Článek
Dle vyjádření Balásze Orbána jsou rozhodnutí ohledně obrany, která byla přijata v Kyjevě, údajně „nezodpovědná“ a v Budapešti by podobná přijata nebyla.
Na okraj tohoto pozoruhodného sdělení se sluší dodat, že když historik Golo Mann psal své Německé dějiny 19. a 20. století , starostlivě v nich rozlišoval různé případy územní expanze během hitlerovské periody.
Vyšel přitom ze zásady, že stát hodný toho jména nikdy, ani v nejméně příznivých podmínkách, nemůže rezignovat na obranu své nezávislosti. Z tohoto hlediska bylo tedy pro Manna závažným zločinem nacistické přepadení Polska, protože tato země se nehledě na malé šance uspět postavila na odpor.
Naproti tomu Československo, které se vzdalo bez boje, Mann za skutečný stát ani nepovažoval, takže míra provinění vůči ČSR byla podle něj výrazně nižší. Vždyť šlo o „umělý“ státní útvar vytvořený po světové katastrofě výhradně z vůle vítězných velmocí - což se ukázalo, když měl obhájit svou existenci, a ani se o to nepokusil.
Dodejme, že dnes uznávané zásady tvořící soubor základních mezinárodních právních norem označovaný jako jus cogens zakazují agresivní válku. Čili hovoříme-li o obraně státu před takovouto válkou, mezinárodní právo s ní nemůže mít žádný problém. Někdo by dokonce mohl říci, že právě proto, že jus cogens agresivní válku zakazuje, je dokonce povinností napadeného se bránit, protože to vlastně představuje způsob, jakým tento stát hájí dodržování mezinárodního práva…
***
Podle výměru Golo Manna z roku 1958 Orbánovo Maďarsko v roce 2024 vlastně jako plnohodnotný stát ani neexistuje. „Suverenistický“ režim, v jehož ulicích hlídkují čínští policisté, slovy premiérova poradce rezignoval na právo bránit se v případě, že by proti němu byla vedena agresivní válka - a tím se, kromě jiného, v důsledku vzdal i práva na samostatnou národní existenci.
Je třeba to systematicky připomínat všem, pro něž je Orbán vzorem „vlasteneckých“ pokusů „krotit Brusel“, nebo dokonce uctívaným „konzervativním“ idolem, jako na (ultra)pravém křídle ztrumpované americké Republikánské strany.
Ve skutečnosti bychom legendární „suverenistické“ Maďarsko v Evropě hledali marně. Najít lze jen státní ekvivalent drzého spratka, který neustále sprostě nadává těm, kdo mu přispívají do rozpočtu, zatímco se poslušně shrbí před každým, kdo drží v ruce klacek.
