Článek
Co Čech, to misogyn?
Zkuste vyrazit do ulic, nebo ještě hůř, na internet, a zeptat se, kdo je feministka a co je to feminismus. Abych vám ušetřila práci, tak pokud se zeptáte konkrétně mužů, asi 90 % z nich vám popíše dopodrobna od hlavy k patě negativní stereotypní vzhled a bude vám vykládat, jak ideologie průměrné „feminacistky“ ho připravila o možnost najít si partnerku. U žen se častěji setkáte s rozpačitými snahami za každou cenu se tomuto tématu vyhnout. Proč? Dostat v Čechách nálepku feministka, je totiž stejné, jako označit ženu za hysterickou extrémistickou mužatku. Pak dochází často k tomu, že dotčená prohlásí: „nejsem feministka, ale myslím si, že dostávat menší plat za stejnou dělbu práce není fér.“ Ale i přes toto ryze feministické prohlášení se za každou cenu distancuje od feministického hnutí.
Nechce se ti to číst? Tak si to zde můžeš i poslechnout:Je odpor vůči feminismu oprávněný? Pokud nechceš přijít o anketu, pokračuj ve čtení.
Už od devadesátých let je u nás feminismus prezentován především jako škodlivá ideologie. Česká média i dnes nemají schopnost rozeznávat správně extrémismus od upřímného zájmu pracovat na odstranění diskriminace ve společnosti na různých sociálních úrovních. Většina lidí má o feminismu nějaký názor, ale málokdo se doopravdy seznámil s jeho skutečným obsahem a záměry. Češi jsou ale rození experti na erudované litanie o jakékoliv problematice, aniž by o ní cokoli věděli. Prostě to patří k našemu folklóru, stejně jako alkohol. Ať už je to záměr, nebo nedorozumění, výsledkem je, že máme názor na něco, co vlastně neznáme.
Ale i přes to nemají tito samozvaní experti s VŠ života v něčem pravdu? Feminismus sám o sobě není jednolitá záležitost a stejně jako každé jiné hnutí má své odvrácené strany. V některých jeho podobách se mohou objevit ideje, které posilují genderové stereotypy, nebo dokonce zavírají dveře k otevřené diskuzi. Ve snaze prosazovat určité ideály se tak občas setkáme s postojem, který je na míle vzdálený od původního smyslu feminismu.
Podobně, jak si někteří muži nárokují znalost problematiky feminismu na základě stereotypů a vlastních pokřivených domněnek, i uvnitř hnutí samotného najdeme různé přístupy, z nichž ne všechny vedou k vzájemné podpoře a posílení žen. Radikální nebo extrémní názory v feministickém spektru někdy vyvolávají nejednotnost, nebo záměrně posilují konflikt mezi různými perspektivami. Paradoxně tak mohou i někteří zastánci feminismu přispívat k jeho fragmentaci, a tím nahrávat těm, kteří feministické hodnoty odmítají.
Odpor ke kultu svaté ženy - matky
Mateřství jako patriarchální hodnota v rodině je důležité téma, neboť se dotýká jak feminismu, tak skutečného života mnoha žen. Občas se stává, že některé feministky mohou neúmyslně, ale zato dost přímo odsuzovat ženy, které se rozhodnou pro tuto cestu. I když se feminismus často soustředí na osvětu o svobodě volby pro ženy, může zároveň prosazovat ideál „nezávislé ženy“. Tento paradox může způsobit, že ženy, které se rozhodnou pro mateřství a rodinný život, se cítí nedoceněné nebo dokonce kritizované, což je rozhodně problém, kterému by měla být ve veřejné diskuzi věnována pozornost.
