Článek
Nová pilulka, nové pojetí svobody
S příchodem první antikoncepční pilulky Enovid v roce 1960 do životů žen v Americe přišla i svoboda volby. I když byla původně zamýšlena jako lék na nepravidelnou menstruaci, možnost kontroly reprodukce u žen se zanedlouho ukázala jako praktičtější. V USA bylo prosazení antikoncepčních práv zdlouhavé. Klíčovým momentem byl případ Griswold v. Connecticut z roku 1965, kdy Nejvyšší soud zrušil zákon zakazující užívání antikoncepce i manželským párům. Tyto zákony, známé jako „Comstock Laws,“ nejen zakazovaly distribuci antikoncepce, ale i šíření informací o ní.
Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni: Pilulka, co osvobodila ženy (youtube.com)
To se změnilo v roce 1972 díky rozhodnutí Nejvyššího soudu v případě Eisenstadt v. Baird, kdy byl přístup k antikoncepci rozšířen na všechny ženy, včetně těch, které nebyly v manželství. Tento posun byl umožněn částečně díky masivním kampaním, které organizace jako Planned Parenthood vedly za právo žen rozhodovat o svém těle. Aktivistky jako Margaret Sanger hrály klíčovou roli ve zvyšování povědomí o důležitosti reprodukční svobody. Feministická hnutí, která volala po kontrole nad vlastním tělem, zdůrazňovala, že právo na antikoncepci je podstatnou součástí základních lidských práv.
O pět let později od pilulky Enovid, tedy v roce 1965, bylo v československých lékárnách možné sehnat pilulku Antigest, jako první v celém východním bloku. Předpis takového přípravku měl ale svá omezení. Bylo ho možné předepisovat pouze vdaným ženám. Tento restriktivní přístup byl častý nejen v Československu, ale i v jiných zemích východního bloku, kde byly společenské normy přísně kontrolovány. Až na konci osmdesátých let se na trh dostaly přípravky s nižším obsahem hormonů, a tím i výrazně sníženými vedlejšími účinky.
Vůbec poprvé v historii moderní společnosti měly ženy možnost opravdu účinného prostředku, který jim samým umožnil rozhodovat o tom, kdy a zda vůbec chtějí mít děti. Pilulka byla klíčem k vědomému nakládání s plodností bez nutnosti podřizovat se a omezovat přirozenými reprodukčními cykly.
Pilulka dospívání bez nejistoty
Pilulka nám dala možnost vybudovat si vlastní ekonomickou stabilitu a rozvíjet kariéry, což byla do té doby výhradně doména mužů. Na rozdíl od minulosti už role žen není omezena jen na mateřství a péči o děti. V dobách před vynálezem skutečně spolehlivých antikoncepčních prostředků dívky často potřebovaly sňatek, aby měly zajištěné ekonomické zázemí pro své budoucí potomky. Přestože příchod antikoncepce mnohé změnil, zároveň posílil představu, že právě ženy nesou primární zodpovědnost za antikoncepci a ochranu proti nechtěnému těhotenství. Toto lze vidět například v tom, že většina dostupných antikoncepčních metod je určena právě ženám. Muži mají k dispozici méně metod, konkrétně pouze dvě: vasektomii a kondom.
Proto dnes není nic neobvyklého, když matka s dospívající dcerou v gynekologické ordinaci po prohlídce obdrží předpis na některou z metod antikoncepce. Proč vlastně předepisovat někomu tak mladému hormonální antikoncepci? Rodiče to obvykle dělají zcela prozaického důvodu. Je jednodušší, když se o novorozeně stará váš potomek, který již dostudoval, má vlastní rodinu a stabilní ekonomické zázemí, než když se to stane ve chvíli, kdy je vaší dceři šestnáct a ještě je školou povinná a osobnostně nezralá. Po příchodu pilulky mělo větší smysl klást důraz na vzdělání děvčat, aby byla odpovědná nejen za svou reprodukci, ale i za ekonomickou stabilitu podmínek, do kterých dítě přivedou.
