Článek
Dnešní pozornost médií, ačkoli méně nápadná než za dob sufražetek, se zaměřuje na ženy. Máme to my ženy těžké? Bezpochyby. Je malá pravděpodobnost, že někdo, kdo se narodil s nosným sloupem maskulinity, bude menstruovat a rodit. Občas padají názory, že by ‚ty feministky‘ měly být poslány do uranových dolů nebo je ve jménu rovnosti nechat těžit šutry. Tradiční role muže jako ‚providera a ochránce‘ mizí v ať chceme či ne propadlišti dějin a stává se neslučitelnou s moderní dobou. Tato změna v představách o společenských rolích způsobuje nejistotu a zmatek, zejména u těch mužů, kteří odmítají přijmout novou realitu a setrvávají v tradičních představách o mužství. To může mít za následek ignorování vlastního zdravotního stavu a zacházení s ženami jako s pouhými objekty spotřeby a mnoho dalších nešvarů.
Nedivím se, že si spousta mladých mužů myslí, že jsou ztracení. Stále jim jejich otcové a dědové říkají, že chlap nebrečí a nemluví o tom, že se mu život sype pod rukama. Že jeho jediný úkol je živit ženu a děti a když to nedokáže - že nestojí jako „chlap“ za nic. Stále jim je tvrzeno, že žena je jen další spotřebič v bílém k jejich baráku a autu. V Čechách je stále bráno jako hodné posměchu, když muž řeší svůj psychický a nebo zdravotní stav s odborníkem. Aby nebyli vnímáni jako ti slabí, muži méně chodí k lékařům a zanedbávají sami sebe. Emoce jsou přirozené všem lidem, a jejich „chlapácké“ potlačování zase vede k rozvoji různých duševních chorob, které si ale muži odmítají přiznat a řešit je. Stále jsou hlasy že deprese jsou výmysl, ale podíl zasebenežití v Čechách je 80 % mužů na 20 % žen. Tato statistika z roku 2022 nelže, a ještě zdůrazňuje, jak moc velký a škodlivý tento fenomén sentimentu „opravdového chlapáctví“ pro společnost je.
Tam, kde vznikají nejasnosti – jak nás důkladně poučili dějiny, vzniká i prostor pro podvodníky, extrémisty, lháře a šarlatány. Že kouči toxické maskulinity vykazují stejné principy jako diktátoři, není náhoda. Co existuje mužnějšího než válčit za ideály míru? Proto zuřivě bují trh s kouči toxické maskulinity, kteří říkají mladým klukům že ženské ne, by neměli brát jako odmítnutí. Že zbraně, drahé hodinky, exotická auta jsou chlapské hodnoty, co mu přivedou do života spoustu žen.
Jistá ideologie před začátkem 2. světové války také cílila chlapce, a oblékala je do polovojenských krojů a organizovala je do skupin, které byly založené na nenávisti vůči odpůrcům ideologie té doby, nebo etnikům. Učila je nenávisti vůči něčemu, na co lze ukázat prstem. Ale je to dávno. A lidé zapomínají. Pak se vyskytne někdo, kdo začne tvrdit, že žena je jen maso, další zářez na pažbě, a že její ne, by neměl brát nikdo vážně. Že by neměla mít slovo, a to by nemělo mít váhu. A že nezávislost žen příčina těch potíží. Ale ten plešatý muž, má fotku v soukromém letadle s doutníkem v ústech. Vášnivě mluví o ideálech, říká to, co mládí chce a mluví k těm, co se cítí ztraceni, tak jako tehdy.
Původce těchto problémů není ženská nezávislost, byť se na ní často a snadno ukazuje. Za to, že je tu prostor pro „lovce zlatokopek“, si můžeme všichni. Že sprostý křik kuplíře je vzorem pro celou generaci kluků, a ti mu naslouchají, není ani omylem náhoda. Neznám osobně nikoho, kdo by tvrdil budoucímu muži, že to on by si měl zvolit, zda bude chtít být „pravej chlap“ v očích ostatních, nebo si udělat dobrý život čistě podle sebe. V roce 45 nezvítězila jejich ideologie, ale stála je život. Stejně jako 80 % mužů, kteří si raději šáhnou na vlastní život, než by si včas přiznali, že mají problém a řekli si o pomoc.
Jak zabránit další ideologii zvítězit? Říkám učit něco jiného než před 200 lety. To, že chlapi nebrečí, je extrémně škodlivá ideologie, která má reálné oběti. Pokud pravý chlap neutíká z boje, proč je bráno jako chlapské zanedbávat se, nesvěřovat se, tolik pospíchat do hrobu?
Odpůrci budou namítat, že liberální směr chce naučit muže, jak být ženy. Tak samozřejmě, že vyhnání jakéhokoliv protiargumentu do naprostého extrému získá více pozornosti a více souhlasného chlapáckého mručení. Tak jako opravdoví chlapy mají tendence posílat ženy pracovat na jatka nebo do kamenolomů, tak logicky bychom my ženy měli posílat muže rodit děti, ne? A proč ne? Tak jako kouči chlapáctví zcela nemužsky manipulují své následovníky do tohoto extrému, vůči kterému je společnost benevolentní. Tak zároveň tvrdí, že přizpůsobení se požadavkům doby, do které nás dovedli muži sami, je zženštilé. A teď babo raď.
Nezbývá nám nic jiného než si dnešní téma shrnout do několika bodů toxické maskulinity:
- Potlačování emocí je jako vítězství bez vavřínů - když už je člověk muž, proč by měl mít zdravý přístup k vlastním emocím, když se raději může pohoupat ve stodole jako jeho předek, co mu vštípil tyto hodnoty správného chlapa?
- Nic neukazuje lépe, že jsi opravdový chlap, jako když vyřešíš konflikt řvaním a svůj názor prosadíš násilím za každou cenu. Ženy mají rády barvy, tak proč jim neudělat víc pestrobarevných modřin?
- Jistě, kdo by chtěl narušit svůj status quo, když si může vychutnat ty nezaměnitelné pocity při ignorování toho třetího infarktu a s úsměvem pak říct: 'Co tě nezabije, to tě posílí.' Spíš je pravděpodobné, že posílí paže manželky, až bude tlačit váš invalidní vozík.
- Není nic mužnějšího než si udělat boxovací pytel z někoho slabšího. Protože nemáme koule na to, čelit sami sobě.
- Vždyť co je od "kamarádů" lepšího než schytávat urážky za to, že jste skvělý partner se šťastnou rodinou, i když nemáte potřebu se snižovat na úroveň, těch, kdo na tohle nemají kvůli trvání na staré dobré tradici.
Článek je k dispozici v audioverzi na mém kanále: Proč muži spěchají do hrobu? (Toxická maskulinita v České společnosti) (youtube.com)