Kniha Betty Friedan „Tajemství ženy“ otevřela diskusi o frustraci žen uvězněných v tradičních domácích rolích. Ačkoli její dílo přispělo k osvobození žen od patriarchálních struktur, i ona sama se později ve svém díle „Druhá etapa“ vrátila k důrazu na rodinu a mateřství. Tento posun byl však radikálními feministkami kritizován jako „mystifikace mateřství“, což naznačuje rozpor v feministickém hnutí samotném. Firestoneová dále argumentuje, že útlak žen je zakořeněn v biologických aspektech mateřství, což vyvolává otázky o tom, jak může feminismus podporovat ženy ve všech jejich volbách, aniž by stigmatizoval ty, které se rozhodnou zůstat doma a starat se o rodinu. Je klíčové, aby feministické hnutí uznalo rozmanité spektrum ženských zkušeností a podporovalo svobodu volby, místo aby propagovalo dogmaticky jeden ideál, který může některým ženám způsobit pocit izolace a nedostatečnosti.
Báječná elitní vzdělaná bílá feministka
Problematika exkluzivity a elitářství ve feminismu je zásadní, protože nerespektuje rozmanitost zájmů všech žen. Mohli bychom tvrdit, že pro elitářský přístup ve feminismu položily základní kámen sufražetky. Což v té době znamenalo bílé středostavovské dámy, které tehdy vyrazily do ulic v nažehlených sukních, aby daly najevo, že s tradičními rolemi a postavením ve společnosti nejsou spokojené – požadovaly právo volit, pracovat a studovat. Některé formy feminismu se často soustředí pouze na problémy úzké skupiny žen, například na vzdělanější ženy, což zlehčuje potřeby žen z různých tříd, etnických skupin či částí světa. Tento elitářský pohled může bránit širší solidaritě mezi ženami a více posilovat segregaci uvnitř feministického hnutí.
Termín „bílý feminismus“ pak označuje jeho verzi, která ignoruje rasovou a kulturní rozmanitost, a tudíž se nedokáže postavit k intersekcionálním otázkám, jako jsou rasové a třídní nerovnosti. V demokratických zemích mohou feministky dávat podněty k systémovým změnám ve společnosti na základě vlastní iniciativy. Bohužel, ženy v rozvojových zemích často takové možnosti nemají a spíše se soustředí na řešení akutních problémů, jako jsou přímá ostrakizace z politických a kulturních důvodů nebo například ženská obřízka, nedostatek potravy a upírání základních reprodukčních práv. Při řešení těchto otázek jde doslova o život, a filozofie elitářského feminismu je pak spíše ke škodě než k užitku. Kritiku tohoto výkladu feminismu sama vnímám jako velice oprávněnou, protože by feminismus měl hájit a řešit práva všech, tzn. i menšin, ras a mužů.
Nálepky a „cancel culture“
Feminismus se někdy spojuje s tzv. „cancel culture“, což je praxe ostrakizace lidí za názory, které se odchylují od dominantního narativu feminismu. Tato situace může vést k tomu, že některé ženy, které by jinak podporovaly genderovou rovnost, se cítí vyloučeny z diskuze, což ztěžuje vyváženou debatu o feministických otázkách. Pro představu jsou to třeba ženy, které jsou matkami a v rodině plní tradiční roli, a tato role jim vyhovuje. V rámci tohoto fenoménu mohou radikální feministické názory dominovat veřejné diskusi, což často vytváří dojem, že feminismus jako celek je extrémní a neochotný akceptovat odlišné pohledy.
Některé feministky, označované jako zastánkyně „politicky korektního feminismu“ nebo „gender feminismu“, usilují o transformaci tradičních institucí tak, aby byly genderově neutrální. Co se týče „politicky korektního feminismu“ nebo „gender feminismu“, je pravda, že některé feministky se snaží přetvořit tradiční instituce tak, aby byly genderově neutrálnější. To může být vnímáno jako snaha o odstranění patriarchálních struktur, ale také jako podpora cancel culture, když se tyto názory stávají dominantními a potlačují alternativní pohledy. Odtud je jen krůček k extremismu.