Ty budeš poučena a ty si vem kondom
Tím se opět dostáváme k osvětě. Obecně jsou ve vzdělávání v oblasti sexuálního zdraví přijímány dva přístupy. Jeden přístup je skvělý, nabízí informovaný, komplexní a upřímný pohled, který mladým lidem umožňuje získat povědomí nejen o porodech a pohlavně přenosných chorobách. Co je však hlavní, tento typ vzdělávání je často založený na vědeckých základech a otevřené komunikaci. Druhý přístup sex prostě démonizuje způsobem, který v mladém člověku vzbuzuje pocit, že právě toto je to, co by měl udělat několik minut poté, co katolický svazák na hodině rodinné výchovy šířil síru a oheň na nemanželský koitus. Proto záleží na tom, jak nábožensky ovlivněná je politika státu, ve kterém se osvěta vyučuje.
Relevantní, upřímná a pravdivá osvěta funguje prostě lépe jako prevence před pohlavními chorobami a pubertálními těhotenstvími. Přístup, který nábožensky prosazuje abstinenci až do manželství, často opomíjí podstatné informace o antikoncepci, a může také vytvářet atmosféru strachu a hanby kolem přirozeného sexuálního chování, které se rozvíjí právě v pubertě. Ve snaze chránit tradiční hodnoty jsou antikoncepce a potraty často vnímány jako nemorální nebo proti náboženskému přesvědčení. Proč tolik chráníme naše přesvědčení o tradičních hodnotách, když bychom lépe ochránili naše děti vzděláváním a osvětou? Tento paradox podtrhuje, jak důležité je vzdělávat mladé lidi, aby byli schopni činit informovaná a zdravá rozhodnutí, místo aby byli motivováni pouze strachem nebo vinou.
Pokud se narodíte jako žena, pak dost záleží na tom, jak náboženství ovlivňuje politiku vaší vlasti. Myslíte si, že to souvisí pouze s potraty? Mýlíte se. Na tomto obrázku (obrázek dostupnosti antikoncepce v EU) je jasně vidět, že Česká republika spadá překvapivě do „oranžových čísel,“ stejně jako například Rumunsko nebo Řecko.
Contraception map
Musím podotknout, že tyto údaje pocházejí z roku 2020, a rozhodně se netýkají jen protipotratové politiky, ale i dostupnosti antikoncepčních prostředků a samozřejmě osvěty. A tím se dostáváme k další dualitě v rámci tohoto tématu.
Často slyšíme, že chlapcům stačí říct „vem si kondom,“ zatímco dívky jsou vystaveny intenzivnímu tlaku na používání antikoncepce a nesou hlavní zodpovědnost za prevenci těhotenství. Tento dvojí standard je zakořeněný v patriarchálních normách a zjednodušeném pojetí mužské sexuality jako méně kontrolovatelné ve srovnání s ženskou. To přidává další vrstvu tlaku na ženy, aby se přizpůsobily společenským normám, které od nich očekávají, že se podřídí tradičním genderovým rolím. Zjednodušeným pohledem by se to dalo chápat, protože právě žena je ta, která v sobě nosí plod. To však rozhodně není uznatelný argument k tomu, abychom chlapce a muže nevzdělávali o přirozených procesech a zlehčovali jejich odpovědnost tím, že veškerou odpovědnost za početí svalíme jen na ženy.
Žádoucí a nežádoucí porodnost
Nikdy jsem se nestyděla za svoje rozhodnutí dobrovolné bezdětnosti (viz série videí „Dobrovolně bezdětní“). Ale jako vzdělaná žena, která je schopná být i ekonomicky soběstačná a zodpovědná, jsem nejednou čelila uštěpačné poznámce, že právě od takto nastavených žen jsou pokračovatelé rodu nejvíc žádoucí. Proč? Protože mají větší šanci úspěšně se zapojit do ekonomiky státu jako pracovní síla a daňoví poplatníci, na rozdíl od dětí ze sociálně slabých rodin, které díky špatným podmínkám od svých rodičů mají větší pravděpodobnost, že budou pokračovat v zátěži sociálního systému. O tomto jevu pojednává studie z Cambridge uvedená v referencích tohoto článku.
