Článek
Sama nevím, co bych jako své vrcholné štěstí zvolila. Několikrát jsem měla pocit, že jsem naprosto šťastná, ale většinou šlo o chvíle velmi prchavé, protože zlomyslný osud zpravidla vzápětí nachystá něco, co nás ze stupně vítězů zase srazí na zem. Ostatně, je to tak lepší, než kdybychom byli šťastní permanentně, to bychom si snad ani neuvědomovali, co to vůbec štěstí je.
Během své novinářské praxe jsem tuto otázku položila zpovídaným mnohokrát, většinou dlouze přemýšleli, někdo zvolil narození dítěte, jiný profesní zdar, další lásku, vysněnou hereckou roli, vydání první knihy, nebo sportovní úspěch. Bylo to různé a většinu těch odpovědí si ani nepamatuji.
Ale například na odpověď herečky Luby Skořepové si vzpomínám velmi dobře. Řekla mi, že nejšťastnější byla, když se narodila. „Bylo to krásné, nadechla jsem se a cítila vůni jablek. Byl podzim, v našem sadu se sklízelo a já se narodila v kuchyni, kde se ta jablka skladovala.“ Nikdy jsem neslyšela, že by si někdo pamatoval okamžik, kdy se poprvé nadechl, ale nezpochybňovala jsem to, Luba měla spoustu zvláštních vlastností a dovedností, komunikovala se skřítky, jichž je prý náš lidský svět plný, a vedla dlouhé hovory se stromy a květinami. Tak si to možná opravdu pamatovala.
Stejnou otázku jsem před mnoha lety položila nejstarší občance jedné středočeské obce. Tehdy jsme v našem ženském časopise, kde jsem pracovala, mapovali den se zvláštním datem – 8. 8. 1988. A právě proto si to ostatně pamatuji. Nejstarší občanka byla čiperná, usměvavá, bylo jí přes devadesát, převyprávěla mi svůj život a nezaváhala, když měla vybrat tu nejkrásnější chvíli.
„Jednou se mi podebralo koleno. Hrozně mi v tom škubalo, ani jsem se nevyspala, jaké to byly bolesti. A pak jsem jednou šla srpem nasekat trávu králíkům a to koleno mi prasklo. To byla taková úleva, taková nádhera, že se tomu nic na světě nevyrovná.“
Překvapilo mě to a ani jsem to tehdy do rozhovoru nenapsala, přišlo mi to takové přízemní, nicméně nikdy jsem na tato slova nezapomněla a posílám je do světa aspoň dnes. Štěstí přece může mít spoustu podob, možná tolik, kolik je lidí na tomto světě. A opravdu by mě moc zajímalo, jaká by byla vaše odpověď.