Co se nálepek týče, tak jich existuje několik vyloženě negativních. Pojďme se na ně podívat zblízka:
- Feminacistka – Spojení „feminismu“ a „nacismu“, tento termín bývá používán k popisu feministek jako autoritářských, extrémních nebo agresivních. Takové označení odráží přesvědčení, že feministky chtějí potlačovat nebo „ovládnout“ muže, což je zkreslený obraz feminismu. Který jsem nejednou slyšela od mužů, co si vytvářejí povědomí o feminismu na základě emocí a domněnek.
- Man-hating feministka (feministka, která nenávidí muže) – Tento stereotyp prezentuje feministky jako ženy, které nenávidí nebo odmítají muže. Jde o častý mýtus, který zkresluje feministické hnutí, protože feministky se většinou soustředí na rovnost mezi pohlavími, nikoli na nenávist k mužům.
- Radikální feministka – Zatímco původně „radikální feminismus“ znamenal zásadní změny pro rovnost, termín je někdy používán pejorativně k označení feministek jako extremistických nebo „příliš intenzivních“. Zastánkyně radikálního feminismu se často ocitají v této negativní kategorii, zejména když otevřeně kritizují patriarchální struktury ve společnosti.
- TERF (Trans-Exclusionary Radical Feminist) – Tento termín označuje feministky, které nevěří, že trans ženy by měly být zahrnuty do feministického hnutí. „TERF“ má silně negativní konotace a používá se v kontextech, kde se feministky staví na biologicky deterministické pozice, což mnozí vnímají jako diskriminační postoj vůči trans lidem.
- SJW (Social Justice Warrior) – Tento výraz, překládající se jako „bojovník za sociální spravedlnost“, se používá pro feministky, které podle kritiků příliš prosazují svou agendu na internetu nebo veřejně. „SJW“ bývá označením pro lidi, kteří přehnaně bojují za práva a rovnost na úkor ostatních, což původnímu významu feminismu může škodit.
- Pinkwashing feministka – Feminismus využitý ke komerčním účelům se kritizuje jako „pinkwashing“, tedy používání feministické rétoriky na podporu prodeje produktů nebo PR image. Když firmy nebo jednotlivci využívají feminismu jen jako „módní trend“, dochází k zesměšňování a devalvaci hnutí jako takového.
Návod na výrobu extrémistky
Navzdory snahám o rovnost příležitostí přetrvává mnoho systémových problémů, jako je genderová nerovnost v platech či nedostatečné zastoupení žen v politice. Radikálky tvrdí, že pokrok není dostatečně rychlý. Tato zdánlivá stagnace může některé příznivce feministických ideálů vést k agresivnějšímu přístupu, který vykresluje muže jako nepřítele pokroku. Mohou mít pravdu v tom, že historická dominance mužů byla tak destruktivní, že k dosažení skutečné rovnosti je nutné kompletně změnit některé přetrvávající patriarchální struktury? Radikálky někdy připisují kolektivní odpovědnost mužům jako celku za historickou i současnou genderovou nerovnost, což může vyvolávat obranné reakce a odpor. Takové postoje dělají feminismus nepřístupným i pro lidi, kteří jinak podporují genderovou rovnost příležitostí.
Extremistická feministka je tak svérázným způsobem atraktivní, hlavně v médiích, a nebo jako argument v misogynních podcastech. Jsou to právě ty nejkontroverznější postoje, které mohou vyvolávat silné reakce a strhávat na sebe veliký mediální zájem. Tento radikální přístup se někdy vyvine do předpojatosti proti mužům – což bohužel vede k tomu, že odpůrci feminismu generalizují a ukazují feministky v jen negativním světle bez ohledu na kontext nebo v porovnání s umírněnými směry. Široká společnost ho totiž neodděluje od extrémismu. Výsledkem je, že přitahuje pozornost buď radikálních příznivců, nebo stejně radikálních odpůrců. Ano, feminismus má i své radikálky, stejně jako jakýkoliv filozofický směr nebo směr politického spektra. Proto je důležité nezapomínat na to, že radikální proudy jsou jen jednou z mnoha částí feminismu a nejsou reprezentativní pro celý proud.
