Článek
Panenství je kulturní konstrukt, stejně jako politické strany. Je také jednoznačně spojeno s naším vnímáním hodnoty genderu – ženského genderu. Naše představy o tom, komu odmalička nutíme panenky a komu blikající tank na dálkové ovládání, jsou – na rozdíl od biologického genderu – ideologie.
Kritici by mohli namítnout, že dnes nikoho panenství nezajímá. Vyvedu vás rychle z omylu: pokud se vám někdy stalo, že se vás někdo zeptal na tzv. „bodycount“, pak vězte, že vyhodnocovat kvalitu ženy podle počtu sexuálních partnerů má silný základ právě ve fenoménu ženského panenství.
Zde se můžeš podívat na celé video s bonusovými materiály: Proč muže zajímá, kolik jich bylo před ním
Panna Maria – ideál ženy podle mužů
Prvek mariánské úcty západního náboženství po staletí tvořili hlavně muži jako kazatelé a teologové. Laicky řečeno, jde o nábožensky prosazený „male gaze“ – mužské představy o ženách, jako o lidech - ale ne jako o sobě rovných.
Pokud tento ideál zredukujeme na souvislost tématu panenství, zůstane hlavně sexuální čistota a mateřství bez sexuality. Z tohoto úhlu pohledu je žena, která je pannou, duchovně dokonalá.
Ježíš Nazaretský se v Novém zákoně narodil z ženského těla – na rozdíl od starozákonní Evy, stvořené z mužského žebra. Podle C. G. Junga bylo spasitelovým zrozením přiřknuto ženám božské metafyzično, ale za podmínek, které se vylučují s jakoukoli ženskou autonomií a přirozeností. Panně Marii byla přiřknuta pasivní role – nebyla původkyní zázraku, pouze jeho nositelkou.
Feministická teologie oprávněně kritizuje redukci ženské reality na dvě extrémní role: duchovní morální autoritu panny Marie, která je fakticky nedosažitelná, a světské hříšnice – postavy jako Eva, Lilith či Máří Magdaléna. Mariánská úcta tak nemá prakticky nic společného s duchovností žen, ale spíše s mužským ideálem, nastaveným tak, aby ho žádná žena nemohla dosáhnout, pokud chce vlastní autonomii.
Ženská autonomie jako ideál úpadku
Podle pozdější a populárnější židovské legendy, navazující na starší mezopotámské motivy, byla první ženou Adamovou Lilith – nikoli Eva. Lilith odmítla poslušnost prvnímu muži i jeho víře, která jí ukládala porobu. Stala se symbolem ženské neposlušnosti a sexuální autonomie – zpochybňující hierarchii moci, kterou si sama nevybrala.
V náboženském kontextu odmítnutí mužské dominance znamenalo totéž co odmítnutí Boha. Lilith se stala ideologickým nástrojem náboženství. Snaha o kontrolu ženských těl přes panenství nebyla ovlivněna jen západním náboženstvím, ale také evropskou filozofií. Kontrola sexuality nebyla vedlejším produktem, ale vědomě vybudovaným mechanismem moci.
Velikáni filozofie, jako
Žena je rychle vzbujelým býlím, je to nedokonalý člověk, jehož tělo jen proto rychleji dospívá, poněvadž je méněcennější a poněvadž se s ním příroda zabývala méně… Žena je nepodařený muž.
či
Ženy nejsou stvořeny k běhu. Když prchají, tedy proto, aby byly dostiženy.
tuto hierarchii potvrzovali.
Co se stane, když ženy dostanou práva a mohou kontrolovat svou plodnost? Hádáte přesně - úpadek morálky.
Morálka, moc a kulturní konstrukty
Symbolickou víru a filozofii bez ženské zkušenosti nelze historicky oddělovat. Chtít po ženách, aby byly „zkušené panny“, nikdy nezmizelo z tužeb společnosti utvářené muži pro potřeby mužů. Panenství není biologickým faktem, ale morálním statusem – kulturním nástrojem hodnocení a vyměřování ženské kvality.
Pokud společnost měří ženskou hodnotu podle toho, jakou má někdo druhý míru kontroly nad jejím tělem, musí nutně panikařit – mění se totiž vztah k moci. To, co dřív bylo ctnostné jen tehdy, když sloužilo mužskému pohledu (male gaze), je teď v rukou žen samotných.
V západní kultuře se ohrožení morálky neuvaluje na promiskuitu mužů – pouze na ženy. Dnešní holky jsou „zkažené“, dnešní kluci jsou oběti těchto „zkažených holek“. Redpill a incel komunity nesvádějí mužskou promiskuitu nebo celibát na vlastní selhání, ale vinu dávají ženám, podle matoucích a protichůdných standardů. To je moderní forma starého nástroje kontroly – změnily se kulisy, ne princip.
Panna kontra panic
Fakta jsou jasná: status panice je hodný posměchu, status panny se moralizuje.
