakem, je totiž většinou holá pravda.

Jelikož jsem se tomuto tématu již dvakrát věnoval a zároveň sklidil nevídanou, zcela neoprávněnou kritiku, musím znovu reagovat na tohle nevděčné téma. To, co jsem napsal 7. května (2024) v článku Česko nepochopilo, že elektromobilita je naší budoucností. Za tuhle chybu můžeme draze zaplatit!, se začíná postupně a nepříjemně projevovat.

Mnozí čtenáři si špatně vyložili má slova a čirý pragmatismus zaměnili za nepodložené nadšení, které bylo vytrženo z kontextu. Vskutku, jsem nadšený z toho, že elektrické vozy mohou tuto dnešní „znečištěnou“ civilizaci očistit od jedovatých plynů, které značně zamořují tuto planetu a její životní prostředí.

Rozumím tomu, že ne každý si může dovolit nákup nového elektro vozu za milion korun. Každopádně i na tomto bitevním – cenovém poli se začínají podmínky měnit k lepšímu. Nepodléhejme tedy babským klepům a přesvědčme se sami, jak je to ve skutečnosti.

Například v ČR si již můžeme koupit elektromobil Dacii Spring, za velmi zajímavou cenu, která nepřekročí ani půlmilionovou cenu. Ano, jde o model s dojezdem 225 km. Samozřejmě, není to zrovna bůhvíjaký dojezd, pokud budeme věřit v lepší budoucnost, není pochyb o tom, že brzy přijdou ještě levnější modely s daleko vyšším dojezdem, o němž si teď můžeme jen nechat zdát. Takové možnosti nabízí pokrok, proto nesmíme pochybovat, ale trpělivě vyčkávat, až se zázrak promění ve skutečnost.

Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na to, jak vypadaly první mobilní telefony, které svou velikostí připomínaly spíše mikrovlnnou troubu než bezdrátový telefon. Dnes máme mobilní telefon v hodinkách nebo v prstenu, a nikoho to už ani nepřekvapí, že? To samé lze očekávat v oblasti elektromobility. Můžeme předvídat, že pokrok a nové technologie nám přinesou baterie, na kterých budeme schopni dojet třeba až 10 000 km na jedno nabití.

Z dnešního pohledu to může působit jako krásná pohádka, která je realitě na hony vzdálená. Jak jsem již zmínil výše, i mobilní telefony byly kdysi velké jako „kufr“ a dnes mají velikost špionážních mikro zařízení. Na poli dojezdu elektromobilů se však očekává doslova „zemětřesení“ – pokrok, který přinese delší dojezd a rychlé nabíjení. První vlaštovkou v tomto směru je nový typ LFP baterie od společnosti CATL. S touto baterií podle výrobce ujedete až 1 000 km a dobijete ji za pouhých 10 minut.

Doufám, že se řada odpůrců elektromobility konečně zamyslí nad svým zpátečnickým postojem, který brzdí nejen pokrok, ale i šanci na čistší životní prostředí, které stojí za to.

Mnohé mýty, nepravdy a již vyřešené problémy by neměly stát v cestě nezastavitelné budoucnosti elektromobilů. O údajných problémech elektromobilů v zimě se toho napsalo dost, ale o tom, že mnoho jejich vlastníků s těmito problémy zkušenosti nemá, se téměř nemluví.

Například v článku založeném na osobní zkušenosti: Čekal jsem hrůzu, ale v chladných dnech je elektrické auto lepší než diesel, se můžete dozvědět a přesvědčit se, že někdy stojí za to naslouchat i odlišným názorům – i když se neshodují s většinovým názorem.