Victoria’s Secret? H&M? A nebo feminismus?
Jak je patrné z pink tax, tak feminismus také není jen o politických snahách. Občas je to skvělá marketingová strategie, založená často právě na zdánlivé podpoře feminismu. Může být feminismus ziskovým produktem? A jak! Firmy a značky využívají feministické myšlenky jako marketingový nástroj bez skutečného pochopení nebo podpory hodnot feminismu. Tento „feminismus na tričku“ může vyprázdnit jeho skutečný význam a vyvolat odpor vůči feministickým ideálům. Skvělým příkladem je propagace kosmetiky Dove. Tato značka aktivně podporuje body diverzity a i ženské organizace, například prostřednictvím spolupráce s hnutími jako jsou Women’s Aid a Girls Who Code. Je tato snaha upřímná, nebo jde jen o marketingový tah? Ačkoli mnoho lidí chválí Dove za pozitivní zprávy, někteří kritici tvrdí, že značka je součástí kosmetického průmyslu, který vydělává hlavně na nízkém sebevědomí žen, a tím pádem je její feministické poselství povrchní.
Zde jsou některé značky, které byly kritizovány za komodifikaci feminismu:
- Bumble – seznamovací aplikace, se prezentuje jako feministická platforma, která podporuje ženy v tom, aby si vybíraly, s kým chtějí mluvit. Kritici upozorňují na to, že ačkoli se snaží propagovat ženskou moc, stále se pohybují v rámci komerčního modelu, který na ženském úsilí vydělává, aniž by skutečně řešil problémy žen.
- Victoria’s Secret – v minulosti tvrdili, že podporují ženy a jejich sebevědomí prostřednictvím reklamy s andílky s dokonalými postavami. Když se značka pokusila o revizi svého obrazu a zapojila se do feministických diskursů, kritici poukázali na to, že realita jejich produktů a reklamních kampaní byla daleko od poselství o skutečné kráse a rozmanitosti.
- H&M spustil kampaně propagující udržitelnost a ženská práva, včetně kolekcí, které se zaměřovaly na podporu žen. Značka byla kritizována za to, že se snaží prezentovat jako etická a feministická, zatímco se stále spoléhá na levnou pracovní sílu a vykořisťování v rozvojových zemích. Tato a podobné značky s fast fashion módou jsou poměrně velkým tématem, doporučuji knihu: Vláda módy: Cena rychlé módy a budoucnost oblečení od Dany Thomas.
- Gillette spustil kontroverzní kampaň „We Believe“, která se zabývala toxickou maskulinitou a propagovala pozitivní vzory mužského chování. I když se kampaň snažila oslovit feminismus, někteří ji kritizovali za to, že se snaží pouze o zisk prostřednictvím kontroverzního diskurzu, místo aby skutečně řešila genderové problémy.
- Levi’s se zapojil do diskuzí o rovnosti pohlaví a často využívá feministické ikony a motivy ve svých kampaních. Kritici upozorňují na to, že i když značka říká, že se zabývá otázkami genderu, ve skutečnosti se snaží pouze o zvýšení prodeje a vytvoření trendy image.
- Pepsi – kampaň s Kendall Jenner, kde se snažila řešit protesty a sociální spravedlnost, byla silně kritizována za to, že trivializovala důležité společenské otázky. I když se Pepsi snažila spojit s feministickým diskurzem, mnozí považovali tuto kampaň za pokus o komodifikaci feminismu a sociálních hnutí.