Průzkumy, jako například studie z Anglie a Německa nebo studie Světové banky, jsou rozporuplné a naprosto neúprosné. Je důležité mít na paměti, že ne všechny ženy mají stejnou možnost volby, pokud jde o děti. Na jedné straně studie prokazují, že čím více jsou ve státu ženy vzdělanější, tím méně mají dětí. Na straně druhé je počet dětí nevzdělaných žen ze sociálně slabých vrstev vysoký, ale kvůli nedostatečnému důrazu na jejich vzdělávání a vštěpování odpovědnosti je pouze malé procento jejich dětí schopno se v dospělosti zapojit do růstu domácího produktu a v tomto duchu vychovávat i svoje potomstvo. Patriarchálně soupeřivá společnost je tak právem rozpolcena a není si jistá, zda ze stárnoucí produktivní demografie obvinit dřív sobecké vzdělané ženy, nebo nevzdělané nezodpovědné ženy produkující další sociální případy.
Pojďme spolu zjistit, které z výše uvedených žen za to tedy mohou. Ženy s vyšším vzděláním mají obvykle lepší studijní a kariérní příležitosti, tím pádem vyšší příjmy a lepší přístup k antikoncepci, což jim umožňuje lépe plánovat své rodiny. Na druhé straně ženy z chudších vrstev často čelí omezeným možnostem, což podstatně ovlivňuje jejich reprodukční volby. Tím pádem nám černobílá optika této problematiky pohořela, protože nejde o otázku zodpovědnosti nebo nezodpovědnosti, ale o přístup k příležitostem a zdrojům. V mnoha zemích jsou demografické změny nevyhnutelným důsledkem širších sociálních a ekonomických faktorů, jako jsou náklady na bydlení, nedostatečná podpora pro rodiče nebo nejistota zaměstnání. Místo toho, aby byly ženy kritizovány za to, že mají méně dětí, by se měla společnost soustředit na to, jak vytvořit prostředí, ve kterém by rodiny mohly vznikat a prosperovat, aniž by za její chod, od porodu přes domácnost až po ekonomickou stabilitu, byly primárně odpovědné jen ženy.
Óda na odpovědnost
Před zavedením hormonální antikoncepce bylo sexuální chování žen silně ovlivněno strachem z neplánovaného těhotenství. Antikoncepční pilulka dala ženám možnost mít kontrolu nad svou plodností, což vedlo ke změnám v sexuálních normách a vztazích. Vliv antikoncepce je spojován s tzv. sexuální revolucí, kdy se společnost začala otevřeněji bavit o sexu a vztazích mimo tradiční manželské vazby. Tento vývoj umožnil ženám rozvíjet intimní vztahy mimo klasickou reprodukční funkci, což vedlo k větší rovnosti mezi pohlavími, pokud jde o rozhodování o sexuálních aktivitách.
I dnes, stejně jako v historii, je mužská promiskuita často společensky tolerovaná, dokonce i oslavovaná, zatímco ženská promiskuita je spíše stigmatizována. Tento dvojí standard je hluboce zakořeněný v patriarchálních strukturách společnosti. Muži byli často vnímáni jako ti, kteří „mohou,“ zatímco ženy jako ty, které „musí být chráněny“ nebo „ovládány.“ Antikoncepce tento rozdíl začala smazávat, což bylo hlavní jablko sváru jevu označovaného jako „ochrana tradičních hodnot.“ Možnost kontrolovat těhotenství poskytla celé společnosti změnu pohledu na ženskou sexualitu, tím, že ji měly pod kontrolou ony samy.