A abych na této pozitivní vlně chvály na elektromobily mohl v tomto příspěvku pokračovat, dovolím si vám nabídnout názor jednoho čtenáře, který se podělil o své pozitivní zkušenosti s provozem svého elektro vozu. Uvedl: „Češi mají spalováky rádi, nevím, čert ví vlastně proč, asi z nostalgie… jezdím dva roky s EV a dobrý. Na DC nabíječce za čtvrt hodiny dobiju 200 km, při delších cestách žádnej problém – vypiju kafe a jedu dál 😉 Jinak doma večer napíchnu v garáži a ráno fertig.“

Nebudu popírat, že některé obavy mohou mít své opodstatnění. Nicméně, jak se elektromobilita vyvíjí a zdokonaluje, připomíná to vývoj prvních počítačů – od jednoduchého systému MS-DOS až po vyspělejší a mnohem jednodušší Microsoft Windows. Uveďme si některá fakta, která přispívají k nevoli při nákupu elektromobilů. Vysoká pořizovací cena je jedním z mnoha kritérií, která ovlivňuje oblibu elektro vozů. Ovšem je třeba říci, že čím více elektromobilů se vyrobí, tím rychleji jejich cena poklesne. To je přirozený zákon trhu. Kromě toho, jak jsem již uvedl výše, dnes si můžete pořídit elektromobil za cenu nižší než půl milionu korun.

Nedostatečná infrastruktura je problém, který se během vývoje neustále řeší a zlepšuje. Například německá společnost Rheinmetall představila inovativní řešení, které může překvapivě prolomit nedostupnost nabíjecích stanic v městských oblastech. Řešením mohou být městské obrubníky, v nichž budou integrované (vložené) nabíječky. Tento systém se v současnosti testuje v okolí Kolína nad Rýnem a zdá se, že takový způsob dobíjení může pomoci vyřešit problém s nedostatečnou sítí nabíjecích stanic, zejména na městských sídlištích. I kdyby se tento způsob dobíjení neujal, věřte, že přijdou ještě účinnější technologie, které se prosadí v rámci trendu zavádění ekologicky čistých elektromobilů.

Omezený dojezd je jedním z mnoha strašáků, kvůli kterým se příznivci spalovacích motorů zdráhají uvažovat o koupi elektromobilu. Lze souhlasit s tím, že při delších cestách může nízký dojezd elektromobilů v současnosti znamenat frustraci pro řidiče. Nově přicházející technologie však začínají přinášet naději, která může významně prodloužit nejen životnost dobíjecích baterií, ale i samotný dojezd, jenž by mohl přesáhnout 1000 km. Nový typ LFP baterie od společnosti CATL by snad konečně mohl zajistit vyšší dojezd a jednou provždy zbavit elektromobily tohoto dojezdového strašáka.

Strach z nových technologií tu byl vždy, takže proč by tomu mělo být v těchto digitálních časech jinak? Navíc souhlasím s tím, že obezřetnost je vždy na místě. Proto se současná automobilová revoluce vyvíjí zcela přirozeně. Vozový park se spalovacími motory se postupně nahrazuje elektromobily, což se bude jen urychlovat, až „výfukáče“ zcela jistě skončí v zapomnění dějin. Teprve tehdy bude podle mého názoru 20. století zakončeno a nahradí ho nová éra, kdy se emisně čisté elektromobily stanou samozřejmostí a spalovací motory zůstanou jen vzpomínkou na minulost.

Uvalení cel Evropskou unií na levnější elektromobily z Číny je projevem obav z technologického náskoku čínského průmyslu, který v tomto odvětví skutečně dominuje. Číňané, podporovaní výraznými státními dotacemi a zajištěným přístupem k surovinám pro výrobu baterií a solární techniky tak získávají výraznou výhodu. Díky tomu mohou ovlivňovat směřování původních principů Green Dealu podle svých ekonomických zájmů a představ.

Souhlasím, že Čína moc dobře ví, že prodejem aut za zlomek výrobní ceny si získá převahu nad konkurencí a nakonec na tom vydělá. Možná jste už pochopili, proč se mé varování a obavy ohledně elektromobilů začínají naplňovat, zejména to, co jsem napsal v tomto článku: Česko nepochopilo, že elektromobilita je naší budoucností. Za tuhle chybu můžeme draze zaplatit!

Evropské automobilky mohou Čínu, a bohužel i USA, porazit pouze pomocí výkonnějších baterií s delším dojezdem, dostatečné nabíjecí infrastruktury a stabilního přísunu elektrické energie. Jinak hrozí, že v EU budeme jezdit převážně čínskými dotovanými elektromobily a stát ve frontách u dobíjecích stanic kvůli nedostatku elektřiny, zatímco v Číně budou stále jezdit auta se spalovacími motory.

