Článek
V posledních dnech začala Evropa po útocích noži silně krvácet a dvanáct žlutých hvězdiček na její vlajce se symbolicky zbarvilo do červena. Migrační krize v letech 2015/16, kdy do Evropy přišlo 1–2 miliony uprchlíků, převážně z arabských zemí, přinesla do EU nejistotu týkající se zásadní otázky: Je Evropská unie schopná ochránit své vnější hranice a své obyvatele, nebo je toto uskupení spolupracujících evropských národů postaveno na papírových základech, které mají k opravdové funkčnosti daleko? Tento příspěvek vznikl jako reakce na článek „Diagnóza: Dvě nebezpečí pro Německo, Česko i celou Evropu“, který napsal profesor medicíny a kardiolog Josef Veselka ve svém pravidelném sloupku.
Teroristický útok v německém Solingenu
Profesor Veselka tuto tragédii ohodnotil následovně: „Je to další tragédie v řadě, která by však tentokrát mohla být dostatečně silným podnětem pro politiky, aby konečně sáhli k účinným opatřením, kterými by zajistili bezpečnost svých občanů. Pokud se jim to nepovede, může dojít k otřesům, které se dotknou nejen Německa.“
S tímto názorem mohu jen souhlasit, ale zašel bych ještě dál, protože jsem přesvědčen, že v některých evropských zemích již k významným otřesům došlo, například ve Švédsku.
Ve Švédsku se mnoho let nesmělo o problému s migrací vůbec mluvit. Prý to nebylo dovoleno! Bylo dokonce nemyslitelné říci, že mezi migranty existují velké rozdíly, jak uvedla v rozhovoru pro deník Bild ministryně pro migraci Maria Malmer Stenergardová.
Navíc dodala: „To se ale mění a myslím, že nyní je debata střízlivá a realistická.“ Toto prohlášení odhaluje jednu nepříjemnou skutečnost, která je sama o sobě nebezpečnější než samotná migrace - selhání médií v demokratickém státě. V tomto případě se ukazuje, že ve Švédsku byla porušena svoboda tisku, což je právo na svobodné šíření hromadných sdělovacích prostředků, jako jsou tisk, rozhlas, televize a další masmédia (včetně internetových), spočívající zejména v necenzurovaném zveřejňování informací a názorů.
Tato švédská ukázka jasně dokazuje, jak je demokracie křehká a zranitelná a proč potřebujeme svobodný tisk a média, která mohou včas upozornit na problémy, jež politici z nějakého důvodu přehlížejí.
Terorista s nožem
Vzestup extrémistických stran
„Byl to fašismus, který v první polovině 20. století zanechal Evropu v ruinách, a bohužel se nyní stává nebezpečně přitažlivou alternativou pro ty, kteří ztratili víru v tradiční politické struktury. Historicky se zrodil z války, ekonomických krizí, nacionalismu a také z pocitu, že demokracie nedokáže ochránit své občany, ať už je reálným, či domnělým nepřítelem kdokoliv,“ prohlásil profesor Veselka.
Život je s nadsázkou řečeno pohyb, který nesmí ustat, jinak by nastala smrt. Nedivím se, že se začínají objevovat paralely, které připomínají vzestup fašismu a nacismu, zvlášť když pozorujeme, co se děje v takových pro nás významných zemích jako Německo, Francie, či zmiňované Švédsko.
Ochrana, kterou by nám měla poskytnout EU, spočívá v tom, že když se nedaří pěti evropským zemím, nemusí to nutně postihnout i ostatní státy v Evropě. To znamená, že jiné země mohou ekonomicky, politicky nebo vojensky podpořit ty státy, kterým se momentálně nedaří. V tomto směru platí rčení: „V jednotě je síla.“ Jedině společně můžeme odrazit negativní tendence, které se valí na Evropu jako dusivý kouř, jemuž nelze uniknout.
Selhávání politických elit není žádnou novinkou. Ano, nesmíme zapomínat, že někdy je hůř a někdy lépe. Nicméně terorismus v Evropě začíná být nepřehlédnutelný, což nelze popřít. Následkem toho se v migrační problematice začíná ve všech zemích EU něco podstatného dít. Nejde jen o výrazné přitvrzení v oblasti přijímání uprchlíků, ale především o to, že se o tomto problému začíná veřejně mluvit, debatovat a konečně také psát v médiích. To platí nejen pro Švédsko, kde byla migrace dosud zamlčovaným tématem.
Kolik Evropanů musí ještě zemřít, než dojde k nějaké změně, která ochrání obyvatele tohoto kontinentu před nábožensky fanatickým vražděním? Bohužel, kostky byly již vrženy, takže nelze očekávat, že v oblasti bezpečnosti bude Evropa znovu tím vysněným rájem, jakým bývala dříve.
Většina čtenářů se mnou logicky nebude souhlasit, ale pokud v otázce bezpečnosti vše zůstane jen u občasných útoků noži, pak je to v jistém smyslu výhra nad nepříznivou situací, která se může kdykoliv zhoršit. Jistě se zeptáte, kdo za to může a proč se to nechalo dojít tak daleko?
