Článek
Jenže bez ekonomické svéprávnosti je autonomie vždycky jen iluzí – a cena za tuto iluzi může být velmi vysoká.
Děsivý fair play
Jenže i ženy, které se rozhodnou chopit odpovědnosti a chtějí za svou práci férovou odměnu, narážejí na překážky.
V Česku se pořád drží přesvědčení, že žena, která „příliš tlačí“ (chce vyjednávat o platu a podmíkách), je konfliktní nebo náročná. Požádat o víc peněz znamená říct „zasloužím si víc, než mi nabízíte“ – a to je pro spoustu žen od mala pěstovaný hřích proti skromnosti a ženskosti.
Férové ohodnocení ovlivňuje několik faktorů. Jedním z nich je syndrom vděčnosti. Když ženy dostanou nabídku práce, často slyší: „Buď ráda, že tě vzali.“ A tato vděčnost je pak vede k tomu, že se ani nezeptají na možnost vyjednávat. Muži jsou přitom socializováni k opaku: „Zeptej se, maximálně ti řeknou ne.“
Dalším problémem je nedostatek vzorů. V Česku skoro neexistuje veřejná debata o ženském vyjednávání platu – málo se mluví o tom, jak to prakticky dělat a že to není drzost, ale standardní součást pracovního života.
Nechce se ti to číst? Celé video i s bonusovým obsahem a dalšími materiály najdeš zde: Ženské peníze = Ženská svoboda
Významný je i strach z následků. Realita je taková, že některé ženy po vyjednávání o plat čelí nepřímým sankcím – od ochlazení vztahů na pracovišti až po otevřené odmítnutí se slovy: „Takhle si to s vámi nepředstavujeme.“
Tohle riziko se pak rychle stává kolektivní zkušeností, kterou si ženy mezi sebou předávají. Žádat o víc peněz je u žen často vnímáno jako projev chamtivosti, ne sebeúcty.
Po čem ženy podle mužů touží?
Reklamy, filmy i společenské stereotypy vykreslují obraz, kde značkové kabelky, drahé dovolené a dokonalý interiér jsou samozřejmou metou úspěšných žen – jen málokdo se ale ptá, jestli jde o skutečné přání, nebo o přijatý scénář.
Ve skutečnosti má žena dvě cesty, jak „luxus“ zaplatit: buď sama sebou – tedy svým časem, mládím, krásou, poddajností – nebo penězi, které si sama vydělá. A právě v tom je rozdíl, který mnozí raději přehlížejí. První varianta je levná pro toho, kdo luxus poskytuje, ale drahá pro ženu. Druhá je ekonomicky a osobně osvobozující, ale vyžaduje dřinu a schopnost nenechat se vmanipulovat do role, kde je luxus výměnou za poslušnost.
Ženy, které zažily tvrdost cesty k vlastnímu výdělku a svobodu toho, že si i s vlastními penězi mohou dovolit mít hranice, by nevolily jinak.
Karikatura atraktivní „zlatokopky“ je tak spíše projekcí stejně povrchního a materiálně zaměřeného panstva, které se zhlédlo v hustle culture. A právě tohle je moment, kde veřejná debata selhává. O mužském strachu, projekcích a vlastním materialismu se v médiích mluví jen okrajově, nebo vůbec. Místo aby se otevírala otázka, co tento stereotyp říká o nerovnováze moci, udržuje se jednostranný obraz „žen, které chtějí kabelky“.
Mít kabelku od Prady je tak slabý odvar oproti tomu mít bez výčitek svědomí práva a páky na to říct „ne – na to nepřistoupím“.
Ekonomické násilí
Ekonomické násilí existuje často nenápadně. Když partner kontroluje všechny finance a zároveň brání ženě vydělávat si vlastní, získává neomezenou moc nad jejím životem.