Zatímco ženské panenství je spojováno s morální čistotou, ctností a společenskou hodnotou, mužské panictví je spíše trapasem, dočasnou fází nebo stigma, kterého je třeba se zbavit. Ženská sexualita je věcí kolektivní morálky, mužská – osobní zkušenosti.
Společnost pěstuje dva zcela opačné ideály, které se navzájem nikdy nemohou setkat. Kde získá mladík sexuální zkušenosti, když „správná“ dívka má přijít o panenství až o svatební noci? Z počtů vychází, že nejspíš s jiným mladíkem – aby to sedělo.
Tak pokaždé, když vidím někoho s čepicí SPQR nebo se samolepkou s typickou spartskou helmou na kufru auta jako výraz vojenské maskulinní heterosexuální válečné hrdosti, pousměju se a položím si otázku, zda sní o antických olympijských hrách, kterých se zúčastňovali pouze muži. Nazí muži. Či legendární spartskou svatou družinu – vojenský oddíl čítající 150 párů homosexuálních mužů. Ti, kdo nejhlasitěji kážou o „tradičních hodnotách“, často netuší, že jejich ideály by podle jejich vlastních měřítek byly „nemorální“. Hlavně neztratit tvář.
Rozdíl mezi právem útrpným a testy panenství
Patriarchálnímu nastavení společnosti nešlo o „ctnost“ jako takovou, ale o zajištění právní jistoty otcovství – tedy kdo má nárok na půdu, majetek a patriarchovo jméno. Když je tak možné mít jistotu, že dědic gruntu není náhodný potomek napoleonského vojáka táhnoucího přes české země. Prolínat náboženství s morálkou přestalo v moderní době stačit.
Když se vliv církve začal oslabovat, bylo třeba najít nový způsob, jak udržet pořádek věcí — tentokrát pomocí „vědeckých“ teorií. Šlo o falešnou biologizaci morálky: pokus převést kulturní a mocenské struktury do podoby přírodního zákona, který je těžké a zdánlivě „nerozumné“ zpochybňovat. To, co dříve prosazovalo náboženství, převzala věda — jen místo boží vůle začala rozhodovat biologie. Nešlo už o víru, ale o systém, který dokázal kontrolu nad ženami obhájit jazykem racionality. Bohužel, tak jak je i dnes v některých zemích možné provdat devítileté dítě jen proto, že se narodilo jako děvče, tak existují i lékaři, kteří vyšetřují na popud rodiny a často proti vůli samotné dívky, zda je dívka panna.
Biologie zná panenství asi stejně jako demokratická praxe fair play – vůbec ne. Vědecká karikatura ženské přirozenosti se nezačala formovat až za průmyslové revoluce – její kořeny sahají mnohem hlouběji. Už evropští filozofové (viz výše) rané moderny začali spojovat rozum s maskulinitou a tělo s feminitou. Zrodila se tím nová forma moci – ta, která se maskovala jako objektivní poznání.
Psychologie a psychiatrie v 19. století převzaly a ještě upevnily starou představu, že rozum patří mužům a emoce ženám. Ženská psychika byla popisována jako iracionální, přecitlivělá, hormonální a prostě špatně. Ženské tělo, které se nevešlo do představ mužských vědců, bylo označeno za problém – nemocné, hysterické, nepochopitelné.
Diagnóza hysterie (od řeckého hystera, děloha) je toho nejvýraznějším příkladem. A právě zde se ukazuje, jak moc se „věda“ proměnila ve způsob, jak legitimizovat kontrolu nad ženami. Freud a jeho současníci nezkoumali ženskou psychiku pro ni samu – ale skrze optiku mužské normy.
To vše se odehrávalo v době, kdy ženy neměly přístup k univerzitám, a tedy ani možnost do debaty o lidské povaze promluvit. Na tzv. „ženských školách“ se místo věd vyučovalo vaření, šití a společenské chování. Kritické myšlení bylo považováno za nebezpečné – zvlášť pro ženy.
Ženský hlas tak mohl být snadno umlčen označením „emocionální“ nebo „iracionální“. A to, co se tvářilo jako objektivní věda, bylo často jen sofistikovaněji podaný předsudek.
Nesmím vynechat, že se často tvrdí, že trvání na panenství v některých částech světa má „ochrannou“ funkci – například jako prevence před otěhotněním nebo HIV – mechanismus zůstává stejný. Nejde o informovaný souhlas, ale o systém, který kontroluje ženské tělo prostřednictvím strachu. Místo vzdělání a zdravotní prevence se uplatňuje morální restrikce. I když se motivy mění – od čistoty duše po čistotu těla – logika moci zůstává neměnná. Panenství je globální fenomén s různými odůvodněními, ale stejným výsledkem – kontrolou.
Kritici feminismu milují argument, že feminismus není třeba, vždyť přece máme rovnost. Na příkladu morálního posuzování panictví versus panenství je jasně vidět, jak tento argument žalostně selhává.
Reference:
