Článek
Jde o svobodu, možnost odejít, když je to potřeba, a o to, aby nikdo nerozhodoval o našem životě jen proto, že sedí na rodinných financích.
Pro lepší představu se s vámi podělím o zkušenost jedné z mých známých, která souhlasila s anonymizovaným zveřejněním jejího příběhu:
Dlouho jsem si myslela, že muž je ten, kdo v tradiční rodině má nosit domů peníze, a tak to má fungovat, ne? Možná že to fungovalo, ale ne tak, aby tento systém sloužil i mně. Náraz na realitu, kdy jsem já měla sloužit, ale neměla jsem žádná práva, byl tvrdý. Stačilo říct ne, nebo mít jiný názor, a z partnerství byla rázem diktatura.
Pro vaši představu – někdy jsem nedostala peníze na nákup pro celou rodinu, ale byla to moje chyba, že není navařeno a plná lednice. Za odmítnutí „večer“ mě vyhazoval v mrazu v noční košili na ulici. Jeho slovy jsem byla akorát vyžírka, co mu visí na krku.
Když jsem si hledala práci, tam, kde jsem měla mít pohovor, zavolal a udělal scénu. Byla jsem v pasti. Měla jsem prostředky na to, sebrat děti a odejít? Podle okolí byla moje vina, že jsem si vybrala špatného partnera.
Ale já si nevybrala jen jeho – vybrala jsem si to, co považuje společnost za tradiční hodnotu: rodinný život a ženskou roli. Ale s tím jsem si i vybrala to, co jsem znala z dětství z domova. Taky jsem si dlouho myslela, že je to moje vina a že tohle je normální rodinný život.
Byla tedy moje chyba, že někdo, komu jsem vložila do rukou svoji důvěru a štěstí, si vybral zneužívání moci nad rodinnými financemi?
Vychované k ženskosti a chudobě
Bohužel, tato zkušenost není nic výjimečného. I dnes je hrstka žen, které jako malé neslyšely, že „peníze řeší tatínek“ nebo „rozumět penězům není pro holky“ a že je normální se „dobře vdát“ místo dobře vydělávat.
Nechce se ti to číst? Celé video i s bonusovým obsahem a dalšími materiály najdeš zde: Ženské peníze = Ženská svoboda
V tomto článku se ptám: proč učíme dívky péči o domácnost a odpovědnost za její chod, zatímco chlapce necháváme být chlapci i po překročení hranice puberty? Bohužel, to dokazuje statistika. Chlapci dostávají více prostoru a jsou lépe ohodnoceni bez odpovědnosti – podle průzkumu společnosti Mastercard pro ČSOB dostává více chlapců než dívek kapesné, které je navíc v průměru o přibližně 20 procent vyšší. Pay gap tedy začíná už v dětství při přerozdělování kapesného. Je tedy pravděpodobné, že pokud jsou dívky dlouho před vstupem na pracovní trh vedeny k tradičním rolím, nedostávají za tuto práci – i dnes vnímanou jako víceméně samozřejmou – adekvátní ohodnocení. To, aby si jen dokázaly říct o fér podmínky, je tak sabotováno povinnostmi malé hospodyňky.
O vyspělosti chlapců se v socioekonomickém kontextu často vůbec nedebatuje. I přesto se říká, že dívky dospívají dříve. Bohužel, tato vyspělost dívek je často redukována pouze na sexualitu. Pokud se holkám odmalička podsouvá, že mají být milé, pečující a nekonfliktní, učíme je pasivitě a závislosti. Znehodnocujeme tak chápání hodnoty jejich práce, zatímco chlapcům poskytujeme moc, aniž by často nesli explicitní odpovědnost. Tradiční pohledy tvrdí, že peníze a moc nejsou „femininní“. Je to podobné jako když malým dívkám říkáme „holky se neperou“ – připravujeme je o základní obranné mechanismy a schopnost hájit své právo.
Tento typ výchovy však není náhodný – je kulturně zakořeněný a úzce spjatý s historickým uspořádáním moci a vlastnických práv.
Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, oberou tě.
Historická zátěž a dědictví „neohrožování harmonie“
Dle knihy Druhé pohlaví od Simone de Beauvoir je historie jednoznačná: ten, kdo měl vlastnická práva, měl moc, nezávislost a zodpovědnost. Být vlastníkem znamenalo mít hlas, možnost ovlivňovat své okolí a chránit sebe i své zájmy.
Ženy byly po staletí vyřazeny z tohoto systému, i když bez jejich přínosu by se naprosto zhroutil. Pro patriarchální struktury, o kterých jsem mluvila v nejednom článku či videu, bylo velice výhodné držet ženy ve statusu druhého pohlaví jak materiálně, tak společensky. Závislost na mužském majetku posilovala ideu, že ženské místo je pasivní a podporující, nikoli rozhodující.