Samozřejmě, že vždy najdeme viníky, kteří to ve skutečnosti mysleli dobře, když chtěli pomoci pronásledovaným lidem na útěku, matkám a dětem, prostě všem, kteří byli postiženi občanskou válkou, jako třeba v Sýrii.
Bohužel se přitom nezamysleli nad tím, zda je Evropa kapacitně schopna pomoci tolika lidem, kteří nikdy nesdíleli a ani nebudou sdílet naše západní hodnoty a kulturu. To je však již minulost. Nyní musíme úspěšně vyřešit budoucnost, abychom se nedopustili stejných chyb jako v minulosti.
Co se týče samotné migrace, tak by bylo velice naivní i hloupé tuto záležitost paušálně kritizovat, protože i uprchlíci z různých exotických zemí náš kontinent kulturně, ale i ekonomicky obohatili. Konkrétně tady u nás v Čechách velice pozitivně působí vietnamská komunita, která si našla k místním Čechům cestu přes prodejny textilu, večerky, nebo i vietnamskou kuchyni, která je mimochodem skvělá!
Jednotná a funkční Evropa se dokáže s jakýmkoli nebezpečím vyrovnat efektivněji než jednotlivé státy samostatně. Čistě hypoteticky, kdyby v roce 1933 existovala EU, mohlo by se vzestupu nacistů a druhé světové válce předejít? Co z toho vyplývá?
Sice pozdě, ale nakonec politici na západ od nás konečně pochopili, že německé zákony musí dodržovat všichni, a to jak křesťané, tak muslimové, včetně všech židovských komunit. Kdo tak neučiní, bude nekompromisně vyhoštěn. Mluvčí spolkové vlády oznámil, že budou vyhoštěni nejen afgánští občané, kteří byli v Německu odsouzeni. Je zřejmé, že se ledy pohnuly, ale ani německá vláda nemůže sama bez společného plánu pod záštitou EU v těchto potřebných deportacích uspět.
Souhlasím s názorem, že je zapotřebí jednat co nejdříve, jinak Evropě hrozí vzestup fašistických stran, které se snaží dosáhnout toho samého, co náboženští teroristé – oslabení nebo zničení Evropské unie. Tohle je to, o co se hraje, tedy o Evropu, i když si to možná neuvědomujeme.
Zánik EU
To nejlepší na závěr…
Pan profesor Veselka se pokusil popsat problémy, které Evropu dusí víc, než si mnozí uvědomují. Ani já nebudu s jeho názory polemizovat, přestože se domnívám, že to, co on považuje za stěžejní příčinu všech současných těžkostí v EU, je ve skutečnosti marginální záležitostí. Podle mého názoru to není zásadní příčina toho, co profesor nazval „začátkem konce příjemné Evropy.“
Citace z rozhovoru profesora Veselky: „Nicméně, pokud by se ekonomicky nejsilnější evropská země rozhodla, že bude hlídat své hranice a omezí tím volný pohyb osob, pak vzniká nebezpečí, že tuto „schengenskou“ vymoženost postupně ztratíme i my ostatní. Jinými slovy, tyto kroky by se již netýkaly pouze Německa, ale také nás a do jisté míry i celé Evropy.“
V tomto bodě se od pana profesora dozvídáme, že Evropa nedokáže ochránit své hranice a plnit své závazky ohledně jejich ochrany. Otázkou tedy zůstává, zda je to důsledkem nedostatečných prostředků, nebo zda chybí skutečná politická vůle zabezpečit hranice EU podobně jako to dělá Polsko na hranici s Běloruskem, nebo zda jde o kombinaci obou těchto faktorů.
Žijeme v demokracii, a proto bychom se měli ptát našich politiků, zejména těch evropských, jak lépe zabezpečit vnější hranice EU. Je důležité diskutovat o tom, jak zabránit situaci, kdy Německo bude nuceno porušit „schengenskou vymoženost“, která je ze základních pilířů existující Evropské unie.
Další citace: „Evropa si v posledních letech vytváří mnohá pravidla, která sice skvěle zní, ale ve skutečnosti je není schopna prosadit do reálného života či případně dodržovat. Pokud tentokrát nezvolí chytré a vyvážené řešení, hrozí jí ještě větší ztráta důvěry občanů v demokracii, anebo omezení nabourávající se do základů evropského spolužití. Ani jedno by nebylo dobré.“
Domnívám se, že časem Evropa najde reálné řešení, jak efektivně zabezpečit své hranice a rozhodnout, které uprchlíky přijímat a které odmítat. Než se však toto řešení najde, bude nějakou dobu evropská vlajka s žlutými hvězdičkami zbarvena do ruda. V tomto kontextu se držme rčení: „Na všem zlém se dá najít něco dobrého.“ Chtěl bych poděkovat panu profesoru za jeho pravdivé názory a nadhled, které si zasloužily komentář. Celý rozhovor, který jsem nekomentoval, si můžete přečíst na tomto odkazu: Diagnóza: Dvě nebezpečí pro Německo, Česko i celou Evropu.
Zdroje:
