Článek
A přitom na to ještě není zdaleka zralý. Ještě mu nedozrála nervová soustava, aby byl schopen ovládat své čůrání a kakání. Ještě ani nemluví, aby ti mohl říct, co chce a co nechce. A co se mu ve školce líbí nebo nelíbí. Jestli mu někdo ubližuje. Ještě ani neprošel fází vzdoru, aby se mentálně odpojil od matky a začal se stávat individuální bytostí.
Tak proč ho chceš strkat do školky? Musíš zpátky do práce? Ale místo ti budou držet do jeho 3 let, ne? A pokud ne..najdeš si jinou práci. Vše je otázka priorit! Teď by měla být priorita tvoje DÍTĚ. Protože co do něj vložíš do 3 let a pak do 6, z toho bude celý život čerpat. Nebo nečerpat. Pokud nebude mít z čeho. Bude to muset zaplnit jinými věcmi, nějakými náhražkami. Aby stabilně necítil tu PRÁZDNOTU, který vznikla, když byl opakovaně v situaci, kdy byl jako malý opuštěn, neslyšen, nepochopen. A ty se pak budeš ptát: „co jsem udělala špatně, že teď bere drogy, pije alkohol nebo hraje automaty, když jsem ho tak milovala! Přece jsem mu dala všechno! Obětovala jsem se! šla jsem do práce, abych mu mohla koupit všechno!“ Ale společný čas mu nekoupíš!
Možná už toho máš na té mateřské plné zuby. Je to nuda, opruz, stereotyp. Pořád jen to děcko! Kde je zábava? Společnost? Seberealizace? Víš co? Nejsi sama! Takových matek je víc. Možná by bylo dobré najít si v okolí ty stejně nastavené a společně i s dětmi, které se vás budou držet za sukně, jim ukazovat, jak se dá život užívat.
Možná ti 3 roky doma připadají dlouhé.. chápu. Ve 20 letech to je asi sedmina života. Ve 30 letech už jen desetina..no a v 60 už je to jen dvacetina.. Nic. Maličkost. Když by to tak šlo vrátit a ty 3 roky jsem tenkrát věnovala víc svým dětem než práci, společnosti, světu. Jenže to jsem ještě nechápala, co je důležité. To jsem byla ještě ve víru všech možných přesvědčení – jak mě potřebují v práci, jak musím tohle a tamto zařídit, jak to beze mě nejde.. Prd. Svět by se nezhroutil, kdybych se trochu zklidnila a ten čas si víc užívala se svými dětmi. Na dovolenou, kdy jsme se toulaly se stanem po ČR, jsme jely jen 1×. Té starší bylo 6. Do dneška na to vzpomíná, jak to bylo fajn. Nenechte se připravit o čas se svými dětmi. Když vás ještě potřebují a touží po vaší blízkosti. Ten čas, který místo jim věnujete jiným PRIORITÁM, už si nikdy zpátky nevezmete.