Je pravdou, že i americké automobilky zaostávají za čínskou konkurencí, což přiznává i šéf Ford Motor Company, Jim Farley. Ten má sice obavy z čínských výrobců automobilů, ale na svůj elektromobil od Xiaomi nedá dopustit. Farley v pořadu Everything Electric Show přiznal, že už měsíce jezdí v čínském SUV Xiaomi SU7 a nechce přestat, čímž jen potvrzuje, že Asiaté mohou převzít kontrolu nad naším nejdůležitějším průmyslem – a potenciálně tak ovlivnit i naše demokratické hodnoty a zřízení. To je hrozba, které bychom se měli vážně obávat.

Kdo si myslí, že si můžeme dovolit setrvat u spalovacích motorů, se hluboce mýlí. Dá se předpokládat, že i nový americký prezident Donald Trump, jehož před volbami podpořil majitel automobilky Tesla Elon Musk, brzy přehodnotí svůj dosavadní negativní postoj k elektromobilitě. Z tohoto pohledu je nereálné, že by Evropa mohla zůstat izolovaným ostrovem, kde by se auta poháněla například ekologičtějšími syntetickými palivy.

Různí soukromí investoři, ale i čínský stát, vložili do výzkumu elektromobility obrovské finance, které budou chtít zpět, a to za každou cenu. Proto tvrdím, že není jiné cesty, než jsou elektromobily, ať se to někomu líbí, nebo ne. Buď se tomuto trendu přizpůsobíme, nebo nakonec nebudeme vůbec jezdit. To už bude jen otázka volby. To, že evropský automobilový průmysl začíná upadat, dokládá propad zisku největší německé automobilky Volkswagen, který se ve třetím čtvrtletí snížil o 64 procent.

Ačkoli se uvádějí různé důvody tohoto poklesu, nejčastěji se zmiňuje, že příčinou je zrušení dotací na výrobu elektro aut v Německu k 1. lednu. Dalším viníkem je neúspěšná vládní hospodářská politika, která připustila vysoké ceny energií. Volkswagen – stejně jako další evropské firmy – zatím nedokáže v Evropě ani ve světě konkurovat čínským elektromobilům. A tohle bude nejspíš kámen úrazu.

Věřím, že Evropská unie, navzdory dnešním potížím s migrací, válkou na Ukrajině a nedostatkem strategických surovin, dokáže čelit všem výše uvedeným problémům – za předpokladu, že se zaměří na skutečné výzvy a nebude se zabývat drobnostmi, jako je například tvar unijního rohlíku.

Evropský inovační a technologický institut (EIT) může v oblasti inovací podat pomocnou ruku nejen evropským automobilkám. Nepochybuji o tom, že v Evropě máme dostatek špičkových vědeckých mozků, kteří mohou přinést zásadní objevy, například v oblasti rychlosti nabíjení a dojezdu baterií. Co asi budou skeptici elektromobilů říkat, až se na trhu objeví první nehořlavé elektrické baterie?

Že je to sci-fi? Podívejme se na dnešní mobilní telefony. Nejsou snad ve srovnání s těmi, které se prodávaly před deseti lety, jako ze sci-fi? Menší rozměry, více funkcí, rychlé nabíjení a nízká spotřeba celého zařízení – to vše je nyní realitou.

Co tím chci říct? Asijské a tvrdé zámořské konkurenci může Evropa čelit jedině vyspělejšími technologiemi. Pokrokové technologie budou v nekompromisním světě byznysu rozhodujícím faktorem. Právě ony určí, zda si udržíme pozici mezi nejvyspělejšími průmyslovými zeměmi, nebo zda se Evropská unie postupně promění ve spolek průmyslově rozvíjejících států pod vlivem ekonomických gigantů, jako je Čína, Indie či další turbo-ekonomiky, které mají ambice stát se světovými hospodářskými velmocemi.

Naše svoboda a sociální vymoženosti stojí mimo jiné také na tom, jaká vozidla budou jezdit po evropských silnicích. Bude to produkce místních evropských automobilových značek, nebo vozidla z dovozu? O tom to celé je!