I muži mají své dny
Častým terčem kritiky je, že feminismus může podporovat konflikt mezi muži a ženami. V některých případech je feminismus vnímán jako hnutí, které klade vinu za problémy žen na muže jako celek, což může vést k napětí a nedorozuměním. Jak je patrné z rodinné výchovy či jakékoliv osvěty dětí v pubertě, stále se někde děje to, že třídy jsou rozděleny na chlapce a dívky, když je poučují o sexuální výchově. Zatímco dívkám je věnována výrazně větší pozornost. Chlapcům je často řečeno jen „vem si kondom“, a zbytek hodiny se koukají na akční film nebo si dělají, co chtějí. Stejně jako ženy, i muži čelí tlakům vyplývajícím z tradičních genderových rolí. Mužům je často vštěpováno, že musí být silní, emocionálně zdrženliví a dominantní. Takové očekávání může vést k tomu, že se muži cítí neschopní vyjadřovat své emoce nebo hledat pomoc, protože obojí je stále vnímáno jako zženštilost.
Vidět je to na statistikách sebevražd, které jsem již několikrát zmínila ve svých předchozích videích či článcích. V případech, kdy jsou otcové nepřítomní, ať už fyzicky nebo emočně, může to mít dopad na chlapce, kteří se snaží najít svou identitu. Chlapci bez pozitivních mužských vzorů se mohou uchylovat k alternativním a často nezdravým formám sociální interakce, jako jsou videohry nebo pornografie, což může dále zhoršovat jejich sociální dovednosti a emocionální inteligenci. Ve společnosti není dostatečný důraz na vzdělávání chlapců v oblasti emocí a mezilidských vztahů. Chlapci, kteří nemají přístup k adekvátní podpoře nebo vzorům, mohou mít obtíže při navazování a udržování zdravých vztahů.
Ignorování problémů, kterým čelí muži, může vést k pocitům osamělosti a frustrace. Feminismus, který se soustředí výhradně na ženské problémy, tak může vytvářet dojem, že opomíjí důležitost řešení mužských výzev. Zlé feministky tvrdí, že muži v minulosti dostávali tolik podpory a pozornosti, že mají pocit, že je to opravňuje zlehčovat nebo úplně popírat mužská práva a problémy, které řeší moderní muži. Možná i proto je feminismus vnímán jako hnutí, které opomíjí muže nebo s nimi chce rovnou konfrontačně soupeřit. Část kritiky také poukazuje na to, že některé moderní feministické směry se více zaměřují na posilování postavení žen a jejich potřeb než na skutečnou rovnost obou pohlaví. Tento pohled bývá označován jako „nadřazenost žen“ a je považován za odklon od původního cíle feminismu, kterým bylo dosažení rovnoprávnosti. Feminismus opomíjí problémy, kterým čelí muži, jako jsou například problémy týkající se péče o děti po rozvodu, vyšší míra sebevražd, vyšší zastoupení mužů ve fyzicky náročných nebo nebezpečných profesích či společenské očekávání týkající se finanční podpory rodiny. Z jejich pohledu se jedná o problémy, které si zaslouží větší pozornost.
Schröedingerova feministka
Feminismus působí občas jako hnutí s protichůdnými požadavky, což znesnadňuje nejen dosažení jasných společenských změn, ale i samotné porozumění jeho hodnotám v očích veřejnosti. To oslabuje jeho dopad a komplikuje jeho vnímání veřejností, která si s jeho základní definicí často neví rady. Pak se může stát, že dochází k poněkud schizofrenním postojům, které chtějí zaměření na kolektivní identitu žen, přičemž zanedbávají individuální volby a názory některých žen, které nemusí odpovídat feministickým ideálům. Tento argument je častý zejména v diskusi o „tradiční ženské roli“ – tedy ženách, které preferují například starost o domácnost a mateřství před kariérou. Zároveň je také kritizován za to, že jeho západní podoby často ignorují kulturní specifika jiných regionů a vnucují západní normy rovnosti do jiných kultur, kde může být pojetí genderových rolí odlišné.
Tento zmatečný fakt pak podporuje stereotypní argument, že ženy jsou ty, co něco očekávají, ale neví přesně co. Tento stereotyp je sice zjednodušující, ale na druhou stranu ukazuje na problém roztříštěnosti feminismu, který si klade za cíl univerzální rovnost, ale v praxi může zahrnovat jak konzervativnější, tak i radikálnější přístupy. Ve výsledku „Schröedingerova feministka“ představuje symbol feministek, které mohou mít vzájemně protichůdné požadavky a ideály, což feminismu umožňuje větší flexibilitu, ale zároveň může působit dojmem nekoherence a komplikovat diskusi o jeho konkrétních cílech.
