Článek
Tuleja má nahradit Langšádlovou, která čelila dlouhodobé kritice za to, že svou práci údajně neuměla na veřejnosti prodat. Právě proto minulý týden ve funkci skončila.
Potíž ale spočívá v tom, jakým typem „viditelnosti“ ministr předchůdkyni překonává. Publikování v predátorských časopisech je považováno za vážný vědecký faul a následná snaha shodit prohřešek na doktorandku je navíc jednoduše hanebná.
Bylo tedy rozhodnutí strany TOP09 zbavit se „neviditelné“ Langšádlové rozumným počinem, nebo spíše naopak?
Důležitý je samozřejmě kontext.
TOP09 v průzkumech volebních preferencí právě nezáří. V dubnovém od společnosti SANEP to dokonce vypadá na odchod strany ze sněmovny, protože by měla dosáhnout jen na 4,1 % hlasů.
V čem spočívají hlavní problémy TOPky? Kromě programových neshod s ODS, například ohledně zavedení eura (s nimiž na půdorysu stávající koalice lze sotva něco počít), jde především o výkony jejích vlastních představitelů. Předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová dlouho nedobrovolně působila jako hlavní terč anofertí propagandy a hyperkritický pohled na ni jistě zaslouží korekce.
Pak tu ovšem máme ještě mimořádně viditelného ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Tomu se podařilo doslova nemožné, neboť v hluboce rozpolcené společnosti napříč různými tábory i ve vědecké komunitě vzbuzuje hluboké antipatie, ať už kvůli extrémně „libertariánskému“ postoji ke COVIDu, z hlediska přístupu k lékové krizi, případně kvůli různým návrhům ohledně „vylepšení“ péče.
Pekarová Adamová i navzdory masivní antikampani Válka z hlediska důvěry přeskočila.
Většinu negativní publicity TOPky měl až dosud na svědomí právě Válek, kromě zmíněných stížností stíhaný také osobními skandály a chybnými personálními kroky. Jeho vnitrostranická pozice je však poměrně silná - a zdá se, že předsedkyni strany se nechce podstoupit konfrontaci s Válkovými příznivci, která by nutně nastala v případě snahy jej vyměnit.
A odtud nejspíš pochází unikátní operace, kterou sledujeme. Byl to tuším Goethe, kdo řekl, že ti, kdo nezvládají, co je nutné, se věnují nepotřebnému.
Náhradou náhrady Válka, k níž chybí politická odvaha, se měla stát náhrada ministryně Langšádlové. Té na počátku jejího působení leccos vyčítali a zpochybňovali její odborné kompetence. Podle reakcí na odvolání však tyto pochybnosti postupně odezněly a v zásadě s ní byli všichni spokojeni.
Samozřejmě nechci přehánět. Helena Langšádlová byla průměrnou ministryní, netřeba si dělat iluze ohledně její nenahraditelnosti. Avšak to, že je někdo průměrný, za určitých okolností nemusí být nutně na překážku. Ba přímo naopak.
TOPka se označuje za konzervativní stranu. Konzervativním přístupem tradičně bývalo, že pokud se něco osvědčilo, třeba i jen zčásti, nevyhodíme to oknem v rámci „revolučního“ řešení, ale snažíme se to postupně opatrně vylepšovat.
V dané souvislosti se nabízí možnost, že by strana pomohla své ministryni se zviditelněním její práce mezi tou částí veřejnosti, kterou její agenda zajímala. Langšádlovou by bylo „víc vidět“, vládní superstar by se z ní jistě nestala, ale nějaký ten bod navíc by postup přinesl.
Namísto toho ale sledujeme evidentně nepřipravenou výměnu političky, na niž si nikdo nestěžoval, za osobu mnohem problematičtější a ve vědeckých kruzích nutně kontroverznější.
Jakoby se kdesi v ústředí TOP09 rozhodli zařídit podle tradiční pohádky Jak dědeček měnil, až vyměnil.
Nejdříve vyměnili výměnu Válka za výměnu Langšádlové. Pak vyměnili Langšádlovou za Tuleju. Pak zazvonil zvonec.
Sledují logiku pohádky, v níž nepříliš kompetentní senior postupně směňuje zlatou hroudu za koně, vola, vepříka, berana a jehlu, kterou nakonec ztratí.
Jestli zrovna podobné přístupy pomohou straně vylepšit voličské preference a posunout ji v průzkumech trvale nad klíčovou pětiprocentní hranici, o tom bych se odvážil s úspěchem pochybovat.