Zmíněná filosofka zdůrazňuje, že skutečná svoboda žen je spojena s materiální nezávislostí – schopností vydělávat, vlastnit a kontrolovat vlastní životní prostředky. Bez toho zůstává autonomie iluzorní. De Beauvoir také poukazuje na další zajímavý fakt rodinné ekonomiky: čím chudší domácnost, tím je vyrovnanější status obou partnerů. Důvod je prostý – chudší rodiny si nemohou dovolit udržovat tradiční mocenskou hierarchii založenou na příjmu muže, a tak jsou role více vyvážené.
Jedno moderní internetové moudro tvrdí, že pokud chce muž, aby jeho žena zastávala tradiční roli, měl by být tradičním mužem – vydělávat tolik, aby rodina mohla existovat i bez druhého příjmu. Nízkorozpočtové rodiny si tak zcela reálně nemohou dovolit být „tradiční“ v tomto smyslu, i když je tento naivní ideál od heterosexuálních párů často očekáván. Když žena nemá kontrolu a finanční gramotnost, otevřeně tím dává v sázku svoji střechu nad hlavou. A to ukazuje, že ekonomická závislost ovlivňuje i nejintimnější vztahy. Láska je krásná, o tom žádná, ale nejen v byznysu jde o peníze až v první řadě.
Mít o starost míň
Nezahrnout do tohoto tématu i vědomou volbu žen vyhýbat se finanční gramotnosti by bylo neobjektivní.
Jak bylo uvedeno i ve výše popsaném příběhu, není ani výjimečné, že „hlava rodiny“ drží všechny zdroje, ale nemá nejmenší ponětí, co stojí chod domácnosti, který je tradičně chápaný jako ženina role.
Mnoho žen i dnes je vědomě finančně negramotných s tím, že mají „o starost míň“. Psychologická úleva z toho, že někdo jiný řeší složenky, investice či jednání s bankou, může působit jako ochrana. Ve skutečnosti ale vede k postupné ztrátě kompetencí.
V partnerské dynamice pak platí, že „on to vždycky vyřídí“ a žena se ocitá v roli závislé pozorovatelky. Postupem času se přidává strach ze selhání – když někdo dlouhodobě nevstupuje do finanční oblasti, ztrácí jistotu, že by to zvládl. Tak se vytváří naučená bezmoc: finance jsou vnímány jako něco, co není „její parketa“. Důsledky ale nesou obě pohlaví.
Aby příjmy nebyly omezené výpadkem. Nemůžeme jen spoléhat na muže.
Upozorňuje Šimůnková pro Forbes. Právě vědomá práce se svou finanční nezávislostí je proto jedním z nejdůležitějších kroků k reálné autonomii.
Být svéprávná v moderní společnosti a kupříkladu ve svých třiceti letech neumět ani pracovat s internetovým bankovnictvím je pravý extrém.
Ekonomická nezávislost není jen o číslech na účtu. Je to o sebevědomí, možnosti odejít, když vztah přestává být bezpečný, a o tom, že žena není rukojmím systému ani partnera.
Pokud se má cokoliv změnit, musíme přestat omlouvat neznalost nebo „o starost míň“ a začít chápat finanční gramotnost jako základní součást ženské autonomie. Stejně jako učíme děti čistit si zuby, musíme učit dívky i chlapce spravovat peníze, chápat hodnotu práce a nenechat se vtlačit do rolí, které jim berou svobodu.
Protože skutečná láska, partnerství i rodinný život nemůžou stát na nerovnováze. A už vůbec ne na závislosti.
Reference:
Druhé pohlaví - Simone de Beauvoir | Databáze knih
Gender equality | OECD
Collen McCullouh - Ptáci v trní
Women, Business and the Law - Gender Equality, Women Economic Empowerment - World Bank Group
Nový průzkum přišel s překvapivým závěrem. Pay gap vzniká už u kapesného | Refresher news
FAQs: Types of violence against women and girls | UN Women – Headquarters
„Kde máš účtenku?“ Máma si zapisovala výdaje do účetní knihy, táta to každý den kontroloval. Ekonomické násilí je domácí násilí – Page Not Found
Nespoléhejte na muže. Jak si ženy mohou zajistit finanční nezávislost? | Forbes
ŽENY A FINANČNÍ (NE)ZÁVISLOST: Příběhy o ženách a penězích, které změní váš pohled na peníze
Ženy a finance: Jak překonat mýty o penězích? | FlexiFin