Hledám toho pravého
Roste počet žen, které v rámci feminismu vyhledávají „ideální“ partnery, což může vést k izolaci nebo frustraci, pokud jejich vysoká očekávání nejsou splněna. Někteří tvrdí, že to přispívá k rostoucímu fenoménu femcels. Femcel je termín odvozený z kombinace „female“ (žena) a „involuntary celibate“ (nedobrovolný celibát). Přímá souvislost mezi femcel subkulturou a feminismem není zřejmá a zůstává kontroverzní. Na jedné straně feministické ideály vedoucí k vyšším nárokům na partnerství a důraz na seberespekt mohou některým ženám dodat odvahu požadovat od partnera jisté kvality, které však může být těžší naplnit. Tento trend tedy může nepřímo ovlivňovat růst počtu žen, které kvůli náročným očekáváním zůstávají delší dobu bez partnera.
Na druhé straně ale femcel kultura není vázaná na feministické ideály – femcelky často řeší problémy s neúspěchem ve vztazích nezávisle na feminismu, ačkoliv v online diskusích dochází někdy k propojení obou fenoménů. Femcelky jako komunita spíše odpovídají širším sociálním fenoménům než výlučně feministickému hnutí, protože tento trend vychází z nespokojenosti s vlastním společenským a emocionálním životem a z pocitu nesplněných očekávání v oblasti vztahů.
Protipólem k femcelkám jsou incelové, muži, kteří tvrdí, že jsou nedobrovolně sexuálně neaktivní. Viní často ženy nebo společenské normy za svou situaci, a někteří se nebojí tento postoj demonstrovat i teroristickým útokem. Naproti tomu femcelky jsou ženy, které se ocitají ve stejné pozici – nemohou navázat sexuální nebo romantické vztahy, přestože by chtěly. Rozdíly mezi nedobrovolným celibátem u žen a u mužů jsou velice podstatné. Ženy nezavraždily z důvodu vlastní sexuální frustrace tolik lidí jako muži. Incelové často pěstují kulturu nenávisti vůči ženám, která může přerůst až v extrémní misogynii a násilí. Femcelky mají jinou dynamiku. Mnohé z nich se soustředí na frustrace z vlastní situace, ale nejsou typicky spojovány s násilnými nebo teroristickými činy. Femcelky většinou neviní muže nebo systém stejným způsobem, jak to činí incelové vůči ženám.
Monetizace bohyně matky Země aneb Ezofeminismus
Ezofeminismus představuje kontroverzní směr, který se často označuje jako alibistický a v některých případech dokonce nebezpečný. Tento přístup, zdánlivě založený na holistických a přírodních hodnotách, může vykazovat rysy, které připomínají sekty, a vyvolává otázky o jeho legitimitě. Na jedné straně se zdá, že se snaží o návrat k matriarchátu a k uctívání bohyně Země, na druhé straně však může vést k extrémním názorům, které polarizují feministické diskuse. Místo zdravého dialogu může ezofeminismus posilovat stereotypy o ženách jako „lepších“ bytostech, což může podkopávat skutečné úsilí o genderovou rovnost.
Osobní zkušenost s akcí zaměřenou na ezofeminismus odhalila určité paradoxy tohoto hnutí. Účastníci často hlásají návrat k přírodě a odmítání násilí, ale současně mohou být orientováni na spotřebu a marketing spirituálních produktů. Takové události mohou vytvářet iluzorní obraz o tom, co to znamená být ženou, a posilovat zjednodušující pohledy na genderové vztahy, místo aby přispívaly k produktivnímu dialogu o feminismu. Ezofeminismus se tedy stává nejen okrajovým, ale i polarizujícím proudem, který zasahuje do širších feministických debat a může odvádět pozornost od skutečných problémů genderové nerovnosti.