Žena se dostává do situace, kdy její možnosti a svoboda závisí na rozhodnutích někoho jiného. Důvěra, že tato moc nebude zneužita, je jen zbožné přání, podobně jako představy o tradičních rodinách.
Nerozumět penězům a pouštět je z vlastních rukou není jen otázkou pohodlí – je to přímé riziko. Finanční negramotnost může zvyšovat zranitelnost vůči domácímu násilí a manipulaci. Zároveň normalizuje nerovnost jako běžnou součást života, kterou společnost nechápe jako závažnou hrozbu.
Role „ženskosti“ je často redukovaná na neplacenou péči v domácnosti a podřízenost, bez možnosti cesty ven. Vždyť žena, co utíká od násilníka, je zpravidla označována jako ta, která „trhá rodinu“. Vlastní finanční gramotnost a kontrola nad příjmy je proto klíčovým nástrojem nejen nezávislosti, ale i bezpečí, respektu a přežití.
Až si každá dívka tuto dovednost osvojí, přestane být pasivní účastnicí systému, kde moc je nerovnoměrně rozdělena, a stane se tvůrcem vlastního života.
Proč potřebujeme víc miliardářek
Přesvědčit ženu, že hodnota muže jako partnera je redukovaná jen na jeho příjem, není pro ženu s vlastními zdroji nic lákavého. I když je to beletrie, tato dynamika je perfektně ilustrována v románu Ptáci v trní. Australská rancherka Mary Carson odmítla znovu vstoupit do manželství, protože jasně rozlišovala mezi tím, co by bylo výhodné pro muže, a co bylo výhodné pro ni samotnou. V tradičním patriarchálním systému totiž manželství často znamenalo pro ženu ztrátu autonomie a předání kontroly nad životem i majetkem druhému – a to i tehdy, když se muž tvářil jako „ochránce“. Mary si byla vědoma, že opětovné vdání by ji postavilo do role, kde by byla ekonomicky a společensky závislá. Její pragmatismus je tedy spíše principiálním rozhodnutím zachovat si kontrolu nad svým životem, vlastní svobodou a hlavně majetkem. Ukazuje, že ženský úspěch není o naplnění tradičních očekávání, ale o schopnosti definovat si pravidla sama pro sebe. Pokud máte vlastní zdroje, není nutné přizpůsobovat se očekáváním tradičních rolí.
Více miliardářek rovněž znamená rovnější zastoupení žen v rozhodovacích procesech a možnost měnit dynamiku moci ve společnosti. To posiluje celkovou rovnováhu a ochranu práv žen.
Statisticky spravují miliardářky svůj majetek odlišně než muži – častěji investují do vzdělání, charitativních projektů a iniciativ podporujících ženy. Tím mění i širší sociální a ekonomickou strukturu. Přítomnost silných ženských vzorů inspiruje další generace k vlastní ekonomické gramotnosti a odvaze řídit svůj život podle vlastních pravidel. Dle deníku The Executive Magazine a Globalbrandsmagazine.com ženy miliardářky často alokují větší podíl svého majetku do likvidních aktiv (průměrně 39 % versus 30 % u mužů), což jim umožňuje rychle reagovat na tržní příležitosti a podpořit projekty s dlouhodobým dopadem. Jedním z příkladů, jak může žena využít svůj majetek jinak než jen pro vlastní luxus, je SuperShe Island. Tento ostrov v Baltském moři koupila podnikatelka Kristina Roth poté, co prodala svou úspěšnou firmu. Rozhodla se z něj udělat místo, kam mohou jezdit pouze ženy, aby měly prostor pro odpočinek, vzdělávání a vzájemnou podporu. Na ostrově probíhají různé programy – od zdravého životního stylu, přes workshopy, až po sdílení zkušeností. Roth tak ukazuje, že bohatství může sloužit k budování bezpečného prostředí, kde ženy nacházejí inspiraci a sílu, a ne jen k okázalému utrácení pozlátka hustle culture.
