Článek
My, narození ještě v období socialismu, jsme na to koukali jak z jara, a pomalu se seznamovali s možnostmi, které naše, tenkrát tlačítkové, mobily nabízely. Pamatujete na svůj první mobil? Já ano. Když mi ho otec koupil, a to už jsem nebyla malá holka, říkala jsem si, že to nepotřebuju a k čemu to vlastně bude. Postupně jsem si zvykla na možnost volat odkudkoliv a smskovat. Postupně i fotit?!
Nerada jsem se smiřovala s tím, že tlačítkový mobil už nestačí. Že když chci taky na internet, musím mít ten „chytrý“. A ano, mobil s internetem je výborný pomocník při komunikaci, vyřizování záležitostí, hledání informací nebo cesty někam.
Nemyslím si, že bych na něm měla závislost. Umím ho odložit, umím se věnovat něčemu jinému a pořád necheckovat, jestli mi někdo nepíše. Když se s někým bavím nebo sedím u stolu, umím ho dát pryč a nemít ho ani „po ruce“.
Jenže: tak jak jsme si zvykli na mobil jako běžnou součást života, tak jsme ho udělali běžnou součástí života našich dětí. Už od mimina. Když se rozhlédnete, uvidíte hodně maminek, které mobil nebo tablet s YouTubem strčí miminu (a pak batoleti) před nos, aby upoutaly jeho pozornost, a mohly ho pak bez problémů krmit, nebo dělat samy něco jiného a měly dítě zhypnotizované.
Myslím si, že to je dobrý název. Mobily (a tablety) hypnotizují naše děti. Dělají s jejich mozky něco, co si neumíme ani představit, a následky čeho jsme neviděli, ale nyní už můžeme vidět. Děti mají na zařízeních závislost. Zvykly si na neustálý příliv podnětů, které ustavičně stimulují jejich mozky a vyplavují ty správné hormony štěstí. Jako droga. Univerzální droga. A to zablokovává jejich schopnost dělat něco jiného. Jejich kreativitu. Jejich schopnost tvořit. Jsou jen pasivními přijímači. A když jim to vezmete, mají absťák. Chovají se vztekle, agresivně nebo propadají smutku a depresi. Dnešní předškoláci mluví mnohem méně a hůř než děti před pár lety. Jejich mozky neumí řešit situace. Proč? Protože místo, abychom si s nimi povídali a situace je řešit učili, strčili jsme jim před nos zařízení a zhypnotizovali je. Možná, když už je dítě starší, propadá depresi a beznaději i s mobilem. Proč? Protože když už je dávka drogy hodně vysoká, už jí neberete, abyste se cítili líp, ale jen proto, abyste se necítili zcela mizerně. A nějak vnitřně víte, že to není to, co vlastně potřebujete.. ale díky zabředlosti ve své situaci a svém způsobu chování, si neumíte představit, co by vám pomohlo.
Poznáváte v tom své dítě?
Kdysi se nevědělo, co tahle novinka přinese. Dneska už vidíme výsledky. A že jich je. Začněme u sebe. Jak jsme na tom s mobilem sami? Máme závislost? Umíme se najíst bez mobilu? Vykadit se bez něho? Umíme ho nechat ve vedlejší místnosti, když jdeme spát? Umíme ho odložit, když chce naše dítě naši pozornost? Jak jsme na tom se sítěmi? Taky tam dáváme příspěvky a fotky a čekáme na lajky? Na komenty od svých „přátel“? A když nejsou, tak jsme zklamaní? Taky se srovnáváme s těmi dalšími na sítích? A závidíme jim jejich vzhled, majetek, dovolené? Kolik času za den máme mobil v ruce?
Možná se teď zlobíte, že se vás na to ptám. Je těžké si připustit, že mohu mít na té věci závislost. Alkoholik ani feťák to taky nechtějí vidět. A co teprve kuřáci. Každý bude tvrdit, že může přestat, jen když bude chtít.
Svět se změnil. My se měníme. Neumím říct, jestli k lepšímu. To záleží na každém z nás a na tom, co se sebou dělá a kam směřuje své děti. Když jste si je vyrobili, tak jim dejte, co potřebují. A co to je? Ano, vaše pozornost. Váš čas. Pokud jste na začátku se svým miminem, tak odborníci přes mozek radí: ŽÁDNÁ obrazovka do 2 let věku. Ani TV. Dítě z toho stejně nic nemá. Od 2 do 5 let sledovat něco jen v přítomnosti dospělého, který s dítětem komunikuje obsah sledovaného. A kolik času? Poučka zní: max. tolik minut, kolik má vaše dítě měsíců. Takže třeba tříleté dítě 36. Od 6 let nastavte s dítětem pravidla, kdy a jak techniku bude používat. V žádném případě by nemělo být majitelem zařízení alespoň do 12 let. To už je možná věk, kdy se s ním rozumně domluvíte.
Pokud jste ještě neviděli dokument Sociální dilema na Netflixu, doporučuji shlédnout. Pochopíte hodně o sítích a o tom, proč lidé, kteří je vymysleli, je svým dětem nedovolí.
A pokud už vaše dítě, bez ohledu na věk, bere zařízení jako samozřejmost? Přirostlo mu k ruce? Podnikněte kroky ke snížení jeho závislosti. Vím, nebude to jednoduché. Bude to chvíli trvat, než mu pomůžete naučit se dělat něco jiného. Detox a terapie závislostí stojí taky čas a energii. Ale věřte mi, že to stojí zato. Představte si pak výsledek. Přece jste neměli v plánu vyrobit si závisláka.