P*rnofeminismus
Termín „OF feministky“ obvykle odkazuje na feministky, které se angažují v oblasti online obsahu pro dospělé, konkrétně na platformách jako O*lyF*ns (zkráceně OF). Tento fenomén vyvolává debaty o ženské sexualitě, moci a autonomii. Zastánci tvrdí, že ženy, které si zakládají profily na takových platformách, vykonávají kontrolu nad svým vlastním tělem a využívají digitalizaci k podnikání, což může být v souladu s feministickými ideály o emancipaci a rovnosti.
Na druhé straně kritici poukazují na to, že tento druh činnosti může přispět k sexualizaci žen a udržování patriarchálních struktur, které ženy objektivizují a degradují na kus masa nebo na bezduchou erotickou hračku k pronájmu. Podle některých názorů může být vytváření obsahu pro dospělé, ať už jako způsob sebevyjádření nebo jako forma ekonomické nezávislosti, problematické, protože může zkreslovat pohled na genderové normy a očekávání v komunitě.
Debaty kolem „OF feminismu“ se tedy často zaměřují na otázky volby, kontroly a rovnosti, přičemž se snaží rozklíčovat, zda takové aktivity skutečně podporují feministické cíle, nebo je naopak oslabují. Celkově se jedná o komplexní téma, které reflektuje aktuální diskuse o ženách v digitálním prostoru a jejich postavení ve společnosti.
Anketa
Bylo to peklo
Když jsem si dělala rešerše k tomuto článku, narážela jsem na domněnky a podobnost s lochnesskou příšerou v tom, v čem ta škodlivost vlastně spočívá. Je to stejně matoucí a nejednoznačné, jako když jsem se snažila o popis toxické feminity. Nikdo si není jistý, jak to přesně je. Téma jsem zpracovávala i proto, že jsem se sama snažila najít odpovědi na otázky. Jsem zklamaná? Rozhodně ne. Otázek přibylo, ale také přibylo témat, u kterých se nemohu dočkat, až se do nich pustím.
Opravdu by měl být autentický feministický názor brán relevantně jen od etnické ženy jiné sexuální orientace? Nebo by zastávat tento názor bylo jako říkat ateistovi, že nesmí mluvit o náboženství? Píší o feminismu i muži? A píší o něm jako pan Zveřina? A nebo jako Michael Kimmel? A jak poznat hranici mezi feminismem a genderově zabarveným šovinismem? Opravdu neuznává harmonickou spolupráci mezi pohlavími, nýbrž se zabývá studiem všeho, co ženy staví proti mužům?
Nic není černobílé a už jen nahlížet na tuto problematiku pouze ze sympatického úhlu pohledu zavání extrémismem samo o sobě. Jedno je ale fakt: Češi neví, co je feminismus, ale neví ani, co není feminismus, a možná právě proto je tam volné pole pro domněnky, konspirační teorie a nenávist. Chtěla jsem nabídnout pohled na kritiku feminismu a potřebu větší rovnováhy. Co si myslíte vy? Povedlo se mi to? A nebo na to máte jiný náhled?
Myslím, že rovnoprávnost by měla znamenat hlavně vzájemné pochopení problémů, se kterými se potýkají obě pohlaví. Rozšíření feministického diskurzu tak, aby zahrnoval i mužské problémy, jako je duševní zdraví, očekávání role živitele či otázky spojené s péčí o děti, by přispělo k celkově vyváženějšímu přístupu. Ale stejně jako vy, kteří to čtete, jsem také člověk a i já se občas chytnu za hlavu, když se nechtěně a neúmyslně vůči partnerovi projevím jako sexistická kačena.
reference:
Bílý a multikulturní feminismus: sebekritika a proměny feministického hnutí (genderonline.cz)
Feminismus a jeho současné podoby | Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s. (cdk.cz)