Je rozdíl mezi luxusem, který je ženám podsouván jako symbol jejich hodnoty pro muže, a luxusem, který si ženy tvoří samy pro sebe. Kabelka od Prady je jen odměna v systému, kde má žena hrát roli ozdoby. SuperShe Island je naopak příkladem, jak může žena využít své zdroje k vytvoření prostoru, který má smysl pro jiné ženy – i když je elitářský, ukazuje, že ženský luxus nemusí být o podřízenosti, ale o možnosti tvořit vlastní pravidla.
Moderní ekonomická realita žen
Mít vlastní peníze a rozumět jim není jen praktická dovednost – je to nástroj ochrany a autonomie.
Znamená to mít možnost říct „ne“ v kontrolujícím vztahu a plánovat svůj život podle vlastních hodnot a potřeb. Zároveň to často narušuje staré dynamiky: chlapci a muži, kteří byli zvyklí mít kontrolu, se musí naučit respektovat autonomii a schopnosti ženy. Někomu s vlastními zdroji ve společné domácnosti tak nelze snadno říct: „Když nebudeš hodná holka, tak tě vykopnu z bytu,“ aniž by následovala odpověď: „Tak to jsem zvědavá, jak si poradíš s druhou půlkou nájmu, kterej financuju já.“
Přijít na rande jen s tím, že máte auto a výplatu, není pro ženu, co má to samé, úplně přesvědčivé pro to začít s vámi novou životní etapu. Není divu, že muži, kteří nehledají partnerství, ale moc, v tom vidí ohrožení.
Mít svoje vlastní příjmy a rozhodovací práva mi umožnily rozhodovat o své kariéře, vztazích i životním stylu a přitom cítit zodpovědnost za své volby. Lekce, kterou bych přála všem mladým dívkám, je jasná: vlastní finanční gramotnost a autonomie jsou klíčem ke skutečné svobodě. „Prince Charming“ je iluze, která maskuje fakt, že náklady neautonomie jsou mnohem vyšší než náklady samostatnosti.
Princ si pro nás nepřijde. Pokud mu uvěříme, můžeme přijít o víc než jen o iluze o tradičních ženských rolích (jak ukázal dokument Tinder swindler na Netflix).V tradičním modelu byla žena ekonomicky chráněná – ale jen pokud hrála roli, kterou jí někdo přidělil. V moderní realitě to může být past.
Má dnes ještě smysl romantizovat představy o tradičních rodinách? A co je vlastně horší – milovat někoho, kdo vám neplatí účty, nebo nenávidět práci, která vám je platí?
Reference:
Rozdíly ve finanční gramotnosti mezi ženami a muži - Rozumíme penězům
Gender-based economic violence and the exploitation of women: A deep dive - PMC
Economic violence - Wikipedia
Understanding Economic Violence against Women
Socio-economic violence - Gender Matters
Empowering Women Through Financial Awareness and Education | OECD
Self-efficacy: Toward a unifying theory of behavioral change - ScienceDirect
Social incentives for gender differences in the propensity to initiate negotiations: Sometimes it does hurt to ask - ScienceDirect
Women Don't Ask: Negotiation and the Gender Divide on JSTOR
Building Equitable Workplaces with Inclusive Hiring Practices | Catalyst
Same behavior, different consequences: reactions to men's and women's altruistic citizenship behavior - PubMed
The Beauty Myth: How Images of Beauty Are Used Against Women
Off-Ramps and On-Ramps: Keeping Talented Women on the Road to Success
https://www.visualcapitalist.com/wp-content/uploads/2023/10/gwr-2023-en-2-1.pdf
New Report Analyzes Philanthropy Trends Over Two Decades Through a Gender Lens: 2024: News: News & Media: News & Events: Lilly Family School of Philanthropy: Indiana University Indianapolis
Gender Equality and the Empowerment of Women and Girls | OECD
From Making to Giving: The Financial Journeys of Women Billionaires - Global Brands Magazine
