Článek
Seniorka šla po nástupním ostrůvku, chtěla se vyhnout skupince juniorů a upadla. Respektive sesunula se do vozovky vedle nástupního ostrůvku a zůstala ležet na zádech jako Řehoř Samsa z povídky Franze Kafky Proměna. Ten se během noci promění v obří hmyz a není schopen převrátit se ze zad na nohy. Seniorka v prošívaném dlouhém kabátu na tom byla podobně. Zmítala se na zádech a překulení na břicho se jí nedařilo. Ten dlouhý kabát jí v tom bránil.
Zaregistrovali to čekající junioři a ten nejrychlejší k ní přiskočil a snažil se jí pomoci. „Překulte mě, potřebuji se dostat na všechny čtyři a zjistit, jestli jsem si něco nezlomila,“ požádala ho seniorka, ale jemu se to nepodařilo. Seniorka měla rozměry středně urostlé medvědice. Přidal se další junior, ale ani ten si se seniorkou neporadil. Až toho třetího napadlo vzít seniorku za bok, respektive za její kabát, a překulit ji.
Seniorka chvíli zkoumala v pozici na všech čtyřech své končetiny, a když juniorům sdělila, že zřejmě bude celá, zvedli ji na nohy. Byli ohleduplní, chvíli ji přidržovali, a když jim řekla, že už je prostě stará, galantně ji ujistili, že vypadá výborně. Mohli si tu lež dovolit, pršelo, byla už tma a pouliční osvětlení luxy nehýřilo.
„A teď vám ještě posbíráme věci, co vám vypadly,“ prohlásil jeden z juniorů a pustili se do toho všichni. Auta naštěstí v té části Strossmayerova náměstí momentálně nejezdí, protože tam probíhá rekonstrukce. Jelikož ani žádná tramvaj nejela, všichni čekající na refýži se zájmem sledovali, co seniorka v kabelce nosí a mnozí nevěřícně kroutili hlavami, co všechno se do středně velké dámské kabelky vejde. Ostatně divila se i seniorka, asi na spoustu předmětů dávno zapomněla.
Měla tam baterku, červený univerzální kapesní nožík, vývrtku na víno, nůžky, šití, jaké bývá v hotelových pokojích, rtěnku, parfém, náhradní punčocháče, papírové kapesníky, vlhčené ubrousky, tabulku čokolády, plato jakýchsi bylinných bonbonů, lupu, skládací metr a složený vějíř.
Junioři jí všechno do kabelky vrátili, včetně peněženky, pilníku na nehty, několika propisovaček a vykrajovací formičky ve tvaru prasátka s logem banky sídlící nedaleko.
A jakoby to režíroval osud, který je stejně dobrý režisér, ne-li lepší, než třeba Federico Fellini, všechny předměty byly zpět v kabelce v okamžiku, když přijela tramvaj, na niž junioři čekali. Nastoupili a dojatá seniorka jim mávala ještě dlouho poté, kdy tramvaj zmizela v zatáčce.
A přátelé, tenhle příběh je pravdivý, protože tou seniorkou připomínající medvědici jsem byla já.