I když se to jeví jako pozitivní dopad, nelze se nezeptat: Je ta hrozná ženská promiskuita důsledkem antikoncepce? Nebo je spíš problém její stigmatizace v duchu ochrany tradičních hodnot? Antikoncepce umožnila ženám rozhodovat o svých sexuálních životech nezávisle na reprodukci, ale nelze ji přímo spojovat s nárůstem promiskuity, protože ta byla vždy závislá na širších kulturních a společenských faktorech. Promiskuita je spíše věc osobních hodnot a kulturního, sociálního a psychologického vlivu prostředí nezávisle na pohlaví. Rozdíl je jen v tom, na koho je stereotypní předsudek aplikován. Je to jako s asertivitou: asertivní muž je vždy kladný hrdina, asertivní žena vždy přehnaně dominantní egomaniak.
Ke vzniku dítěte je třeba ženská a mužská pohlavní buňka – to je fakt. Zatímco ženy nesou biologické břemeno těhotenství, péče o dítě a rodičovství nejsou jen záležitostí žen a neměly by být pouze na nich. Jak jsem uvedla v předchozím článku, pokud chce společnost více dětí, měla by podpořit vyváženost reprodukční odpovědnosti na oba aktéry početí. To zahrnuje sdílení povinností spojených nejen s těhotenstvím, ale také s výchovou dětí, a to ekonomicky i emocionálně. Muži by měli být rovnocennými partnery v rozhodování o zdraví celé rodiny, ne jen v chození do práce, což ženy v rodinných aparátech dělají také. Poškodilo by jednoznačně sdílení reprodukční odpovědnosti muže a vznikla by tak generace líných promiskuitních žen? Nemyslím si. Rozdělení reprodukční odpovědnosti na oba by nejen přispělo k větší rovnosti mezi muži a ženami, ale také k lepším sociálním, ekonomickým a zdravotním výsledkům pro všechny zúčastněné. Výstup by tak byl nejen spravedlivý, ale také praktický a efektivní.
Co myslíte?
Opravdu je jednodušší postihovat a obviňovat ženy porušováním jejich lidských práv a pak nemít problém ukrojit z rozpočtu na důchody kvůli stavbě dětských domovů pro nechtěné děti? Proč se ve společnosti stále udržuje dvojí standard, kdy se od žen očekává, že budou odpovědné, zatímco osvobozování mužů od této odpovědnosti je stále bráno jako společenská norma? Nepochybuji, jaké vášně by vyvolalo zavedení vasektomií u mužů, kteří neplatí alimenty, ale zároveň bojujeme proti tomu, aby měly ženy přístup k potratům. Toto nevyvážené rozdělení reprodukční odpovědnosti poukazuje na hluboce zakořeněné patriarchální normy a hodnoty, které se i nadále udržují v moderní společnosti. Proč raději chráníme naše přesvědčení o tradičních hodnotách, když bychom lépe ochránili naše děti vzděláváním a osvětou? Jak ukázal přehled, antikoncepce je jen jedním z kroků k tomu, aby se ženy staly nezávislejšími. Ale co další krok? Jak se postavíme k tématu potratů, které stále zůstává rozdělujícím bodem? O tom bude další díl.
Výzkumy, na které se v tomto článku odvolávám, pocházejí především z USA a z celoevropských studií. Je to z toho důvodu, že v České republice není problematika antikoncepce tak intenzivně zkoumána. Důvodem je nejen nedostatečné financování, ale i nižší společenský zájem o tuto oblast. Přesto však považuji zahraniční studie za relevantní, neboť se zabývají obecnými vzorci chování a problémů, které jsou platné i v naší zemi. Chybějící místní data tedy neznamenají, že se dané téma netýká nás.
European Contraception Atlas 2020 | EPF (epfweb.org)
The Positive Effect of Women’s Education on Fertility in Low-Fertility China | European Journal of Population (springer.com)
Female Education and Childbearing: A Closer Look at the Data (worldbank.org)
Disadvantaged children’s school struggles not about character, attitude or lack of ‚growth mindset‘, study suggests | University of Cambridge
Antikoncepce: Nejčastější otázky a odpovědi - Ordinace.cz
Otázky a odpovědi | antikoncepce.cz
Promiskuita u mužů a u žen – běžná věc nebo problém - LadyExpert.cz
